Poslední výkřik - rozloučení s blogem a čtenáři


- Pořád žiju =) I když je to už dlouho, co jsem tady zavítala... ale slíbila jsem, že se budu ozývat, tak se ozývám :3
A jak se daří vám? *,*
Nevím, kdy - asi až bude o trochu více času a více předepsaných kapitol - začnu přidávat další z povídek =) Ale to má ještě čas :3

Básně

Samota

23. září 2018 v 8:50 | Jenny
Bolest srdce.
Jediné, co si pamatuji, je to děsivé ticho.
A co mne trápí více...?
Můj křik nedolehne ke světlu.
Opouštím realitu, přednějším se stává mé nitro...
Uzavírám se ve vzpomínkách,
Stavím si iluze z naší lásky...
Necítím, nevidím, jenom přežívám.
Přežívám v tobě...
Ač již nejsi vedle mě.
Ani dál na tomto světě.
Žiješ dál v naší lásce.
V naší dobrovolné samotě.

Démoni

15. června 2018 v 19:50 | Jenny
Je to opravdu nezvyk, žít bez toho, aniž bych vám tady přidávala povídky na pokračování... Ale postupně si zvykám. Nemůžu říct, že ne. Stejně tak bych lhala, že mi blog nechybí, ale já osobně tu změnu ve psaní vidím... Když není nucené...
Jak jsem slíbila, jednou za čas něco zveřejním ^,^ a dnes to je básnička, kterou mám sepsanou uz nějaký ten pátek v mobilu ;D
Kdo ví, příště to může být nějaká povídka :3 krátká jednorázovka...nebo delší :3
Co se týče mojí knihy, jde to pomaleji, než jsem předpokládala x,D ach, ta lenost xD ale už jen sedm stránek a je přepsaná. Pak už na ni nesáhnu... Čtyřikrát to po sobě celé předělávat stačilo... Na popáté bych na to neměla nervy xD už bych to pak asi skutečně vzdala a zahodila někam pryč xD
A pak nezbude nic jiného, než už jenom čekat na odezvu různých nakladatelství ^,^ prozradím, že pár jich již vyhlídnutých mám ;D
Teď vážně. Dost bylo o mém momentálním životě bez blogu :3 krátká básnička na vás čeká v celém článku :3 Tedy pro ty, kteří se tu stále vracejí a nezavrhli mě kvůli mému rozhodnutí pohnout se kupředu :)

Ten pocit, když je tenhle výkec delší, než to, co jsem pro vás zpatlala xD

Život

15. října 2017 v 11:46 | Jenny
Kácím se k zemi.
Když po mě jdou.
Jedna po druhé mě dohánějí,
Vzpomínky, kterým neuteču.
Mají mě v hrsti, dostávají.


Viděla jsem moře krve,
Prohrála tisíce bitev.
Nechala zemřít...
Mince se obrací,
A není nic, čím to napravit.


Prošla jsem peklem,
Nebem i zemí.
Hledala rozhřešení.


Další bitva,
Další rozhodnutí...


Utíkám a nevím kam.
Chci jen žít,
Hledat co nenacházím,
S vírou v hrudi tedy odcházím...


A jsem zase tady.
Prohravám sama se sebou,
Když využijí mne znova.
Odpouštím duším hříšným,
Pak plahočím se světem dál...


A jsem na samém konci všeho.
S vírou v srdci.
Sílou v duši.
Odhodlaná pomoci přeživším.
Těm smrtelným,
Na kterých až tak nezáleží.
A i přesto musí žít dál...

Píseň smrti

4. července 2017 v 7:49 | Jenny
Název vypadá sice dosti zle, ale myslím, že tahle moc nerymujici se básnička není tak zlá, jak vypadá :)

Chtěla bych ji věnovat především Majo, protože ačkoli se to nezdá, nedávno mě vysekala z hnusného staviku -,-" :3 a je prostě suprová *,*
Pak bych básničku věnovala také Mei a Sak ^,^ dohromady s Majo mi zpřijemňují chvíle na Facebooku ve společné konverzaci :3
A v poslední řadě chci věnovat básničku Ivi-chan *,* za to, že komentuje, co může :3 jde vidět, že jsi věrnou čtenářkou, která u mě drží už nějaký ten rok *,* děkuji, že tě to ještě neomrzelo :3 A omlouvám se, že ti neodpovídám na komentáře... vždy se ti to snažím pak vynahradit něčím takovým :3

Tak ať se líbí :3 nebijte mě... taky... nic extra nečekejte x,X x,D bylo to sepsané narychlo v buse cestou domů a včera ... Jen výplod choré mysli, řekla bych xD


Smrt ve tmě

20. června 2017 v 20:34 | Jenny
Slyším lámání kostí,
Temno okolo sílí,
A vnímám své možnosti,
Nic mě nezastaví v mém cíli,
V mém životním poslání...

Přežití mám v krvi,
Snaha dýchat dál,
Jen mít tu šanci,
Víc nemám,
Ani víc nežádám.

Hroby se chvějí,
Dýchám sypavě, těžce,
Mé tělo se probouzí,
Stát se tvým přítelem?
To opravdu nehrozí...

Cítím lámání vazu,
Tady pod mýma rukama,
Cítím krev,
Nelituji. Teď nastává doba má.

Bez emocí proudím vzduchem,
S temnotou, jako mor,
Do životů přináším chlad,
Jsem přec chladný noční tvor.

Nenechám projít jediný život,
Nenechám dýchat lidi dál,
Jsem apokalypsou vysněnou,
Tak povídej... co jiného dělat mám?
Nic víc já nepoznám.

Boží soud

22. dubna 2017 v 0:00 | Jenny

Kříž se tyčí na nebi,
vidím ho stále jasně,
bolest mé tělo pohlcuje,
a plameny jsou jasné.


Jejich žár mne spaluje,
na popel, do nicoty,
křik se hnal okolo,
když na hranici tělo vzplávalo.


Nikdo si již nevzpomene,
pravda zakopána v půdě,
křivé obvinění mé osoby,
navždy změní vaše osudy.


Zbyla jen zášť,
zbyly jen slzy…



Duše jasná zahynula,
bezprávím si procházela,
v ten moment! Andělé se rozhněvali,
a ze své zášti Boží soud rozpoutali.

Hřích

22. března 2017 v 10:15 | Jenny

Dlouhá cesta přede mnou,
Více nevidím,
Před sebou výzvu svou,
Výzvu životně důležitou.


Možná poběžím,
Poběžím ti vstříc,
A možná na tebe narazím,
V den, kdy nezbude nic.


V den, kdy zmizí svět,
V něm jen ty a já,
A náš poslední rozsudek.


Výzva nedosažitelná,
Touha nikým nezastavitelná.


Svět bez života plyne dál…
…bez nádechu, přání a ran,
Není důvod žít,
Můžeme jen čekat - spolu tiše hnít,
A při tom nikdy neumřít.


Zatracení a vyhnáni,
K smrti unavení…
Ach, hřích v srdcích bije dál,
Naše životy už nikdo nezachrání,
Samota nás v hrsti má,
A kupředu nás pohání.

Jednou budu její záchranou

28. února 2017 v 0:00 | Jenny

Zavírám oči před světem,
Před bolestí, před řevem,
Jen chlad a temnota…,
Prokletí osudu nás dohání,
Zpropadená nicota!


Ani jednoho člověka okolo,
Ani náznak ptačího zpěvu.


Nedočká se opuštěná duše,
Odsouzená k životu,
Odsouzená tvým očím,
I rtům usmívajícím.


Měla by utéci, žít!
Avšak nemůže,
A já smrt jednou…
…jednou budu její záchranou.



Nepřicházím, i když čeká,
Nepřicházím, i když volá,
Ale neboj se mé dítě…,
Noc. Noc je ještě dlouhá.

Konec mého příběhu

1. února 2017 v 0:00 | Jenny
Padám do hlubin,
stále níž a níž,
mé sny umírají,
prázdnota je zase o krok blíž…


Padám do hlubin,
světlo! Chybí tu světlo!
Bojím se těch nočních můr,
a nastává ticho. Hluboké, děsivé ticho…


Padám do hlubin,
už se nesnažím,
vždy mě to smete zpět,
končím sama. Sama uvězněná v řetězech…


Jsem v hlubině,
potopená ve své vlastní nicotě,
tam, kde hlas života nedolehne,
kde má duše usne a víc neprocitne…



Konec mého příběhu,
Vrátit se? Ne, to už nemohu!

V prostředku pouště

25. ledna 2017 v 11:48 | Jenny
Jen ticho.
Noci chladné.
Kde jsou ty časy?
Kde jsou mé vzpomínky drahé?
Vzácné, životě důležité.

Vítr syčí,
nehostinný, krutý,
zabít snaží se,
tu mou poslední naději.

Bojím se žít,
ale bojím se i zemřít,
temnota přichází,
nastává rozhřešení.

Na pokraji svých sil,
na pokraji mysli,
plazím se vyprahlou pouští,
smrti dál, životu blíž.

Tam v dáli,
tam je můj cíl,
tam život žít mám,
tam existovat smím dál.

Od srdce

7. listopadu 2016 v 7:52 | Jenny

Báseň složená pro mého přítele =)
Jediné, co mě asi tak uklidňuje, že na tyto stránky nikdy nezavítá, protože o nich neví… a pokud by věděl…bylo by to dost špatné… tuto vlastnost spolu nesdílíme… on gaye přímo nenávidí… ví že píšu, ví o čem píšu, ale znám jeho zvědavost… a riskovat to nebudu xD Asi se opravdu bojím jeho znechucené reakce… xD
Ale nebojte, byla mu poslána na facebooku do zprávy ;D

Tma

16. října 2016 v 0:00 | Jenny


Cítím…
Srdce lidí chladnou,
Vnímám…
Touhy, přání vadnou,
Slyším…
Ta slova,
Tu myšlenku zrádnou.


Slza…
Pocit smutku,
Zrada…
Tolik špatných skutků,
Dotek…
Anděl? Křídla?
Něco také mě zde hlídá.


Únava…
To když srdce tepe,
Dno…
Když tě to nakonec smete,
Samota…
Naději ti krade,
Zapomnění…
Zde končí lidé zkažení…


Proč zde sedím právě já?
Co tady dělat mám?
Má duše usíná,
V tomto světě zrádném,
Kde naděje nezbývá,
A víc se zde nevzpomíná,
Jen tiše seď, a sleduj,
Správně...to tvé přání umírá.

Báseň na přáni pro Gabriellu - Po zbytek života

22. června 2016 v 21:38 | Jenny
Už je to dlouho, co se mě někdo zeptal, jestli bych mu něco nenapsala :3
A protože jsem dnes měla čas, splnila jsem přání jednomu šťastlivci po dlouhé době a tou je Gabriella =)
Snad je to něco, co sis představovala....protože sama nevím, jestli je to dobré, když jsem to psala bez rozmyslu asi jen 2 minuty =)
Užij si ji, je jen tvá ^o^

Jsi tady

8. června 2016 v 18:00 | Jenny
Stojíš vedle mě,
Šílím z toho pocitu,
Cítím tě,
Opravdu, jsi tu…

A nepřišels sám,
Kráčí po tvém boku,
Děťátka, chlapečci dva,
Držíš je pevně za ruku.

Mé oči jsou šťastné,
I když jste tam, kde já ne,
Prosím, stůj při nich dál,
Osud, ten mi vás navždy vzal.

Avšak našli jste cestu,
Avšak jste se mnou nadále,
Cítím vás jako dřív,
Jen zůstaň a při mém boku žij.

I když jsi daleko,
I když beze mě,
Žij, jak nejlépe dokážeš,
Ať i naším děťátkům štěstí ukážeš.


Přísahám: Budu se navždy smát,
A při vás nadále stát,
A mít radost, že se mnou jste,
Že štěstí, ač jen na chvíli, potkalo i mě.

Jít svou cestou

25. dubna 2016 v 23:18 | Jenny
Jsem živá a zdravá…a děsně zaneprázdněná… T.T
Práce mi bere komplet celý čas a když už mám volno, ke psaní se nedostanu…to ale neznamená, že s psaním končím… ani, že si dávám pauzu…
Můj sešitek se nápady jen hemží, ale dostat je ze sešitku do wordu a na blog je už složitější.
Prosím, dejte mi více času, něco se zde určitě objeví :3
Prozatím moje typické básnické něco cosi x´D :3

Ticho a mráz

6. listopadu 2015 v 20:01 | Jenny
Ticho a mráz,
teď už jsi jedním z nás,
víra, ta tě nezachrání,
máš to již spočítaný,
tak se potop do ticha,
potop se níž,
oceán tě připoutá,
to přeci velmi dobře víš,
tak nenech smrt čekat víc,
ani když život je to, o čem sníš.

Báseň č. 78 - V tobě nacházím útěchu

17. července 2015 v 13:21 | Jenny
Dětičky moje milované, je mi to líto, ale nestihám psát a povídky, které měly dnes i včera přibýt, nejsou dopsané…
Spíše povídka s Mei-Mei není dopsaná, byl by to opravdu krátký díleček a v povídce s Eris není upravený další dílek a já se rozkrájet neumím…tenhle článek byl napsán už předevčírem, ale z nedostatků času přidávám dneska, tam se žádné úpravy konat nemusí - nic, o čem bych moc uvažovala.
Prosím o pochopení, dělám co můžu, opravdu Q,Q

Báseň č.78 - Sluneční svit

27. června 2015 v 12:40 | Jenny
Tak jo, dětičky moje rozmazlené…
Končí mi pomalu nemocenská a teď půjdu zase vydělávat penízečky…a co tím chtěl básník říct? Ano! Správně! Nastává období, kdy opět a zase nebudu mít čas :3 pecka, že? ;DDDDDD
No, raději mlčím…užijte si básničku =)

Báseň č 77 - Slzavé údolí

11. června 2015 v 17:29 | Jenny

Básnička stvořená pro Yuki - Koujaka - Mého semeho :3
A proč?
Protože je na mě hodný :3 A já chci být hodná na něj :3 *hug*
Jen pro tebe ^o^ nyaa~
Ale ostatním nezakazuju číst, kdo chce, může přečíst :3 Ale nadějné to moc není *odchází nenápadně ze scény*
Jako kdybyste mě neznali! Nekoukejte takhle! Ano, myslím to vážně! -3-" xDDD

Báseň č.76 - Myšlenky

17. května 2015 v 10:53 | Jenny

Dětičky, Jenny stále žije, ale je na tom den ode dne hůř a hůř, proto nevím, kdy budu ve stavu něco napsat…
No, zatím jsem vám tu nějak vydumala básničenku…ta tu taky nebyla dlouho, tak aby stránky nestály =)
Až budu moct, rozhodně dopíšu co mám a na co všichni čekáte, bát se nemusíte, já nezapomínám a rozhodně se neflákám, jenom to nějak nevychází -.-" Ono to půjde ;D Časem…
Tak zatím, já se zase ozvu :3 ^o^




Vrať se zpět

21. března 2015 v 0:08 | Jenny

Hlásím se, že ještě stále žiju! >xDDD
A přináším vám...na půl básničku…? xDD
Ne, fakt nevím, jak se těmto věcem říká - jednou se to rýmuje, pak zase ne... nikdy mě nezajímalo, jak se tomu nadává Q,Q
A přiznávám! Já to nikdy nepotřebovala, teheheh, odpusťte mi mé nedostatky :3
No, věnováno…všem? ;D
Co? Hm? Chcete, aby to bylo pro všecky? Ano?
…tak teda dobře, nejsem proti x´D
Tak teda, řekli jste si o to sami… =)
Pro vás všecky :3


PS: Básničky a lyriky a vše tomu podobné, jsou spíše, aby blog nestál… jsou napsané takřka okamžitě, protože u povídek to tak rychle nejde…
Ale mám rozepsaný další díl Sherlocka =) Snad ho brzy stihnu dopsat, s tím jak mám stále nějak záhadně málo času… -.-"
Nya…tak oyasumi, dětičky! :3


Báseň č.74 - Na dně

27. prosince 2014 v 8:55 | Jenny

Básnička =)
No, je sice nějaká vadná, depkařská, ale je to básnička =)
Nic lepšího ode mě asi už ani nikdy, co se týče básniček, neuvidíte…


Báseň č.73 - Dva padlí andělé

24. prosince 2014 v 8:00 | Jenny
Básnička…
Už ani nevím, o čem je *O andělích třeba? o.O Máš to i v názvu, trupko! -.-" * x´DD Ticho svědomí! Nebudeme se přece o Vánocích hádat, ne? o,O xDDD
Ok...zpět k vám, dětišky moje milované ;D
Článek je přednastaven ze dne - 27.11.2014 - a jediné, co si pamatuji, je, že jsem přišla z brigády totálně vyřízená a prostě jsem musela něco psát, abyste tu měli na Vánoce nějakou nadílku :3
Takže přeji příjemné počtení :3 =)
Šťastné a Veselé ^o^

Báseň č.72 - Tma

10. listopadu 2014 v 12:38 | Jenny
Básnička, co víc k tomu říct?
No, nic moc nečekejte…je sice dlouhá ale vcelku jeblá x´D
Nepáčí sa mi, takže… no, já nejsem spokojená s ničím, co vytvořím, to je fakt… ale i tak! -.-" xD


Báseň č.71 - Nespadnu, nepodlehnu, bojuju

3. listopadu 2014 v 8:55 | Jenny
Básnička, kterou jsem psala v Anglii =)
Jde vidět, že i moje psychika se lepší =) Jindy by byly básničky i povídky končící smrtí, ale nějak tyhle konce pominuly. Něco se ve mně změnilo a přesně to něco si chci udržet… ^^ :3
Tak, sayo minna =) Užijte si básničku =) ;)
 
 

Reklama
Reklama