Poslední výkřik - rozloučení s blogem a čtenáři


- Pořád žiju =) I když je to už dlouho, co jsem tady zavítala... ale slíbila jsem, že se budu ozývat, tak se ozývám :3
A jak se daří vám? *,*
Nevím, kdy - asi až bude o trochu více času a více předepsaných kapitol - začnu přidávat další z povídek =) Ale to má ještě čas :3

11. Díl

5. března 2018 v 0:00 | Jenny & Majo |  V hlubině



Stál před obrovským průhledným čelem lodi Kibo a hleděl daleko před sebe. Sledoval všudypřítomnou temnotu narušovanou občasnými zářícími body - hvězdami. Koule plynu tak mocné a jasné, jejichž světlo dosahovalo miliony světelných let daleko od nich. Nyní jednou z těch hvězd bylo také Slunce. To jediné, které bude zahřívat celé jeho srdce jen z čirého pomyšlení.
V ruce držel svůj osobní tablet. V jednu dobu do něj dokonce i zvědavě a nervózně hleděl. Již před několika okamžiky se jeho končetina stáhla podél jeho těla a uvolnila se.
Třeba o nic nešlo. Nebyl důvod k panice. Ale.
Nějaké ale tu bylo vždycky. Naruta přesně z toho důvodu zaujala rudovláskova slova. Možná nebyla nijak zle myšlena, i tak si však našla skulinku do velitelova nepříliš důvěrného nitra.
Samozřejmě, že ho hned zaujala myšlenka, odkud by Sasori mohl Sasukeho znát. Všiml si, již několika zvědavých pohledů, které po něm straší muž hodil.
Možná to byla jenom náhoda. Momentálně však byli v situaci, kdy si podobné náhody a situace vyžadovaly lidské životy. A proto musel být důsledný a nic nenechat náhodě.
Přemýšlel o tom celý následující den i noc, kterou strávil v Sasukeho náručí. Nakonec ho Uchihův tlukot srdce dokázal ukolébat natolik, aby alespoň na pár hodin usnul.
A teď stál tady, v tabletu otevřenou Sasoriho složku. Na nové planetě měl zastávat funkci, kterou vykonával po celý svůj dosavadní život.
Narutova dlaň se sevřela v pěst.
Byl to policista. Byly tedy pouze jen dva možné způsoby, jak by mohl Sasukeho znát. Jako dalšího policistu či zločince. A Naruto opravdu doufal, že to ten druhý případ nebude. Třeba to celé byla jenom souhra náhod a on se zbytečně stresuje.
Pozvedl tablet a začal do něj něco naťukávat. Musí se Sasukeho na Sasoriho zeptat. Jestli mu třeba nepřijde povědomý. Ale znal ho. Sasuke byl úplně stejně podezíravý jako on sám. Zahesloval proto Sasoriho složku tak, aby jí příště mohl otevřít jen on.
Nenápadně vyzpovídá Sasukeho a pak uzná za vhodné, co podnikne dál. Nechtěl se v tom babrat moc dlouho. Lodní počítač opět zaznamenal vážnou chybu ve ventilaci. Čištění vzduchu se snížilo na pouhých sedmdesát procent a oni nemohli vědět, jestli hodnota nebude nadále klesat ještě rychleji. Nakonec by mohla klesnout na tak nízkou hranici, až by se na lodi všichni probuzení udusili.
Ano. Musel poznat priority. Byl rozhodnutý. Jen se Sasukeho přeptá a nechá to být.
Unaveně vydechl a složil obličej do dlaní. Už aby byli na planetě. Pomalu začínal zjišťovat, že se v těch sračkách, které si nadrobili, nedokázal pořádně nadechnout.
"Jsi v pořádku?" ozval se za ním starostlivý hlas.
Naruto div nevyletěl z kůže. Otočil se a zahleděl se na Suie, jež seděl za hlavním počítačem a koukal do monitoru.
"Vypadáš bledě," řekl, aniž by se na něj podíval. "Nemám zavolat Karin?"
Uzumaki jen zavrtěl hlavou a vydechl. "Ne, to je v pořádku. Jsem jen unavený. Ale to jsme všichni."


Suigetsu lehce nakrčil obočí, ale nevypadal, že by ho Naruto přesvědčil. Hodil to však za hlavu, teď měl důležitější práci. Za těch několik dní, kdy byl mimo službu, se toho podělalo mnohem víc, než by očekával. Prozkoumával další a další závady, které loď díky náhlému požáru utrpěla. Teď, když byl zase ve formě, se mohl dál věnovat svojí práci, která pro něj byla vším.
Ležet na lůžku ho přestalo bavit po dvou dnech, aby pravdu řekl. Jenomže Karin ho zkrátka nepustila.
"Soustřeď se," podal rozkaz svému veliteli. "Měli byste se připravit k prozkoumání sektoru A a C. Jsou tam mírné odchylky, které je třeba zkontrolovat. Taky ta ventilace v jižním křídle a na šesté a první palubě mi dělá poměrné starosti… trvá to už dlouho."
Naruto byl stále jako v transu. Dumal hluboko ve svých myšlenkách, jak pokračovat dál. Zda by měl svého přítele alespoň mírně podezřívat, nebo nad tím opravdu jen mávnout rukou a obrátit další list.
"Kde jsou největší problémy?" ne, že by to už nevěděl, jen mu přišlo vhodné se znova ujistit.
"Ventilace. Přísun kyslíku stále klesá. Sice jde o mizivá procenta procenta, ale měli bychom to prověřit jako první. Za necelé dva měsíce to kleslo o třicet procent."
Naruto přikývl. Pak se rozhlédl po prostoru jedné z největších místností lodi. Řídící centrum bylo takřka prázdné. Byl zde jen on, Suigetsu a nyní i nově příchozí Sasori, který se opíral o již automaticky zavřené dveře.
"Neměl bys odpočívat?" Naruta už téměř nic nepřekvapovalo. "Ví o tom tvém výletu Karin?"
"Sama mě pustila. Prý mám přiložit ruku k dílu a nějak pomoct," pokusil se o něco, co mělo znázorňovat zřejmě úsměv.
Naruto se nadechoval, aby mu odpověděl, jenomže Suigetsu byl rychlejší. A to ve všech ohledech.
"A proč ne. Ruka navíc se nám právě hodí."
Naruto oplatil Sasorimu úsměv. Avšak pohled, kterým ho Sasori zkoumal, ho znervózňoval. Měl opravdu oči policajta. Musel uznat, že rudovláskova osobní složka se určitě nepletla.
A pak tu byly zase ty otázky… Kde se se Sasukem asi tak střetli?

Svolal všechny způsobilé na můstek a rozdělil jim práci. Moc jich sice nebylo, stále to však bylo lepší, než kdyby se na všechno vrhli pouze se Sasukem. V tuto chvíli byl Naruto rád, že všichni pasažéři museli před naloděním projít různými kurzy, mimo jiné i kurzem technických znalostí. Tato skutečnost se jim pro tuto chvíli bude hodit.
Všechny si je do jednoho prohlédl. Jeho zrak se zasekl na modrovlasé třicátnici, jejímž oborem mělo být po přistání zemědělství. Náplň práce, kterou bude nyní vykonávat, byla o tolik jiná. Podle záznamů z jejího profilu si však ve zkouškách vedla více než dobře.
"Všichni víte, co máte dělat. Funkčnost systému ventilace a čištění vzduchu pomalu, ale jistě klesá. Zatím se nejedná o nic nebezpečného, ale ignorovat to nemůžeme. Náš holografický pan prezident vykalkuloval, že pokud s tím brzy něco neuděláme, začne se do svou dnů snižovat množství dýchatelného vzduchu o pět procent, a do týdne dokonce o dalších deset procent za den. Takže abych to shrnul. I za těch několik málo měsíců, co tu jsme, jsme stále nedokázali zjistit, co je toho příčinou. Teď musíme zabrat, takže…" na chvíli se odmlčel, jako by si potřeboval něco promyslet. "Teď se společně vydáme tímto patrem a zkontrolujeme zde všechny senzory a vstupy do ventilací. Pak se rozdělíme. Já půjdu se Sasorim a Konan půjde se Sasukem. Vy dva jste sice prošli výcvikem, ale stále k sobě potřebujete někoho schopnějšího. A ty, Suigetsu, nám budeš hlásit, jak na tom jsme. Musíme přece najít něco, co by nám objasnilo situaci."
Nečekal na jejich ohlasy, prostě se jen otočil a odešel z můstku směrem do chodeb. Trvalo jen několik málo sekund, než ho Sasuke dohonil a ve škádlivém gestu do něj strčil.
"Vypadáš napruženě," poznamenal Uchiha, v obličeji přidrzlý úsměv.
Naruto se kousl do rtu. Potřeboval to vědět. A jiná šance se už nemusí naskytnout. A v tu chvíli ho dokonce i napadlo, jak to udělat.
"Hmm… Jen jsem se chtěl zeptat… Někdo z těch čtyř… Nepřipomíná ti někdo někoho… Někoho z dřívějška?" zeptal se, nechaje do svého hlasu proniknout úzkostný, skoro až zmučený tón.

Sasuke se prudce zastavil a strhl Naruta k sobě. Dvěma prsty ho donutil zvednout hlavu a podívat se mu do očí. Černovlásek to nechápal. Co to bylo za pocity, které v Narutových očích viděl? Mohl to být smutek, nebo dokonce…?
"Neříkej, že tě to ještě nepřešlo," vydechl zmateně. "Myslím, že už jsem ti dal dost dobře najevo, jak… jak na tom spolu jsme."
Bylo to zvláštní. Pod vší tou maskou tvrdého vedoucího se skrývalo malé a nevinné štěňátko, které toužilo po vší jeho pozornosti. Sasukemu se chtělo nahlas zasmát, jak moc mu Narutova pravá povaha hrála do karet. Na druhou stranu ho to samotného hřálo u srdce.
"Jestli to ulehčí tvé dušičce, tak ne… Ani jeden z nich mi nikoho nepřipomíná. A ani jeden z nich se mi nelíbí, tak jako ty," zašeptal Narutovi tak blízko, že mohl vidět, jak se při těch slovech blonďáček roztřásl.
"A až tohle dořešíme, tak ti to dokážu se vším všudy," mrkl na něj a políbil ho na špičku nosu.
Doufal přitom, že dal Narutovi přesně takovou odpověď, jakou chtěl slyšet. A ještě ke všemu pravdivou.

Jaká byla smůla, že se Narutovi ona odpověď ani za mák nelíbila. A když by k tomu měl přičíst fakt, že ho nyní jeho podřízený považoval za ufňukaného, slabého a naivního kolouška bez špetky vůdcovských schopností, chtělo se mu zvracet. Zahnal nepříjemný pocit z tušení, že kráčí hned vedle nějakého zločince a začal se věnovat tomu, kvůli čemu tu byli.
Trvalo bezmála dvě hodiny, než ve čtyřech lidech prošli celou palubu. Cokoli se s lodí stalo, nemělo na to toto patro absolutně žádný vliv. Rozdělili se proto do dvojic, a zatímco šel Sasuke spolu s Konan prohledat a popřípadě opravit systémy na šesté palubě, sešel Naruto spolu se Sasorim na úplně první podlaží. Po celou tu dobu byl Naruto ponořen v těch nejčernějších myšlenkách. A Sasuke? Ten byl nadšený. Byl za hrdinu. Jeho reputace neutrpěla absolutně žádnou ránu. A byl si více než jistý, že tělo kterého, se před více než sto lety zbavil, aby se mohl spolu s ostatními nalodit na Kibó, nebude nalezeno. Byl to přece on, kdo byl pověřen prací na šesté palubě. A on na hromádku kostí ve ventilaci rozhodně upozorňovat nebude.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Remy Remy | Web | 6. března 2018 v 21:01 | Reagovat

Tahle kapitolovka se čte skoro sama :D
Parádní!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama