Poslední výkřik - rozloučení s blogem a čtenáři


- Pořád žiju =) I když je to už dlouho, co jsem tady zavítala... ale slíbila jsem, že se budu ozývat, tak se ozývám :3
A jak se daří vám? *,*
Nevím, kdy - asi až bude o trochu více času a více předepsaných kapitol - začnu přidávat další z povídek =) Ale to má ještě čas :3

Nikdy neříkej nikdy - díl dvanáctý

29. března 2018 v 0:00 | Jenny |  Nikdy neříkej nikdy

Mojí milí čtenáři. Přináším další dílek povídky. Dnes s omezením 16+ :3
Opět jsem díl psala na tabletu, proto se za případné chyby omlouvám, ale myslím, že tak moc jich tam nebude :3
Povídka se pomalu blíží ke konci a s dalším dílem se její konec urychlí... tak buďte připravení. Protože nic netrvá věčně... =)





Další den jsem se dozvěděl, že pavouk, kterým jsem byl pokousán, byla u nás velmi neobvyklá Zápřednice jedovatá. A účinky jedu opravdu odeznívaly až po dvaceti čtyř hodinách po kousnutí.
Nic se však neměnilo na tom, že mi ani zdaleka nebylo lépe. Prospat pomalu půlku nového dne pro mě nebyla žádná sranda. A nyní, když jsem byl přespaný, jsem měl pocit, že bych se mohl v těch pohodlných peřinách válet celé dny i noci do konce věčnosti.
Jediný, kdo měl s mou rezignací na život zřejmě problém, nebyl nikdo jiný než Sasuke. Ale to tady nikoho nezajímalo. Důležitější pro mě bylo slyšet, že díky mému včerejšímu zkolabování se dali ostatní kluci konečně dokupy a začali předvádět lepší výkony.
Avšak, jak jsem se později stačil dozvědět, lepší výkony byly Sasukeho zásluhou.
"Už se čeká jenom na tebe," promluvil ke mně Uchiha, když si přisedl na postel. "Zítra bys měl ukázat zlepšení, abychom si tě mohli v týmu nechat."
"Nevím, jestli se na to budu cítit," provokativně jsem se protáhl a zachumlal se pod deku tak, až mi čouhaly jenom vlasy a oči.
"To budeš muset," zasyčel.
I když jeho hlas byl hravý a ústa měl protáhlé v širokém úsměvu, kdy šlo poznat, že se mě pokouší jenom škádlit, šla z něj cítit autorita a náznak vážnosti.
"Pokusím se podat nejlepší výkon. Nic ale neslibuju," rezignoval jsem.
V mém stavu nešlo o mnohém rozhodovat. Příroda si své zajistí nakonec sama. Jako vždy.
A i když bych si správně neměl na co stěžovat - přece jen dvacet čtyři zdlouhavých hodin již dávno uběhlo - zlenivěl jsem na plné čáře.
"Zblázním se. Opravdu se z tebe zblázním, Naruto," povzdechl si a já se radostně zahihňal.
"Není nad to cítit, že mám nad velkým arogantním Uchihou převahu."
Sasuke ani nevnímal celou mou větu, jako jen jedno jediné slovo v ní. "A-Arogantní?"
To už jsem vyprskl v smích. V tu danou chvíli vypadal jako vzteklé štěně. Velice legrační, řeknu vám.
"Takže já jsem arogantní a ještě ti to je k smíchu?" čertil se dál a já se nepřestával válet v peřinách v křeči od nekončicího záchvatu smíchu.
To až když jsem očkem spozoroval, že se zvedl a odkráčel ke dveřím jako uražené děcko, jsem ze sebe ještě stále smějící se vyhrkl: "kam to zase jdeš?"
Sasuke se zastavil na prahu dveří, když se na mě otočil.
"Jsem přece arogantní, tak proč bych tu dál zůstával? Jdu se z tebe tak akorát zbláznit," mrkl na mě a pak raději ubral. "Ne, teď vážně. Trenér nás celkem drtí. Musím se vrátit zpátky. Stavím se navečer."
Přikývl jsem a nechal ho tedy bez dalších slov odejít. Pak jsem otočil hlavu k oknu a uvažoval, proč jsem skončil v tomhle tří lůžkovém pokoji dočista sám. Přece nejsem v karanténě...
Tohle by mi měl Sasuke později ještě vysvětlit!



Později večer jsem uslyšel vrznutí dveří. Odlepil jsem od sebe unavené oči. V siluetě jsem okamžitě poznal Sasukeho. A ani jsem se nedostal k jedinému slovu a jeho tvář se skláněla k té mé.
Hlasitě jsem polkl a pak si začal vychutnávat jeho jemné doteky a láskavé rty, které si našly místo k zakotvení na mém krku.
Neplánovaně jsem vzdechl. Opravdu se nešlo více držet zpátky. Byl to projev nálkonnosti a lásky k jeho osobě. Jen takhle se mnou mohly jeho doteky švihat všemi směry.
Sasuke se ďábelsky pousmál. "Jsi rozkošný."
Jeho slova mě rozpalovala. Nemohl jsem mu dovolit, aby přestával. Tohle byl totiž okamžik, díky kterému jsem tady. Sen, který jsem chtěl snít jenom s ním. A teď se mé zvrhlé sny stávají konečnou realitou.
Právě jsem se zapojil do téhle nevinné hry, když jsem si Sasukeho přitáhl za krk pro polibek.
"Nepřestávej."
"Opravdu to tak chceš?" cítil jsem jeho bouli, která se otírala o mé tepláky na spání. "Je to tak v pořádku?"
"Moc mluvíš," hned po té jsem mu nedočkavě strčil jazyk až kdesi do krku.
V tu chvíli se přestal držet zpátky. Stáhl mi tepláky po kolena a začal se věnovat mému pozadí.
Tiše jsem zaknučel, protože cítit jeho prsty v sobě bylo bolestivější, než jsem si představoval. I když se snažil být něžný a pozorný. Ale pro mě to bylo prvně. Takže nezkušenost bolí...
"Otoč se," zašeptal mi do ucha a prudce mě otočil na břicho. "Uvolni se. Bude to fajn."
Opět jsem hlasitě polkl. Pak jsem ucítil pálení ve svém konečníku, když se pokoušel přirazit až po kořen do mého zadku.
Když už jsem chtěl vykřiknout, zabořil mi hlavu do polštáře, aby nikdo neslyšel, co jsme tady prováděli. A až se ve mě začal prudce pohybovat a přirážet jako nadržený pes, mě konečně přestal dusit polštářem.
Do chvíle mě v zápalu sexu popadl za vlasy a prudce mi zaklonil hlavu, aby se mi mohl zakousnout do krku. Takže namísto nadrženého psa jsme tu náhle měli nadrženého upíra.
Začal jsem hlasitě sténat, protože ať se to zdálo zvrlé sebevíc, mě to opravdu uspokojovalo. A Sasukeho očividně taky.
"Miluji tě," šeptal mi do ucha, když k sobě po patnácti minutovém výkonu přivinul mé třesoucí se tělo od odeznivajícího orgasmu.
"Jsi dokonalý," zaůpěl jsem unaveným hlasem.
Opravdu ví, jak mě zničit. To opravdu ano.
"Ne. To ty," oplatil mi a pak ze mě opatrně vyklouzl.
Ihned si všimnul, že na jeho povadlém penisu zasychá krev z toho, jak mě očividně kuchal a trhal zaživa.
"Promiň. Jsi v pořádku?" podal mi kapesníky a sám se otřel od přebívajícího spermatu.
Přikývl jsem a napodobil jeho kroky k čistotě. "Ale příště budeš opatrnější, že ano?"
"To ano," ujistil mě, než opět uvěznil mé tělo v objetí.
"Zůstaneš tu se mnou?"
"To si piš," vydechl spokojeně a věnoval mi polibek na dobrou noc.
Nikdy jsem se necítil šťastnější. A ani jsem neuvažoval, jestli děláme správnou věc. Nehodlal jsem si ničit dnešní noc, která patřila jenom mně a Sasukemu.
Bylo to jen o nás. O ničem jiném.
Jen ty a já, Sasuke... tak dlouho, jak jen budeme moct...
"Miluji tě," a doufám, že jsem ho tím, co všechno jsem mu dovolil se mnou dělat, konečně ujistil, že přijímám jeho lásku i s jeho maličkostí.
Takže odpověď na jeho vyznání se nezměnilo. Jen utvrdilo. Jednoznačně ano! Chci být tvým světem, tak jako ty jsi tím mým...


Avšak...
Proč jen naše štěstí nemohlo trvat o něco déle? Kdo jen měl tušit, že temné mraky příjdou tak brzy?
Ani jsme si nestihli jeden druhého pořádně užít... protože měla přijít rána, která měla naše srdce navždy rozdělit...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Erin Walentine Sammael Erin Walentine Sammael | Web | 29. března 2018 v 0:40 | Reagovat

Úžasné jako vždy

2 Mei Mei | Web | 29. března 2018 v 9:08 | Reagovat

Bože, Sasane, uraž se jak děcko. -.- (Nemám ho rada, musíš to pochopit. xDD)
Odpočet do rozdělení srdcí začne za tři... dva... jedna... Start! 😂😂
Ne vážně, jak jsem celou povídku hezký předvídala, teď vůbec, ale vůbec nevím, co se přihodí. QQ

3 ivana-chan ivana-chan | E-mail | 30. března 2018 v 10:21 | Reagovat

boooze to bolo prekrasne zblizenie. su spolu krasny a sladky a zlaty a rozkosny. uz teraz sa tesim a zaroven bsa bojim dalsieho dielu. ale stale tajne dufam ze sa to nejako obrati a oni nakoniec ostanu spolu...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama