Poslední výkřik - rozloučení s blogem a čtenáři


- Pořád žiju =) I když je to už dlouho, co jsem tady zavítala... ale slíbila jsem, že se budu ozývat, tak se ozývám :3
A jak se daří vám? *,*
Nevím, kdy - asi až bude o trochu více času a více předepsaných kapitol - začnu přidávat další z povídek =) Ale to má ještě čas :3

Dostat to své

30. června 2018 v 19:33 | Jenny |  Originální povídky - jednorázovky
Aum :3 Ahojte, děti ^^ Jenny stále žije a pořád píše ;3
Dnes mám pro vás jednu krátkou jednorázovou povídku :) psala jsem ji v mobilu, takže nemohu přesně odhadnout kolik má stránek ... celkově... píšu na mobilu i tady a teď x,D je to nezvyk, řeknu vám...
Obě postavy jsou také vedlejšími postavami z novely, kterou píšu pro kamarádku ( ano BLko x,D ) a pokud ji někdy vydám, tak si zatleskám a až pak se propadnu x,D
Každopádně... Povídka je věnována mojí sestřičce Nioru (Lilith), která si ji vyžádala... ^,^
Tak snad jsem nezklamala tvoje očekávání... x,D

Jo, a... Už mi opravdu docházejí nápady, co se názvů týče... Takže to vysvětluje ten wtf název povídky ;D

Tak se tu zase mějte :3 já se zase někdy ozvu ^,^ buď to s novinkami v mém životě, nebo s další povídkou :3

Varování: 18+!!!!!




Nenápadně nasměroval pohled plný nepochopení na to "tele" pobíhající okolo jeho osoby, dělající vše pro to, aby si ho všímal. Jen co zahlédl, že k němu otáčí svůj zrak, světlé oči opět přivřel, aby stále vypadal nezaujatý k situaci.

Což šlo opravdu těžko s tím věčným puberťákem v domě.

I přes Enthonyho snahu být pro Elvina důležitější, než hluboká meditace, ve které našel o mnoho větší zalíbení, s ním nedokázal hnout.

Jako obvykle, Enthonyho snaha sáhala k bodě nesnesitelného mrazu. Kdyby se snažil více, možná už by se dalo o něčem polemizovat. Ale tady neměli o čem mluvit.

Enthony se uraženě posadil do tureckého sedu naproti Elvinovi. V tu chvíli vypadal jako dítě, kterému sebrali na pískovišti hračku.

"Pokud si mě nezačneš všímat, půjdu a najdu si někoho, komu za to budu stát," vzdal svou necelou pěti minutovou snahu svést svého milence.

"Pro mě za mě," prohlásil bělovlasý klidným hlasem, ukazujíc svůj veškerý zájem k této problematice - jakože žádný.

"Takže ti nebude vadit, když ti zahnu pro své vlastní potřeby? Ne, že se se mnou potom budeš chtít rozejít," Enthony si změřil svého věčně citově odměřeného milého pohledem plným podezření.

Byl si jist, že v tu ránu by šel jeho nezájem stranou, jako tenkrát, když se dal Enthony před léty na jedné párty pouhou náhodou s jedním mladíkem, zhruba ve stejných pubertálních letech, do řeči. Tehdy otrávený Elvin, umírající na nesnesitelnou nudu, pocítil navrácení života a hnal se udělat z Enthonyho nového přítele chodící mrtvolu.

Ani si v plné ráži nenechal vysvětlit, že mladík, do kterého mlátil jako do boxovacího pytle, měl snoubenku u stolu stejného podniku.

Také mu nedělalo sebemenší problém vyzvat k rvačce o hlavu a půl menší a o mnoho mladší dívku, která se Enthonyho sice pokoušela svádět všemi možnými prostředky, ale ani za nic netušila, že její vysněný byl od morku kostí gay.

Měl jasnou představu, jak by asi dopadla jeho známost na jednu noc. Dalšího dne by byly večerní televizní noviny plné zpráv o mrtvole, kterou popeláři našli nasáčkovanou v přeplněné popelnici.

Elvin by byl s člověkem, který mu přefíkl kluka, hotový do pár sekund - tedy, až by ho samozřejmě našel.

"Dělej si co chceš. Pokud vím, jsi svéprávný člověk," poté hluboce vydechl, uvolňujíc ze sebe hromadící se napětí.

Enthony se šibalsky pousmál. Věděl, že do pár minut si to Elvin rozmyslí. Jen musí vypadat věrohodněji a přesvědčivěji.

Stačilo by vystupovat stylem, že by byl takového kroku schopen. I když nebyl. Ale to přece nemusel ten ignorant s věčně zavřenýma očima a myslí někde ve vesmíru vědět.

Bylo načase uskutečnit lest, která mu zajistí dostat po čem touží - Elvinovu pozornost. A nepředstavitelně úžasný sex, který mu začínal po dvou dnech pauzy chybět.

"Díky zlato. Jsi nejlepší," nezapomněl na slušné vychování a dříve, než se postavil a vyběhl z obývaciho pokoje se připravit, složil Elvinovi pěknou řádku komplimentů.

Jen co odešel a bělovlasý muž osaměl, přestal předstírat snahu soustředit se nad klidem své duše a pokoušel se rozdýchat další várku přicházejícího infarktu.

Z toho kluka mi jednou očividně hrábne, pomyslel si již nespočet krát.

Zvedl se z tureckého sedu a nenápadně se vydal za Enthonym do ložnice. Nakoukl dovnitř přes škvíru přivřených dveří. Neměl v úmyslu nijak špehovat, ale když viděl ty upnuté kalhoty, které mu dal před rokem k narozeninám a rýsující se břišní svaly Enthonyho úžasného těla, polil ho pocit chorobného žárlení.

Opravdu. Mnohdy se přistihl jak hlídá před ztrátou kontroly i své vlastní já. A co potom představa, že ho uspokojuje někdo úplně jiný?

Prostě hrůza!

Sice nebyl romantický, ani nijak všímavý, ale jedno věděl - Enthony byl jeho světlem v životě.

Ač Elvin věděl, že nebyl typ charakteru, který by hnědovlásek vedle sebe potřeboval, snažil se mu svou nepozornost jakkoliv vynahrazovat. Rád se věnoval sám sobě, než druhým. To už Enthony věděl od prvního dne jejich začínajícího vztahu. Ale i to mělo svoje stanovené hranice.

Miloval ho. Dal by mu vše. Ale ne způsobem, jakým to dokazují pubertální a nedozralí chlapečci.

Jednou si Enthony ve svém životě vybral pořádného muže a Elvin se podle toho samozřejmě choval. Neříkal slova "miluji tě," nebo "chybíš mi," příliš často. Možná jenom výjimečně, když si to situace z jeho pohledu vyžadovala.

V momentě, kdy se otevřely dveře a jejich pohledy se střetly - upřímněji, než kdy dříve - Elvin věděl, že jej nemůže nechat odejít.

Enthony se mile pousmál. "Copak, zlato?"
Ten nevinný podtón hlasu bělovlasému zněl jako způsob možného svádění. Nebo jenom zatoužil, aby jim byl?

V momentě chytil Enthonyho paži a s celým jeho tělem hodil o zeď. Hodil... přírazil ho k ní plnou svou odhodlaností ukázat mu, že byl jen jeho.
Jenom hnědovláskovy chlípné představy nestály na správném místě.

"Rozmyslel jsem si to," jednou z dlaní sevřel Enthonyho čelist a druhou přejel po prsních svalech odhalené kůže. "Patříš jenom mě, rozumíš?"

Chtivým a majetnickým způsobem uvěznil Enthonyho myšlení a umlčel jeho "protesty" jazykem zkoumajícím ta tak známá zákoutí hnědovláskových úst.

"Elvi," zamručel s nepříjemně těsným pocitem v kalhotách.

Vzal si schválně ty nejúplejší kalhoty, které ve skříni měl, neuvědomujíc si, že problém nastane pouze u něj.

"Vem si mě. Stejně dravě jako posledně," obmotal své dlaně kolem krku o hlavu vyššího muže a zcela se poddal svým chlipným představám.

Dal Elvinovi možnost dělat si s ním, co se mu jen zlíbí. Hlavně aby už sakra něco dělal!

Enthonyho srdce se chystalo explodovat. A možná za ten náhlý zmatek toho jindy klidného láskyplného orgánu mohlo něco úplně jiného, než pocit přetékajících emocí. Něco právě tepajícího v jeho kalhotách. Něco, co mu zvedalo tlak až k smrti.

Elvin si olízl rty a dlaní, kterou ještě před chvílí drtil Enthohyno čelist, se přesunul na to pevné vypracované pozadí.

Neodolal a přes kus zpevněné kůže hnědovlasého puberťáka plácnul. Poté jej uchopil za tu samou půlku a přirazil jeho tělo k tomu svému, aby Enthonyho erekce cítila, že v tom přestávala být sama. Že i on měl co dělat, aby se dokázal držet zpátky.

"Jsi jenom můj. Nikomu nedovolím, aby se tě dotýkal. A už vůbec ne tak, jak můžu jenom já," šeptal slova, která Enthonymu způsobovala husí kůži po celém těle. "Rozumíš?"

"Ano," vrhl se na jeho rty, dávaje signály, že byl připraven.

Nechal Elvina, aby mu odepnul kalhoty a pomalu mu je stáhnul po stehna. Netřeba říkat, že podobnou reakci očekával, tudíž úplně vyřadil možnost brát si spodní prádlo. Nechal se násilně otočit a přirazit k té zmiňované a známé stěně.

Tiše zakňučel, když jeho erekce narazila o překážku, stejně jako zbytek těla.

Elvin provokativně uchopil Enthonyho penis do ruky a nehledě na skutečnost, že jím otíral o nově nanesenou omítku, začal svého blbečka zbavovat zdravého rozumu.

Při tom všem vzrušení si dával pozor, aby Enthonymu skutečně neublížil.

Věděl, že to měl rád tvrdě, ale také si uvědomoval, že nikdy neodhadl, kde přesně byly Enthonyho hranice bolesti, která již s větším vzrušením a objevováním nových zákoutí slasti, neměla co dělat.

Ne jednou takhle zjistil, že mu ve finále ublížil. A ač bylo neúspěchu méně než úspěchu, pokoušel se své chyby více neopakovat. Takže, i když vypadal na pokraji rozumu, stále ho měl až dost.

"Ojedu tě jako nikdy, to slibuju," dlaň, která si nyní hrála s jeho varlaty, přesměroval k pevnému pozadí, při čemž se přisál na Enthonyho napnutý krk ústy. "Až s tebou skončím, garantuju ti, že tě myšlenky na někoho jiného nadobro přejdou. Klidně z tebe vyšukám duši, jestli bude třeba."

Sám si stáhl tepláky i s trenýrkami a Enthonyho tělo lehce přehnul. Potřeboval do něj mít ten správný úhel, při kterém se do jeho staženého těla dostávalo nejsnadněji.

Přirazil... znovu... a znovu...

Enthonyho tělo se s každým tvrdým přírazem chvělo v pocitu, že již brzy bude.

"E... Elvi-"

"Mlč," nehty zaryl do kůže Enthonyho dlaní, které svíral ve svých.

Jeho přírazy se stávaly intenzivnějšími. Sám cítil, jak přitvrzuje a také, že tomuto svému momentálnímu já nadobro podlehl. A to překvapivě v rekordním čase.

Nezapomněl při tom všem dráždit svému milenci erekci.

Až když ucítil, že se Enthony právě udělal na novou omítku, začal se soustředit jen a pouze na sebe a své vlastní potřeby.

Při přistižení klesání Enthonyho těla podél stěny pustil jeho dlaně a pevně uchopil obě půlky Enthonyho zadku. Nechal tak půl těla v předklonu, zatímco tomu nejdůležitějšímu nedovoloval klesnout ani o milimetr.

Stačilo ještě posledních pár dlouhých přírazů a plánovaně se udělal do Enthonyho chvějícího se těla, které se ještě zdaleka nevzpamatovalo z dokonalého orgasmu.

Opatrně se vysunul, při čemž si hlídal, aby ta bílá sračka nebyla všude možně po podlaze. Bohatě stačilo Enthonyho dílo na omítce.

Popadl hnědovláska za paži a i s ním se hnal k okamžitému opláchnutí pod tekoucí vodou.
Co se hygieny týkalo, byl na ni příliš vysazený.
"Vlez tam," zazněl rozkaz hned po tom, co mu pomohl z těch uplých kalhot ven.

Řeč byla o sprchovém koutě, jehož zavírání právě držel v ruce.

Pod tekoucí vodou se cítil příjemně a odreagovaně. Konečně se mohl zase uvolnit.
Objal tedy svého malého blbečka kolem ramen a pevně jej přitiskl na své horké tělo.

Líbal ho na šíji, dokazujíc mu lásku, při čemž přemýšlel, co bude s tím ulepeným flekem, který po sobě Enthony zanechal na chodbě.

"Víš... zítra čekám návštěvu," začal zcela nevinně.
Enthony přikývl. Věděl o tom už dva týdny.

"Já vím."

"Tak jistě pochopíš, že ti budu nesmírně vděčný, když vezmeš barvu a natřeš celou chodbu nanovo," opět jej políbil na šíji a pustil jeho tělo z objetí. "Bude nejlepší, když začneš hned, ať je jistota, že to budeš mít hotové do půlnoci. Chápej, aby to stačilo jakž takž uschnout. Díky, brouku. Jsi zlatíčko."

Zavřel vodu a otevřel sprchový kout. Vyšel z koupelny nahý a mokrý a při přecházení přes chodbu do ložnice se opět uzavíral před celým světem do stavu hlubokého zamyšlení a totální ignorace - dříve, než Enthonymu dojdou všechny souvislosti. Pak by jej začal zase vyvádět z míry jako posledně. Přesněji před dvaceti minutami.

Doufal, že pro jednou nebude tropit žádné zbytečně scény a přiloží ruku k dílu bez sebemenšího náznaku odmlouvání.

Protože jediný trest za špatně odvedenou práci by se stal trestem pro oba.

Žádný sex...

Opravdu by byl schopen něčeho tak brutálního? Dovedl by být na toho svého blbečka až tak zlý?

S lehkým úsměvem došel k odpovědi, kterou sám v sobě hledal zhruba pět minut: ano, to rozhodně dovedl...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ivana-chan ivana-chan | E-mail | 1. července 2018 v 19:58 | Reagovat

nooo tak toto bolo rozkosne a krasne a sledke a zlate a a a.

2 naruto109 naruto109 | Web | 3. července 2018 v 21:44 | Reagovat

pěkné,krásné a vubec... :D :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama