Poslední výkřik

 rozloučení s blogem a čtenáři

Nikdy neříkej nikdy - Díl sedmý

15. února 2018 v 0:00 | Jenny |  Nikdy neříkej nikdy

Krátký díl úplně o ničem x´D
Ne, vážně, můžete být rádi, že máte alespoň něco… opravdu nestihám…
Ale Sasuke se konečně rozhoupe ;D Nebo je tím, kdo udělá velký krok vpřed právě Naruto? No… toť otázka ;D
Teď už vás nechám číst =) ^.^





"Opravdu sis na nic za tu dobu nevzpomněl?" pocítil jsem další přívan zklamání. "Vůbec nic ohledně mě?"
Ale pravda se skrývala ve slovech, které jsem nechtěl ani slyšet. Pokaždé, když jsem se zeptal a Sasuke odpověděl zakroucením hlavy, nebo pouhým "ne," rozbušilo se mi srdce tak divoce, až jsem si myslel, že mi snad exploduje v hrudi. Tak moc to zabolelo. Byla to pokaždé chvíle, kdy jsem měl pocit, že přestanu nadobro dýchat.
"Byli jsme přátelé, že ano?" tentokrát se Sasukeho odpověď změnila.
Jakoby si opravdu začínal vybavovat útržky svých vzpomínek.
Ale já netušil jak odpovědět. Jestli přikývnout nebo kápnout božskou a říct konečně pravdu. A to, že ono "přátelství" bylo spíše ze strany Sasukeho, než že by bylo vzájemné. A mnohdy jeho jednání vystupovalo jako víc, než jen pouhé přátelství, které by si chtěl se mnou udržet.
Nemohl jsem mu přece říct, že se neštítil dokazovat svou lásku, ať už koupením sladkých a roztomilých čokoládek až po ne moc příjemné vtírání se do mé osobní zóny, jejíž součástí se snažil stát.
"No," neměl bych mu zapírat pravdu.
Jen lehce pochybovačně jsem odvrátil pohled ze Sasukeho očí. Sedět tak o samotě na lavičce v parku jsem si s Uchihou předtím dovolit nedokázal.
"To nezní moc dobře," Sasuke se na okamžik stáhl. "Pohádali jsme se?"
"Ne, to ne," reagoval jsem okamžitě, snažíc se zastavit to kruté vyslovení pravdy. "Ale přáteli jsme až tak nebyli. Alespoň ne předtím."
Chvíli bylo mezi námi ticho. Sasuke zarytě seděl a poslouchal, zatímco jsem se snažil najít srozumitelná slova, abych vše uvedl na pravou míru.
"Pravdou je, že jsem tě nesnášel," pousmál jsem se nad tou ironií osudu. "Ty jsi byl ten, který se ke mně věčně vtíral a obtěžoval mě. Nenechal jsi mě chvíli na pokoji. Začínal jsem si na tebe pěstovat alergii a kdykoliv jsem tě viděl, měl jsem pocit úzkosti. Tvou náklonnost jsem zprvu bral jako druh šikany. Ale teď už vím, že ses jen ke mně snažil dostat a poznat mě. Jen svým vlastním ojedinělým způsobem, kterým jsi mě spíše odrazoval, než abys mě získal. Bohužel."
Tak a bylo to venku. Jednou pro vždy jsem uzavřel tuhle nevyřešenou kapitolu. A protože na to Sasuke neměl co říct, protože si mě nepamatoval, mohl jsem si v klidu říct, že nyní už je minulost navždy za námi.
Teď jsem mlčky seděl s hlavou zvednutou ke korunám stromů, které zahalovaly hvězdy a úplněk. Čekal jsem smířen s jakoukoliv variantou, která by mohla nastat.
"Byl jsem opravdu tak špatným člověkem?" šeptl Sasuke po chvíli klidu, který jsem si i přes sevřený žaludek užíval.
"Nemyslím si. Teď mi dochází, že jsi na všechno šel jenom špatným způsobem," naivně jsem doufal, že minulost zůstane navždy minulostí, Sasuke se však nečekaně přiblížil o něco blíže.
Přesně jako tenkrát a ještě dříve. A ve mně hrklo zděšení, že jsem v něm nevědomky probudil jeho staré já, které se nebálo projevit.
Popadl mě jemnými doteky za bradu. Zpříma mi hleděl do očí, bez jediného zamrkání, stejně jako já hleděl do těch jeho.
"Jsi kouzelný," zašeptal. "Jak bych tě mohl přestat mít rád?"
Jeho šeptající hlas narážel do mých uší a jeho slova mnou projížděla jako statická elektřina. Způsobovala mi husí kůži kamkoliv doběhla.
A já začínal poznávat, že jsem na tom hůř, než jsem si já vůl uvědomoval.
"Co to děláš, Sasuke?" zašeptal jsem se srdcem až v krku.
Cítil jsem, jak se ve mně vaří krev a poslední zbytečky odolání - nevrhnout se na jeho rty - byly smeteny v okamžení, co mě v mém plánu přeběhl.
Na okamžik jsem se zoufale bránil jeho pevnému stisku, ale stačil mě omámit svými pocity, které ze sebe vyzařoval. Nebylo nic a nikdo. Jenom my dva. A mě bylo prozatím jedno, že jsem zůstal uvězněn v jeho náručí.
V tom zakázaném náručí…
"Mám pocit, že jsem tě měl opravdu rád," vydechl, když se oddálil.
Ve skutečnosti náš polibek trval jen pár krátkých sekund. Mě ale přišlo, jako bych v zajetí jeho rtů strávil tisíce, ne… statisíce let.
Neměl jsem co bych mu na jeho slova řekl. Pocit sevřeného srdce neustupoval. A i když bylo sevřené, hřálo. A moje krev vřela jako o závod.
Uvědomí, že pokud se neuklidním, budu mít nehezký problém, mě nakonec navrátil zpět do reality a já se tak rychleji uklidnil. Nehledě na následky, které jsme odstartovali tímhle nevinným polibkem.
Můžeme přece dělat, jako by se nic nestalo… bylo to jen odlehčení situace. Ano, odlehčení situace, to bude ono!
"Naruto?"
"Ano?" omámeně jsem vyhledal jeho oči v očekávání.
"Nebyla to chyba," ujišťoval mě, jako by snad četl moje myšlenky a obavy z následků, které nás dříve či později doženou. "Nebyla to chyba. Ano?"
Chytil mé tváře do svých hřejivých dlaní. Já jen čekal, co udělá dál. Ale bohužel, on čekal na totéž z mé strany.
"Dobře," přikývl jsem. "Můžeš mi dát trochu času? Je to divné… a já se s tím musím prvně poprat po svém."
"Slib mi, že se mi nevzdálíš. Jen tak budu schopný čekat."
Jeho slova byla tak přímá a já netušil, jestli mu vyhovět nebo utéct jako posledně.
Nakonec jsem přikývl. I když se špatným svědomím, že svého rozhodnutí budu nakonec ještě pčece jenom litovat.
Ostražitosti nebylo nikdy dost. A už vůbec v přítomnosti Uchihy. Sice si mě nepamatoval, ale tohle celé může odstartovat něco mnohem horšího, než byl návrat ztracených vzpomínek.
A možná taky ne…
Asi bych se měl konečně přestat děsit svých stínů a vykročit z úkrytu ven. Bude to potřeba. Hlavně teď, co jsem se rozhodl stát po jeho boku.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mei Mei | Web | 15. února 2018 v 0:23 | Reagovat

Joooo, Naruto! Buď po jeho boku! Prosím! Prosím! PROSÍM!!!
I když zase... děsně se bojím další kapitoly. Brzy se určitě něco posere - potraty, Godzilla, King Kong, však víme. xD

2 ivana-chan ivana-chan | E-mail | 15. února 2018 v 15:10 | Reagovat

krasne to bolo. sladke a krasne a zlate a rozkosne a a a. aj napriek strate pamäti sasu vie ze s narutom k sebe nieco citia a taha ho to k nemu. som zvedava co bude dalej...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama