Poslední výkřik

 rozloučení s blogem a čtenáři

Nikdy neříkej nikdy - Díl devátý

8. března 2018 v 0:00 | Jenny |  Nikdy neříkej nikdy
Dnešní díl jsem pojala tak trochu dramatickým způsobem. Říkala jsem si, že se chovali jako trumpety příliš dlouho a je načase o trošičku zvážnit děj ;D
No… Mei… můžu ti říct jedno… dneska se určitě dočkáš ;D Protože jenom ty víš, co tahle povídka obnáší za tajemství ;DDD
Ostatním… čekali jste to nebo ani v nejmenším? ;DDD




Jestli jsem si dříve myslel, že něco jako soustředění může být zábava plus tvrdá dřina k tomu, beru to ihned zpátky.
Začínal jsem poznávat, že žádná zábava mezi námi nepanovala. Ani přátelský týmový duch. Byli jsme jen jako halda supů, kteří zápasili mezi sebou o to, kdo sklidí největší obdiv u trenéra.
Upřímně… netvářil se dvakrát nadšeně. Taky jako by promlouval vzduchu než nám do duší.
Všechno to začalo pouhou neškodnou sázkou v autobuse. Byl to týpek jménem Gaara, který mi zprvu připadal velmi nepřátelský a strašidelný, než aby byl takový "vlez-do-prdelka."
Jak jen může první dojem klamat… byl vlastně úplně neškodný. Ale za to se rád sázel a tyhle sázky se snažil za každou cenu vyhrát. I kdyby měl jít přes mrtvoly.
"Myslel jsem, že to bude zábava. Ne že budeme všichni proti všem," postěžoval jsem si, jen co jsem se Sasukeho pomocí vyhledal lavičku.
Bolel mě každičký sval v těle. A to jsme přečkali na místě našeho soustředění již druhou noc. Den ode dne se vše horšilo. Jak mezi námi, tak i co se nervů trenéra týkalo.
A ani jsem se mu nedivil. Mít na starost bandu takových blbů, odešel bych v první sekundě mého nastoupení.
"To se spraví," ujišťoval mě Sasuke již nespočetkrát. "Kluci to nakonec pochopí."
"Nemyslím si, že tenhle tým má nějakou budoucnost. Chtěl jsem pomoct a nahradit chybějícího člena, ale tohle nepůjde. Nemyslím si, že bychom v tom měli dál pokračovat. Pokud nezačneme u sebe, tak se nikdy nic nezmění. A tady háže každý špínu jen na toho druhého a u sebe se nepozastaví," téměř jsem začal křičet.
Opravdu mě to vytáčelo. Nemoct nic víc, než si nechat líbit stres a nátlak, který byl na mou osobu směřován.
To jediné, co mě dovedlo uklidnit, bylo, že jsem v tom opravdu nebyl sám. Ale tohle nebralo konce…
Hádali se jako malí kluci. Podráželi si nohy, místo aby zůstali pospolu a bránili jeden druhého. Jak jen tohle dopadne? Myslím, že odpověď mi byla bližší než fotbalový tým, který jsem se snažil se Sasukem a trenérem zachránit.
Avšak ani Sasuke nevypadal, že by se mu do něčeho chtělo. Ani jednou neupozornil ostatní, že dělali něco špatně.
Jako by možná ani nic spravovat nechtěl. Jako kdyby mu to takhle vyhovovalo.



O večeru jsem si držel od ostatních odstup. Všichni seděli v jídelně za velkým stolem a nechávali obsluhu, aby jim dodala teplé a čerstvé jídlo, které si zde objednali.
Byli jsme někde v horské ubytovně. Možná bych ji přirovnal k velkému školnímu areálu v přírodě. Podle všeho sem jezdilo ročně mnoho tříd z ještě více škol.
Stál jsem u okna a snažil se rozdýchat bolest každičkého svalu v těle. Při tom všem tichém skuhrání jsem sledoval hory před sebou. Ještě stále je ozařoval západ slunce.
Kouzelný pohled.
O mnoho lepší než sledovat, jak se všichni cpou jako nenažraná prasata. Toho být součástí rozhodně nepotřebuju. A ani nelituji, že za mnou Sasuke nepřišel. Byl mezi svými a pobavit se s nimi taky někdy musel.
Oba předchozí večery strávil v mé přítomnosti. Rozhodně jsem chápal, že neměl tu potřebu být se mnou dvacet čtyři hodin denně. I když já tu potřebu mýval víc a víc.
Žárlil jsem kdykoliv si mě přestal všímat. Žárlil jsem kdykoliv jsem si připadal jako ten druhý. Ten neviditelný.
A málem jsem se zbláznil, když jsem si vzpomněl, že žárlivost k lásce patří. Byl jsem zamilovaný… tohoto bodu se snažil Uchiha dosáhnout tak dlouho… teď když mě má na háčku, jsem si připadal jako nedoceněné zboží.
Něco jako "hrozně to chci a když už to mám tak zjistím, že je mi to stejně k ničemu a tak to zahodím."
Povzdechl jsem si a promnul si oba spánky. Takhle bych uvažovat neměl. On přestal tlačit na pylu už dávno a já byl nakonec ten, kdo podlehl jeho šarmu - ať už se jim stalo cokoliv.
Také jsem věřil, že mě Sasuke miloval úplně stejně jako já jeho. Nebylo nač se strachovat. Určitě mi ho nikdo nehodlal brát, tak nechápu, kdy jsem se stal tak opatrným.
Srdce mi poskočilo další várkou údivu. Sasuke se právě zvedal od své večeře společně s Nejim. A oba mířili ven.
Neměl jsem v plánu je špehovat, ale když jsem se otočil zpět k oknu a viděl je sejít schody na menší náměstí, nemohl jsem si pomoct. Musel jsem vědět, proč s Nejim odešel a proč začínal dělat jako bych vůbec neexistoval.
Za každou cenu zjistím, co ti dva mezi sebou mají!



"Tak, jak jde tvůj plán," při slově plán naznačil Neji svými prsty uvozovky.
Sasuke se opřel o jeden ze sloupů altánu. Zadíval se na úplněk a pak svěsil hlavu k zemi v provinilém gestu.
"Jde to překvapivě dobře," zašeptal. "Jen si nejsem jistý, jestli dělám správnou věc. Předtím mi to přišlo jako dobrý nápad, ale teď mi to tak už nepřijde. Naruto se do mě asi opravdu zamiloval a já v té lži dál pokračovat nemůžu. Ne, když ho mám tam, kde jsem chtěl. Jen nevím, jak se z toho vymotat."
"Opravdu tě obdivuju. Hrál sis s ním v průměru tři měsíce. To je pokrok. Nepočítám fakt, že sis to uměl sakra zařídit. Podplatit své kámoše, aby hráli to tvé malé divadélko, jen kvůli němu… to je teda síla."
"Když mi rozbil hlavu a první, co jsem uviděl, když jsem se probudil, byla jeho tvář, uvědomil jsem si že ho musím mít za každou cenu. I kdybych mu měl lhát a podvést ho."
Neji se od samého začátku věty snažil zastavit Sasukeho slova, ale marně. Sasuke prostě ze sebe musel vypustit veškeré pocity, které ho zrovna sžíraly. Nakonec Neji zakroutil hlavou s jediným slovem: "idiote," které k Sasukemu nasměroval šeptajícím hlasem.
"Jo. Jsem idiot. Idiot do něj. A už pekelně dlouho na to aby se to dalo vydržet a nic s tím nedělat."
"No, tak to se ti povedlo…," povzdechl si dlouhovlasý mladík, který už nějakou chvíli nespouštěl oči z mé osoby.
Roztřesenými rty jsem se snažil vyjádřit ten nehorázný šok z tohoto zjištění. Ale ač jsem měl toho na jazyku nespočet, nic neprošlo mými ústy ven.
"Ty… si mě pamatuješ?" hlesl jsem neschopen udržet první várku vzlyků ve svém nitru.
Právě jsem si připadal jako těhotná hysterka, která zjistila, že ji došly doma jahody.
A teď už jsem sledoval Sasukeho vyjevenou tvář. Jeho oči, které sledovaly moje zlomené srdce v podobě slz.
"Naruto-"
"Lhal jsi mi? Celou tu dobu jsi mi lhal! Zase jsi použil jednu ze svých her, aby ses pobavil na můj účet… máš ty vůbec nějaké svědomí?!" zahekal jsem se. "A já ti věřil. Věřil jsem, že ses změnil, Sasuke. Ale byla to jen hra. Celé to byla jenom lež, kterou věděl každý kromě mně... tys mě podvedl!"
"Ne, ne, sice jsem ti lhal, ale žádná hra to nikdy nebyla. Bylo to skutečné. Jenom další z bláznivých nápadů, jak ti být blíž," jen při náznaku, že by se chtěl ke mně přiblížit, jsem udělal krok vzad. "Naruto. Poslouchej. Nikdy bychom se nespřátelili, kdybych ti nezalhal. Vím, že to byla blbost, ale věř mi… moje city nejsou hra. Moje city-"
"Nepřibližuj se. Nech mě být. A už mi nikdy nelez na oči. Končím… končím s tebou i vaším týmem!" rozkřikl jsem se, na což jsem nebyl zvyklý ani já sám.
Mnohdy mě znávali jako toho klidného tichého kluka. Toho, který se snad ani hádat neumí. Ale zařvat jsem opravdu uměl a to dost dobře. Jen jsem toho nikdy příliš nevyužíval.
"Nenávidím tě, Uchiho! Nenávidím!" otočil jsem se a zaběhl pryč.
Právě teď jsem musel být sám. Bez něj. Bez kohokoliv jiného. Musel jsem vstřebat fakt, že jsem přišel na Sasukeho lež tak nemravnými způsoby. Špehování… jen jednou v životě se k něčemu takovému odhodlám a mám srdce na milión kousíčků.
Svět byl opravdu nespravedlivým místem. Plných lhářů a podvodníků. Komu pak mám ve světě věřit?
"Naruto!"
Neji položil Sasukemu ruku na rameno. "Nech ho vychladnout. Však on se vrátí."


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ivana-chan ivana-chan | E-mail | 8. března 2018 v 10:15 | Reagovat

booze sasu. tak on to naruta celu tu dobu hral.... chudacik naru. booze som zvedava ako toto dopadne

2 Mei Mei | Web | 10. března 2018 v 22:55 | Reagovat

Ano, máš pravdu, dočkala jsem se! xD Miluju hádky, pak i to pozdější usmiřování. :3 A ano, už se moc těším na další kapitolu! ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama