Poslední výkřik

 rozloučení s blogem a čtenáři

Poslední výkřik

21. května 2018 v 12:58 | Jenny |  oznámení

Dlouho jsem přemýšlela, jak tenhle článek nazvu. První, co mě napadlo, bylo: "Poslední výkřik do tmy," jenomže takhle už jsem pojmenovala něco jiného. A tak jsem název jenom o trochu zkrátila.


Kde začít?
Neříká se mi to vůbec lehce. Vy víte, že mi na blogu vždy záleželo. Pár z vás zůstalo mými věrnými čtenáři víc než dlouho. Ale každý musí jít dál… a já, ač to říkám nerada, vím, kde jsou moje hranice. Pravda, mnohdy jsem je pro vás překonávala. Snažila se pro vás.
Ale víte, tohle nemělo být nikdy o vás, ale o mně. Měla jsem psát pro sebe, nikoliv pro druhé. Ale neudělala jsem to.
Možná se mi teď budou mnozí z vás smát. Ale já to umím daleko lépe. Lépe, než jsem tady předváděla… jen na psaní potřebuju svůj klid, který na blogu jednoduše nenajdu.
Pokaždé jsem povídky odflákla. A ano, šlo to vidět. Odflákla jsem vše jen proto, že jsem chtěla mít pro vás nové a nové pokračování. Nehledě na to, jak hrozné to bylo…
Ale to musí skončit. Takhle se dál neposunu ani za milión let. A vy víte, že já vpřed prostě musím - protože chci.
Zvažovala jsem to už dlouho. A věděla o tom jenom Majo. Byla mou oporou v krutých časech, kdy jsem stála mezi volbou - zůstat a nelepšit se, nebo zatnout zuby, snést jak moc to bolí a jít prostě za svým snem.


Pokud stále nevíte, na co tímto článkem narážím, řeknu to tedy na plnou pusu. Rezignuju.
Blog byl v chodu od roku 2009 do teď. A tak jako mnozí, které měl v přátelích, se stejně tak žene do hlubin zapomnění.
Povídky, které se zde budou objevovat, budou jednou za čas. A budou to jen společné povídky, které vyhasnutí mého tajného života ještě o trochu opozdí. Ale i to nakonec dříve či později skončí. I když jsem se s tím ještě zdaleka nevyrovnala.


Nechtěla jsem nikomu nic říkat ohledně toho, že povídka Nikdy neříkej nikdy, byla tou poslední, kterou jsem byla schopná sepsat. Sama jsem se s pravdou, že blog musím odložit stranou, vypořádávala velice těžce.
A ne. Nevrátím se. To opravdu ne.
Budu se snažit sama pro sebe. Budu pracovat tak tvrdě na zlepšení, že jednou budu moct jít a říct: "jsem na sebe pyšná."
Protože právě teď momentálně nejsem. Chci si dokázat, že na to mám. Chci jít a ukázat všem, kteří nevěřili, že se dovedu zlepšit natolik, že bych vydala knížku, že se ve mně spletli.
A na to potřebuju čas. Svůj klid. A žádné rozptylování v podobě, že právě teď na mé povídky někdo čeká.
Stávám se tedy, jako mnozí přede mnou, jen pouhopouhým stínem, který do nějaké doby zmizí bez jediné stopy…
A nikdo si ani nevzpomene. Což bude asi nejsmutnější.


A teď bych chtěla říct pár slov, které se netýkají mě, ale vás =)


Ivi-chan - jsi prostě úžasná osoba, která mě vždy jako jedna z mála držela nad vodou, když jsem ztrácela čtenáře. Protože, ať už tu bylo pusto prázdno sebevíc, tvé komentáře to zachraňovaly. A já uznávám názor, že pokud máš třeba jen jediného člověka, který ti dokazuje, že tady je, neměla bys nic vzdávat. A už vůbec ne snahu :3
Děkuji ti za to.


Sak-chan - Sakurako… my musíme jednou dopsat to naše… i kdyby to trvalo sto let… nechci to nechat zakopané… jsem opravdu ráda, že ses na blog vrátila. Už jsem se bála, že se na něj nevrátíš :3 Hlavně to nevzdávej =)


Mei - víš, co mi bylo opravdu líto a sžíralo mě to tak moc, až jsem to skoro ani nemohla vydržet? Že poslední jen mnou sepsaná povídka byla tebou komentována s takovým nadšením, aniž bys věděla, že je to povídka, kterou se s vámi snažím rozloučit… a já měla pocit, jako bych tě tím podvedla… ale nešlo to jinak… jsem ráda za každý tvůj komentář, protože pro mě moc znamená :3
Piš dál… i kdyby nebyl čas… prostě si jen počkej, až to bude lepší a piš tak dlouho, jak to jen bude možné :3


Eris - Neboj se, jednou tu povídku dopíšeme =) Ale zrovna nyní mám na seznamu něco, co je přednější a pokud to nedokončím, zakopu to jako mnohokrát předtím... ale tentokrát to prostě dodělat musím... tak si ještě chvíli na můj návrat k naší povídce počkej =) Myslím na to :3


Majo - =) tebe jsem si nechala jako poslední ^,^ myslím, že řeč k tobě bude nejdelší. Protože je toho tolik, co bych ti chtěla říct...
Opravdu ti děkuji za vše, co jsi kdy pro mě udělala. A to nemyslím jenom nervy, které jsi se mnou měla. Ale také rady. Ryješ do mě hned, co vidíš náznak nedostatku, který potřebuju vypilovat - a že jich je.
Ano, někdy jsem z toho nešťastná, kdo by nebyl? Ale beru to stylem, že mě to učíš, i když mi to jde opravdu pomalu.
Děkuji, že stojíš při mě a ještě jsi to se mnou nevzdala =) také děkuji, že jsi tu byla se mnou, když jsem dostala odvahu alespoň jedinému člověku říct o tom, co mě tížilo. A že jsi mě podpořila a můj konec neodsoudila.
Moc pro mě znamenáš jako sestra, učitelka, tak jako moje spoluautorka :3
Ale příště budeme dávat větší pozor na to, co píšeme, dobře? ;D Protože další těžké téma a už mě asi opravdu zakopeš =)
A poslední věc =) Tak jako Mei a Sak, i tobě chci říct - piš tak dlouho, jak ti to jen situace dovolí =) Protože pro nás to je přece náš život, nebo se snad pletu? :3


Tak to bylo rozloučení s těmi, na kterých mi nejvíce záleží z mých SB-ček =) taky rozloučení s nejaktivnější čtenářkou :3 opravdu, Ivi-chan, s tebou by bylo zlo se nerozloučit ;D A také s mou dlouholetou spoluautorkou Eris, která mě doprovázela na blogu déle, než kdo jiný =)


Mějte se tedy krásně, děti… Jenny potápí loď a doufá, že všichni pochopili mou situaci, která nebyla vůbec lehká vyřešit….


Pro uklidnění: Neumírám ;D Mnozí z vás na mě mají kontakt - a kdo ne, najde ho (pokud chce) v menu. Stačí napsat =) Budu ráda…


Tak sbohem, děti… bude mi to tady chybět.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Naomi (나오미) Naomi (나오미) | Web | 21. května 2018 v 17:11 | Reagovat

je to sice smutné, ale je to tvé rozhodnutí :) A až někdy vydáš knihu, poděl se o ni. Rozhodně bych si ji koupila, protože píšeš skvěle :)

2 ivana-chan ivana-chan | E-mail | 22. května 2018 v 20:34 | Reagovat

to ja dakujem tebe za uzasne poviedky. a ze som to tu nasla. ako prvu som od tebe citala hladali sme lasku... a zamilovala som sa. bolo to pre mna najdokonalejsia poviedka. ale ako sama hovoris vzdy je co zlepsovat. a ked pises uz iba z povinnosti takmer vzdy to dopadne uplne inak ako to mas v plane. proste chces stihat termini a pises uz iba z povinnosti.... hlavne je pisat s laskou a vasnou. ked nieco nerobís s radostou je to po case aj vydiet.
teraz ti hlavne prajem veela dobrych napadou, veeela trpezlivosti a veeela casu na tvorbu. verim ze sa s nami o nieco zo svojej knihy podelis. hlavne nech sa ti dari pri tom co sa roby stastnou. som rada ze som tvoj blog nasla a za tvoje mile slova.
prajem ti iba to naj naj naj.

3 Sane / Sakurako-Neko Sane / Sakurako-Neko | Web | 23. května 2018 v 16:07 | Reagovat

Musím se přiznat, že tě v tomhle hodně chápu, měla jsem podobný pocit před pár měsíci a popravdě jsem se dlouhou dobu přikláněla ke stejnému závěru, jen nakonec jsem zvolila jinak.
Myslím si ale, že sis vybrala správně. Je to to nejlepší pro tebe a to je hlavní a já tě v tom proto budu plně podporovat.
Asi ani není potřeba zmiňovat, jak moc nám bude tvá tvorba chybět, na stranu druhou se velmi těším, až jednou vydáš knihu a já se budu moct chlubit, že se osobně znám s tak úžasnou autorkou! :D  Na přepsaný les stále trpělivě čekám a věřím, že bude stát za to - už jen díky tvému vyprávění o tom, co všechno se tam děje.
Naši povídku určitě někdy dopíšeme, věřím tomu, že jednou to dopadne, tak snad se mnou budeš mít ještě chvíli trpělivost...

Nemám ráda loučení a popravdě to ani moc neumím, no navíc my dvě se neloučíme, budeme se vídat/ psát si i dál. Tak se jenom rozloučím s tvým blogem, byl skvělým místem jak pro nás čtenáře, tak hlavně pro tebe, a zaslouží si takovou malou poctu a své vlastní místečko v našich srdcích.

Děkuji, že jsem mohla číst o tvé fantazii - byla dechberoucí...

4 erin-dixx erin-dixx | Web | 29. května 2018 v 13:46 | Reagovat

Pěkný blog

5 Sasukey Sasukey | Web | Středa v 21:34 | Reagovat

Tohle má spousta adminek a autorek, taky jsem si tím prošla. Ale nikdy nevíš, třeba jednou přijde čas, kdy si ráda připomeneš staré dobré časy a něco nového napíšeš. Pak tě bude mrzet, že jsi staré stránky smazala (vlastní zkušenost)... Lidi dospívají a stárnou, ale tohle je část tvojí práce, kterou si za sebou zanechala a hodně nových naruto fandů se sem třeba budou chtít kouknout a  něco si počíst. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama