Poslední výkřik

 rozloučení s blogem a čtenáři

ostatní nezařazené

Kvůli tobě

7. února 2018 v 21:41 | Jenny
Utíkám z tvého zajetí,
Dál, než dosáhnou tvé ruce.
Nepřestáváš se snažit..
Jedno ti stále uniká - nevlastníš mě!
Ne. Žiju pro sebe - podle sebe,
Ale ty mě brzdíš v životě.
Jsi ledem, který bodá jako nůž,
Jako koule u nohy.
Snažíš se řídit mé kroky...
Svoboda rozhodnutí? Neexistuje.
Nekřič už po mně! Nemůžu za to, že mi nerozumíš.
Jsem taky živá bytost... Mám pocity.
Jako ty i ostatní, i já potřebuju cítit svobodu, lásku, porozumění.
Ale tu zadupáváš do měkké půdy. A ztloukáváš kříž s mým jménem.
Copak to nevidíš? Nemůžu dýchat!
Topím se ve tvých větách. Ve tvé osobnosti.
A teď, na samotném dně se ptám sama sebe... Proč?
A pak - ve chvílích jako je tahle - vzpomínám na slova ze snu, jež se mi zdával...
"Utrpení ti dodává cíl. Utrpení ti dává pocit života. A štěstí tě zabijí..."
Možná jsem prokletá. Možná jen blázním.
Ale proč bych měla žít život tímto životem?
Pocit útěku stále nemizí...
Mít tak odvahu utéct, zapomenout, nechat vše za sebou a začít znova...
Protože to je to, co teď chci, i když je mé přání nedosažitelné.
Nemusí to tak skončit. Stačí, když mě necháš dýchat.
Jenže ty nechceš... Ani to nevidíš... Nebo jen nechceš vidět...
Mé tiché utrpení.
Tichý výkřik, který neslyšíš.
Tiché slzy, které nevidíš…
Vedle tebe umírám. A to bych měla žít…

Sníh

9. prosince 2017 v 10:30 | Jenny


A zase sněží.
To malé město bez budoucnosti,
Zahrněné krutým mrazem,
Snaží se přežít ze všech sil.
Spalující zima,
Bodavý mráz,
Nevyléčitelná bolest...

Sněží a sněží.
Malé město usíná,
Usíná neklidným spánkem.
Oheň vyhasl,
Jen tma a zima.
V očích mých se odráží
Znova nalezená víra.

Tahle víra tě bude doprovázet,
Pustinou, mrazem i prázdnotou,
Přeletí staletí bolesti,
A otevře cestu zpět ke štěstí.

Sníh roztává.
Mračna se trhají,
Tma se vytrácí...
A přichází slunce.
To jediné slunce.
Tvůj jediný a jedinečný život.

Pozoruji oblohu.
Už žádný sníh.
Žádný spalující mráz.
Jen život a hřejivá náruč kolem nás.

Na konci sil

2. prosince 2017 v 10:33 | Jenny

Zdá se, že se vracím do svých temných časů. Myslela jsem, že se k nim víc nevrátím... ale utíkat depresím nejde napořád...
Myslím, že těmito beznadějnými příspěvky ztratím ten zbytek čtenářů, který mi zůstal x,D protože právě proto jsem ztrácela čtenáře v minulosti...
No, nevadí =) i to se stává...

Život

27. května 2017 v 0:00 | Jenny
Pro dnešek další patlanina z mého chorého mozku :3
Jen ať víte, že stále žiju ;D

Tuhle "básničku" jsem měla sepsanou už déle, jen mi trvalo ji opsat... to víte, lenost xD

Tam na kopci

10. února 2017 v 0:00 | Jenny
Taková menší lyrika…
poezie…
něco, cosi, co se sem tam rýmuje x´D

Dejme tomu! ;D
Přeji příjemné počtení =) :3 ^o^

Cítíš?

20. ledna 2017 v 0:00 | Jenny
Ani nevím, co k tomu říct xD
Asi to dnes nechám bez komentáře, jestli nevadí :3 ^.^

Odpuštění

13. ledna 2017 v 0:00 | Jenny
Další blbůstka =) něco na způsob lyriky, poezie… nevyznám se v tom, jen vím, že ráda takhle píšu x´D
Naději v tom nehledejte =)
Zase se ozvu s něčím novým a snad to bude brzy :3

Slyším šeptat...

4. ledna 2017 v 0:00 | Jenny


Slyším šeptat stromy,
Mluví o tvém životě.

Slyším šeptat vodu,
Vážou se k ní nitě osudu.

Slyším šeptat vítr,
Odhání tvé myšlenky.

Slyším šeptat zemi,
Ta tvé kosti, bez milosti, drtí.

A slyším svůj šepot,
Jak psychopaticky odříkává motlitbu.

Slyším také ptactvo,
Nad hlavou se mi vznáší.

Slyším poslední nádech,
když hlína tě zakrývá.

Poslední šepot proroka:
Prach jsi a v prach se obrátíš…
…nic víc nezbývá.

Anděli můj milovaný...

23. prosince 2016 v 14:44 | Jenny
No, po delší době něco z jiného soudku =)
Lyriku jsem tady dlouho nepřidala… nečekejte nic extra, jak víte, tyto věci mi nadějné moc nejdou… ani mi nadějné lyriky nepřijdou nijak poutavé… možná proto se vyžívám v jejich temné stránce :3 ^.^

Zlo

24. listopadu 2016 v 8:18 | Jenny
No, jak jinak, než lyrika k zamyšlení…
Někdy si říkám: proč, když je někdo jiný, je hned odsuzovaný? Co komu udělal? Jen žije svůj život tak, jak chce a jak se mu líbí…
A co v dávných dobách? Tito lidé umírali pro své sny. Umírali jako zvířata. A nejsmutnější, když jejich životy vyhasly v náručí někoho, kdo je miloval takové, jakými skutečně byli…

Fallen angel

29. října 2016 v 0:00 | Jenny
A pro dnešek zase něco jiného =)
Lyrika… opět se vypisuji… omlouvám se, že nijak optimisticky naladěná ^^"

Není pozdě

27. ledna 2016 v 10:41 | Jenny



Chvěju se,
Je mi zima,
Umírám pomalu,
Odloučená, ve všem jiná,
Jiná od okolního světa,
A jsem tak sama,
Studená a bezcitná,
Už nic necítím,
Nebo jen nechci cítit,
Nepochopená…
Ani netoužím chápat svět,
Který netouží chápat mě,
Zbytečnost…
Má mysl je unavená,
Mé tělo se chvěje,
Toužím usnout…
Jen usnout a být svobodná,
A já se nezaleknu,
Ne, protože svoboda je tady,
Brzy se opět najdu,
Zase proberu své pravé já k životu,
Všecky myšlenky se vypaří,
A vše nahradí pravda a volnost,
Svobodná mysl…

Utíkej a žij

19. prosince 2015 v 22:14 | Jenny
Otoč se,
Utíkej!
Rozhodni se,
A neohlížej se,
Ublíží ti!
Tak utíkej!
Schovej se,
Pak stačí nadechnutí,
Najdi si cestu,
A najdi si cíl,
Tak utíkej!
Dříve, než tě najdou,
Dříve, než ti ublíží,
Dřív, než bude pozdě…
Najdi sám sebe,
Najdi se a žij.

Žij, dokud můžeš,
Naslouchej a bojuj,
Stačí štěstí mít,
Nenech si svobodu vzít,
Tak začni konečně žít!
A s osudem se až do krve bít!

Bez tebe, bez pout a bolesti

7. prosince 2015 v 11:27 | Jenny
Nerýmuje se to, ale to nevadí, básnička to není, takže si to můžu dovolit :3
Aumm…nyan…prostě jsem se jenom vypsala, takže za můj způsob vypořádání se s věcmi se předem omlouvám, tato moje slova nejsou nikdy nějaká světlá ^^"
Sayo minna :3

Rozhodnutí

26. listopadu 2015 v 19:47 | Jenny
Klec osudu už padá,
Utíkej!
Nenech slunce zajít,
Nenech srdce shnít,
Bojuj, bojuj!
Ještě nekončíš,
Neumírej!
Neodcházej!
A zůstaň po mém boku dál…
Žij,
A já budu milovat.
Zemři,
A znič nás oba.
Až nezbude nic,
Jen ticho a mráz,
Pak samotu pocítíš.
Zůstane v nás...

Zlo snů

10. listopadu 2015 v 23:51 | Jenny
Mě osobně se stalo něco, co se mi ještě v dějinách mého psaní nestalo…
Poprvé, za celou dobu, co tvořím povídky a básničky a tak různě, mi naběhla husí kůže a neměla jsem z toho, co píšu, vůbec dobrý pocit a chvílemi se i zdálo, že mě text sám o sobě snad i děsil… *cítí ve vzduchu ironii*
A co vy, mojí milí čtenáři? Jak text působil na vás? :3 ^o^

Svobodě blíž

9. října 2015 v 16:50 | Jenny
No, takže ozývám se po delší době "radiového klidu."
Novinky žádné nenesu, jenom pořád to samé dokola... nedostatek času.
Omlouvám se, snad něco brzy přibude ^.^

Dotek hříchu

1. září 2015 v 21:06 | Jenny
Chce to ještě komentář? o,O
Asi ne x´D
*protiatentátní štít*

Zmizet ze života

4. června 2015 v 13:20 | Jenny

Už jsem se zmiňovala o tom, jak moc vás mám ráda, děti? ;D
Jenny za svou pesimistickou duši nemůže…ani za to, že má zase náladu pod psa… -.-"
Nebojte se, Jenny to nějak dá do kupy…zase budou i nepesimistické věci na bločku ;D
Snad… o,O xDDD *nenápadně odchází ze scény* :3
Nezapomeňte, že vás mám ráda xDDD

PS: Brzy by tu měla přibýt povídka na DRAMAtical Murder, která je rozepsaná v sešitku…typuju, že určitě o víkendu nějaký den bude dopsána a zveřejněná, pokud ne, v pondělí určitě :3

Život jedné květiny

30. května 2015 v 20:36 | Jenny
Nya...jsem tu a přináším vám jednu další z lyrik =)
Snad vás potěší, vše je lepší, než nic, no ne? :3 ^^
Mám vás ráda, dětičky moje :3
Sayo, minna

Touha žít

9. dubna 2015 v 9:53 | Jenny
Přináším další baladu, nebo poezii, nebo co to vůbec je =)
V mém životě nastal nový krok vpřed. Již nemám brigádu, ale našla jsem si práci.
Budu ráda, když vás nebudu zanedbávat, ale to myslím do psaní moc zasahovat nebude - teda budu za to bojovat :3
Mám vás ráda =) A nebojte, má aktivita na blogu bude častější...jenom nevím, kdy se tak stane...nemyslete si, že mě to taky neštve... -.-"
Sayo minna! :3

Příběh minulosti

14. března 2015 v 13:22 | Jenny
A abych vás přesvědčila o tom, že opravdu makám a píšu, přidávám…básničku? To asi ne…nerýmuje se to…lyriku? Možná, nevyznám se v tom o,O ;DDD
Ok, ok, ok…tak si užijte teda nový příspěvek =) Možná jsem do toho zakombinovala i trochu mé minulosti...ráda se vypisuju, pak to není taková tíha... ^^" ale co, každý máme své starosti :3
Snad brzy zveřejním rozepsaný díl Strážce duší :3
A nebojte, mám pro vás v sešitku yaoi povídečku…jednorázovku… nedopsanou…jsem na začátku… a kdy se k ní dostanu a opíšu a dopíšu ji? No…to je ve hvězdách… xDDDD
Snad to bude brzy, děťátka, nemám ráda nedopsané věci :3
Přeji teda oyasumi ^^ *nejvyšší čas jít spát, ještě že má Jenny zítra odpolední*
HLÁŠENÍ! Příspěvek přednastaven ze dne 13.3.2015 - z hodiny 0:21
Snad se tedy bude líbit :3 *důkaz, že na vás myslí, i když nepřidává, co by měla -.-" *
Gomene a oyasumi~!


Dveře mého života

23. února 2015 v 10:35 | Jenny
Dnešní lyrika je tak trochu tajemná. Nijak depresivní, je nadějná, ale neříká nic, co by dalo zachytný bod =)
Možná v tom bude to kouzlo, které tak miluji na takovém psaní...můžu se vyjádřit a lidé v tom najdou odpověď dle svého charakteru a vnímání světa :3 *To Jenny ráda*
Omlouvat se za to, že jsem byla dlouho mimo pc, byt, město, kraj, (??? x´D) se tentokrát nebudu =) Dnes (včera) jsem dojela zpět domů po několika dnech a už jsem se přísně pustila do dalšího Sherlock dílečku =) Už by byl napsaný, kdyby mě netlačil čas alá Jenny padej na odpolední! xDD Ale co už, penízky jsou potřeba =)
Tak, uvidíme, co z toho Sherlockového dílečku vznikne, už to má stránku a teď už vážně na tom lépe zapracuju...ten únor je hrozný, nic mi v něm nevychází jak má a čas pomalu nemám ani na to zajít se psem, aby se chudák vyvenčil -.-"
No, jednou to přijít muselo a vzhledem k brigádám a tomu, že už si hledám práci, bych řekla, že už nebudu mít tolik volna věnovat se jenom povídkám...ale rozhodně blog neopustím a psát se pokusím pořád, protože dokud ty moje bláboly čtete, tak nevidím důvod s tím končit...obzvláště, když mě psaní upřímně baví :3 Neberu to jako povinnost, ale jako útěk do fantazie před mou realitou :3 A je to moje záchrana, které se nevzdám *.*^o^
Tak trochu mých blábolů snad pro dnešek snesete ^^" *Jenny se zase rozkecala*
Mám vás ráda *.*

Šepot slz

26. ledna 2015 v 17:09 | Jenny
Protože nestihám s povídkami, tak jsem pro vás narychlo opsala ze sešitku lyriku - baladu? Jak to mám vědět, já se v tom nevyznat! -.-" xD
No, co k tomu říct….? *mávne nad tím rukou a obíjí si hlavu o stěnu* lepší už to zřejmě nebude… *kope si hrob*
Tak nic no, snad jindy =) tak teda, zatím minna! :3

Je to jako pocit

15. ledna 2015 v 9:21 | Jenny
Nya, lidišky mojí drazí…
Je tu lyrika, která nějak ve zkratce znázorňuje moje pocity?
Jsem pošahaná, já to říkám pořád a kdo mi nevěří, po tomhle uvěří -.-"
Klidně to ignorujte, mám stejně pocit, že to stejně nikoho zajímat nebude… o,O
Přeji hezké ráno :3 *jde zase spát*


 
 

Reklama