Poslední výkřik - rozloučení s blogem a čtenáři


- Pořád žiju =) I když je to už dlouho, co jsem tady zavítala... ale slíbila jsem, že se budu ozývat, tak se ozývám :3
A jak se daří vám? *,*
Nevím, kdy - asi až bude o trochu více času a více předepsaných kapitol - začnu přidávat další z povídek =) Ale to má ještě čas :3

14. Díl

26. března 2018 v 0:00 | Jenny & Majo |  V hlubině

Takže, předposlední díl je právě vypuštěn na svobodu ;D
Už nás čeká jenom díl patnáctý a epilog a máme tady úplný konec téhle povídky :3



Sasuke se po celou dobu čekání na oba muže mírně uculoval. Plány mu vycházely skoro tak přesně, jak si je naplánoval. Jen toho svého Naruta dvakrát neodhadl. Jak mohl tušit, že zde najde i osobu tak půvabnou, s kterou měl touhu zůstat až do konce svých posledních dní v novém domově? Opravdu byl velmi příjemnou mezerou v jeho tak dokonalém plánu. Jako by mu snad byl Naruto dán Bohem za odměnu.
"Na to, že jsme nic nenašli, máš poměrně dobrou náladu," Konan si prvně nevšímala těch poblázněných úculů, které Sasukeho odváděly mimo realitu a zaváděly do neškodného fantazirování a představ překrásné budoucnosti po boku svého velitele.
Jenomže teď už nešla jeho tak viditelně dobrá nálada přehlédnout.
"Jo, jsem rád, že se nic vážného nekoná."
A i když byl vtlačen do té takzvané neškodné fantazie, nějaké to mizivé procento jeho mysli bylo stále ve střehu. Konan se nadechovala k rozvinutí navázané konverzace, ale šum vysílačky přesměroval její zájem o něco jiným směrem.
"Slyší mě někdo?" naléhavý hlas Sasoriho byl konečně po mnoha pokusech naladění zřetelný.
"Ano, slyšíme. Jsme na místě a čekáme na vás, přesně jak jsme se dohodli. Tak co vám tak trvá?" zamručela modrovlasá žena.
Vysílačka chvíli šuměla, než se oba doslechli něco o zranění. Padlo tam dokonce i Narutovo jméno - a v tu chvíli Sasuke pobledl. Dokonce i Suigetsu, který vše poslouchal z můstku, se napřímil a důkladněji zaposlouchal. Pokud byl Naruto zraněný, musí mu jít okamžitě na pomoc.
"Zopakuj to!" vyhrkl Sasuke šokován svou vlastní přecitlivělostí.
"Velitel je zraněný. Potřebujeme pomoc."
"Kde jste?"
Sasori se lehce pousmál. Návnada byla hozena do vody a rybka zabrala na první pokus.
"Vydejte se sektorem C. Jsme v půli cesty za vámi."
"Rozumím. Vyrážíme," cokoliv, jenom aby se přesvědčil, že to nebude nic vážného.
Beze zájmu, co se mohlo Narutovi stát, se Uchiha vydal vlastním tempem do sektoru C. Zajímalo ho jen jediné - pořád uvažoval, jak moc je asi Narutovo zranění vážné. Neřešil, co se stalo, ale jaký to mělo na jeho blonďáčka dopad. Bezmyšlenkovitě se hnal svému příteli naproti - přesně podle plánu.

Na poslední křižovatce stačilo už jen zabočit doleva a vydat se dlouhou chodbou až na místo, kde na ně čekal Sasori se zraněným Narutem. V tu chvíli neřešil, proč ho rudovlásek nevzal na ošetřovnu, nebo proč místo nich nezavolal Karin. Neřešil ani fakt, že se Narutovi po cestě do vyššího patra teoreticky nemohlo vůbec nic stát. Jeho racionální část jako by úplně odumřela a nahradila jí ta primitivní, jenž v sobě měl uloženou úplně stejně jako každý jiný člověk.
Ostře zatočil a pak se téměř až nadlidskou rychlostí rozběhl vpřed, kde již viděl jednoho z probuzených pasažérů. Nevnímal nic kromě zvuků svého rychlého běhu a o něco pomalejší Konan, která se za ním držela v těsném závěsu. Očividně jí ona přerušovaná zpráva vyděsila úplně stejně jako jeho.
Pár metrů před Sasorim prudce zabrzdil, aby do něj nenarazil, a pomalu k němu doklusal. Naruta nikde neviděl, což ho vyděsilo ještě víc. Oběhl kolem Sasoriho a rozhlédl se kolem. Kousek od nich byla další křižovatka dělící cestu na několik odboček. Mohl být Naruto někde tam? Schovaný a čekající? Nechápal to.
Otočil se na Sasoriho, zády k chodbě před ním, a zavrtěl hlavou.
"Kde je?" zeptal se a nervózně vydechl.
Sledoval Akasunu, jak na něj hleděl bez jediné stopy emoce v obličeji. Úplně stejně se tvářil ve chvílích, kdy svým obětem oznamoval jejich osud. V tu chvíli nikdy necítil vůbec nic. Naprosto se od všeho odprostil, to uměl výtečně. Jinak by nebyl schopný svou práci nadále vykonávat. Pro jeho živobytí to bylo velmi důležité.
Sasori na něj zíral svýma jestřábíma očima a skenoval ho od hlavy až k patě. Sasuke o krok ustoupil a poprvé za dlouhou dobu konečně a nefalšovaně znejistěl. Něco nebylo v pořádku.
"Cos mu udělal?" zeptal se temně a nakrčil obočí.
Toho zvláštního pohledu, který Sasori po Narutovi házel, si všiml téměř okamžitě. Zíral na něj, jako by mu nevěřil, že je schopen vykonávat svou práci velitele. Jako by mu chtěl jeho post převzít. A pak Sasukeho napadlo… Co když to násilné probuzení udělalo něco s jeho myslí? Na pár sekund pocítil strach. Co když byli momentálně v ohrožení šíleného člověka?
Sasori si ale jen povzdechl. Skoro jako by dokázal vytušit, nad čím Sasuke v ten moment uvažoval a snažil se mu dát tím najevo, že je to špatně.
"Vždycky jsem věřil tomu, že jsi určitě velmi inteligentní člověk, co má všechno předem připravené a nedělané žádné chyby. Ale jakmile ses nechal chytit poprvé, začal jsem nad tím trochu uvažovat. A to jsem ve svém oboru celkem jen řádový zaměstnanec."
Sasuke naslouchal a absolutně Sasoriho slova nepobíral. Mohl by snad…?
"A když jsi spravedlnosti nakonec utekl a opět zmizel, říkal jsem si, že na tom přece jen něco bude. Ale pak jsem tě uviděl tady. A hned po našem probuzení mi přišlo, že tě odněkud znám," povídal a udělal k Sasukemu několik kroků, čímž ho donutil zacouvat blíž ke křižovatce chodeb. "Věděl jsi, že si detektivní kanceláře, tajné služby a státní policie rozesílají údaje o všech těžkých zločincích?"
Sasuke při té otázce zbledl. V ten okamžik mu došlo, že se zmýlil. Že to nemělo co dělat s tím, že by byl Sasori psychopat a kvůli tomu Narutovi ublížil. Ublížil mu proto, aby se dostal blíž k němu samotnému. Obličej se mu stáhl do nepříjemné křeče. Vůbec nepočítal s tím, že by se situace na lodi mohla zvrtnout až do těchto rozměrů. Měl za to, že je ze všeho venku a že začne nový život na nové neznámé planetě. Osud, který si pro sebe před tolika dávnými lety vybral, ho ale znovu dostihl. A tentokrát bohužel nepřipraveného, s čím vůbec nepočítal.
Během několika málo chvil, které se mu zdály jako dlouhá desetiletí, se rozmýšlel, jakými kroky bude postupovat dál. Mohl to zahrát do outu. Ale jestli byl Sasori policista, měl to určitě i ve složce. Všichni jejich rozhovor díky vysílačkám slyšeli a už teď si mohli hledat Akasunovu identitu. Ne, takhle to nešlo. Dál už byla jen jedna možnost - musí se Sasoriho zbavit. A i když ho to tížilo u srdce, musel se zbavit všech, kteří byli v dosahu. Což znamenalo úplně každého probuzeného na lodi. Až na jednu výjimku. Na Naruta. Pro tu chvíli se musel smířit s faktem, že ho za to, co hodlá udělat, bude nenávidět. Měli před sebou ale velmi dlouhou cestu. Za tu dobu mu odpustí. Bude muset.
Nakrčil se do bojového postoje a zamračil se.
"Ať se chystáš na cokoli, neprojde ti to. Šéf je na mojí straně. Nemá cenu, abys mě tu falešně obviňoval za činy někoho, o kom si myslíš, že jsi ve mě poznal. Je to směšné," zkusil to Sasuke ještě po ´dobrém´.
Sasori si jen unaveně povzdechl a odmítavě zavrtěl hlavou. "Ne. Ne, to si nemyslím. Tohle celé byl totiž jeho nápad."
Než si Sasuke stačil dát dohromady význam Sasoriho slov, ucítil na temeni hlavy prudkou bolest. Se zasténáním se svezl zemi a upadl do bezvědomí. Naruto stojící za ním s kouskem trubky v ruce posmutněl. Bylo mu to tak strašně líto… Ale nic jiného se dělat nedalo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama