Poslední výkřik - rozloučení s blogem a čtenáři


- Pořád žiju =) I když je to už dlouho, co jsem tady zavítala... ale slíbila jsem, že se budu ozývat, tak se ozývám :3
A jak se daří vám? *,*
Nevím, kdy - asi až bude o trochu více času a více předepsaných kapitol - začnu přidávat další z povídek =) Ale to má ještě čas :3

Nikdy neříkej nikdy - Díl osmý

1. března 2018 v 0:00 | Jenny |  Nikdy neříkej nikdy

Další dílek je na světě =)
Omlouvám se, že to tak trvalo, ale pořád bych se jen opakovala… už mi to zní jako výmluva, ale té práce je u nás opravdu hodně a ty směny jsou mnohdy šílenější, než samotná práce x´D a když se člověk vrací den co den úplně vyřízený, je rád že si ve finále chvíli odpočine…
Tento týden to ale vypadá, že budu mít na psaní více času… uvidíme, jak to nakonec půjde =)





Možná jsem si jen naivně myslel, že se od teď naše životy změní. Začne éra držení se za ruce a sladkých zamilovaných řečiček. Ale Sasuke byl stále tím samým šutrem, s kterým ne a ne hnout.
O to naivněji jsem si myslel, že mezi námi něco začalo. Zřejmě jsem tady nepochopil úplně všechno správně. A ptát se ho, jak to tedy mezi námi je, bylo nadmíru ponižující i pro mě a mé těžké svědomí.


Už to bylo několik dní, kdy jsme si tak nějak řekli, že by bylo načase něco s naším vztahem dělat. Také to bylo stejnou dobu, co se týkalo mé nerozvážnosti.
Ale já myslel, že moje náznaky stačily. Že Sasuke pochopí, pro co jsem se vlastně rozhodl.
Jenomže ten blb byl asi tak zabedněný, jak jsem předpokládal. A pořád mě to bude překvapovat… neuvěřitelné. Asi jsem stejný vůl jako on…
"Takže?" Sasuke vypustil ze svých úst otázku, na kterou čekal odpověď.
Blbé na tom bylo, že jsem celou dobu dřepěl na prdeli, sledoval jeho rychle hýbající se rty a nevnímal jediné slovo, které z nich vypouštěl. A teď mi bylo blbé přiznat, že jsem vlastně neposlouchal. Přiznat, že jsem byl ztracen v myšlenkách, by nabíralo mnoho dalších otázek. A těm jsem se snažil předejít.
"Hm?" zauvažoval jsem se - hlavně tak, aby Sasuke nenabral jediného podezření, že jsem byl vedle jak ta jedle a netušil, na co že to vůbec odpovídám. "Myslím, že je to skvělý nápad."
Začal jsem zběsile přikyvovat hlavou a podporovat ho v jeho plánu, ať už znamenal cokoliv.
"Myslíš?" nervózně si podepřel hlavu o dlaň.
Výborně. Ani si nevšiml, že jsem ho neposlouchal.
Opět jsem přikývl. "Hm. Jdi do toho!"
Sasuke si zmučeně povzdechl. "Kdyby našemu týmu nechyběla spolupráce, byli bychom o hodně lepší. Možná bychom i vyhrávali. Nezbývá nám nic jiného… na to soustředění opravdu musíme."
Říkal to skutečně nerad, protože ještě hůře přiznával, že by se něco nezdařilo. A fotbalový tým byl přece jen jeho tým. Tým, který nezvládl a padal s ním do samotného dna zbláznění.
Začínal jsem se pomalu chytat na jeho vlnu. Už jsem zkrátka věděl, o čem že se to po celou tu dobu bavíme.
Takže soustředění… posledně, co jsme spolu mluvili, mi říkal, že jejich trenérovi dochází trpělivost. Tenhle nápad musel být tím posledním, co by mohlo zachránit náš tým před úplným vyhořením a následným rozpuštěním.
Upřímně? Byli jsme děsní. Horší než katastrofičtí. Žádnej div, že naše škola pokaždé prohrávala.
"Tak jo," pleskl jsem dlaněmi do stolu. "Měl bys jít a svůj nápad přednést před trenérem. Myslím, že snahu zachránit co půjde ocení a udělá vše, abyste získali zkušenosti, které vám chybí."
"Chceš říct, které nám chybí," když už to vypadalo, že mě políbí, rozmyslel si to a sklonil se pro změnu k mému krku, na který se přisál jako druh dravé pijavice.
Označkoval si mě nemalým cucflekem, který nezapomněl před tím, než opouštěl to malé místečko na mém krku, ještě podráždit jazykem.
Jemně jsem vzdechl, nemoct nic víc, než se nechat vést.
"Teď už bys měl jít…," pobídl jsem ho s rukou na rudém místě okupující můj odhalený krk.
Jak tohle zamluvím, to opravdu netuším. Ale divnější bylo, že mi nic z toho nevadilo. Jen ať to každý vidí.
Nebyl důvod se skrývat, nebo se stydět. Nikdy jsem se neschovával pro svou orientaci. Nemusím se tedy bát vyjít mezi lidi s tím, že si mě Uchiha Sasuke nakonec získal.
Nezkrotná touha jít a vše vypovídat Kibovi se s každým krůčkem stávala reálnější a reálnější.
Čert to vem… jsem v tom až po uši!


"Takže spolu-" Kiba naznačil prsty gesto představující dva kluky v posteli. "Jako opravdu?"
"Jako opravdu ne! Na co to zase myslíš? Tak daleko jsme se nedostali," zamručel jsem podrážděně, protože jsem neskrýval skutečnost, že já byl připraven a ono zkrátka a dobře - velké nic. "Zatím… zatím jsme ještě na začátku vztahu. Je dobře, že na to nejdeme zpříma. Pořád má strach, že si vzpomene… a co potom?"
"Blbe. Sasuke tě miloval od prvního pohledu. I když na tebe zapomněl, tak své city jen tak neztratí. Nevím, čeho se bojíš. Bylo jen ve tvé hlavě, že tě šikanuje. On se o tebe jen snažil. Sám jsi mi to posledně říkal," šťouchl mě do hlavy. "Tak se seber a vyspi se s ním. Věř mi, prolomíš tím veškeré ledy."
"Takhle to děláš s Ino, když se pohádáte?" zamrkal jsem na něj úplně ztraceným pohledem.
"Kámo, takhle to dělají všechny páry na světě."
"Ale my se nepohádali," zamumlal jsem další ze svých argumentů - a to mi upřímně začínaly docházet. "Jenom já jsem připraven, ale Sasuke zřejmě ne."
"A co? To tu chceš opravdu sedět a čekat, až se k něčemu odhodlá? Vidíš sám, že je jiný, než předtím. Nejistý. Asi bys měl zkusit jinou taktiku, než jen sedět a čekat na zázrak, který nepřijde."
"Co navrhuješ?" nechal jsem se Kibou vést.
Jeho nápady nikdy nebyly až tak k zahození, tak proč teda ne?
Můj nejlepší přítel se napřímil, položil mi ruce na ramena a zpříma se mi zadíval do očí. Na okamžik mi přišlo, že se zahleděl až do mé duše. Jak já nesnášel tenhle druh civění.
"Sveď ho."
Zmoženě jsem vydechl. Jo něco takového jsem mohl čekat. Slova, která mě uvedla do stavu šíleného zoufalství ještě více.
"To se líp říká, než dělá," třískl jsem bezmocně hlavou o lavici. "Je to beznadějné. Nedovedu začít."
"Není na tom nic těžkého. Každý chlap má v sobě šelmu, kterou potřebuje jednou za čas projevit. I ty ji máš. Tak vystrč drápy a pak to přijde samo."
Neměl jsem další argumenty. Jeho promlouvání do duše, které jsem potřeboval jako sůl, neskutečně zabíralo. A dávalo mi jistotu a odhodlání začít s tímto problémem něco dělat.
Sedět a čekat… to bych se opravdu nemusel nikdy ničeho dočkat.
"Za tři dny jedeme na soustředění. Už je to domluveno. V rámci školy pojede fotbalový tým někam do pryč… trenér nechce říct kam. Ale zní to zajímavě. Myslíš, že tam by se mi mohlo povést Sasukemu ukázat, jak moc mi na něm záleží?"
"To ti nevím, brácho, většinou se na takových akcích zdržujete všichni spolu. Ale pokud bude příležitost být chvíli o samotě, neváhej a jdi do toho!" plácl mě přes rameno.
Nevím, co bych si bez Kiby počal. Vždycky věděl co říct, abych se cítil méně zmatený, nebo mi dával odvahu, když jsem ji zrovna postrádal.
"Jsi fakt kámoš," složil jsem mu největší kompliment, jakého jsem byl schopen.
"To ti nevím teda. Od doby co Sasuke ztratil paměť a ty za ním lezeš jako ocásek, si tak vůbec nepřipadám," našpulil uraženě rty. "Úplně zazdíváš mou existenci, Uzumaki Naruto. I s tím by se hodilo začít něco dělat."
Rozesmál jsem se. No, měl pravdu. Ale z jeho úst to vyznělo opravdu legračně.
"Stavím se od středy za týden. Hned co se vrátím ze soustředění. A jako vždy ti všechno povím. Platí?"
"Jasná věc," přikývl hlavou a pak se už začal věnovat učení, protože zvonek oznamoval začátek další nudné a zdlouhavé hodiny.
Za to já se nemohl dočkat té cesty do neznáma. I když mi docházelo, že to nebude žádný odpočinkový výlet, byl jsem připraven dát do toho vše.
Protože jak jsem řekl už dříve - nemíním zůstat poslední. Ať náš tým brzdí pro tentokrát někdo jiný…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ivana-chan ivana-chan | E-mail | 1. března 2018 v 15:42 | Reagovat

nooo som zvedava ako si naru poradi. uz sa neviem doscak ako bude naru zvadzat sasukeho. kiba mu dava dobre rady. som zvedava ako toto nakoniec dopadne. snad to predcalen skonci eeem stastne....

2 Mei Mei | Web | 7. března 2018 v 17:45 | Reagovat

Moc nestíhám. QQ
Nevím, jak to probíhá u fotbalu, ale jak se řekne soustředění, zvlášť to taneční, nikdy se mi nechce. QQ Nedokážu si představit nějakou hodinu běhat po fotbalovém hřišti. :D
Hodně sil, Naruto!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama