Poslední výkřik - rozloučení s blogem a čtenáři


- Pořád žiju =) I když je to už dlouho, co jsem tady zavítala... ale slíbila jsem, že se budu ozývat, tak se ozývám :3
A jak se daří vám? *,*
Nevím, kdy - asi až bude o trochu více času a více předepsaných kapitol - začnu přidávat další z povídek =) Ale to má ještě čas :3

Nikdy neříkej nikdy - Díl pátý

1. února 2018 v 0:00 | Jenny |  Nikdy neříkej nikdy
Psaní dnešního dílu jsem si neskonale užívala ;D
Měli jste vidět, jaký šílený jsem měla výraz po celou tu dobu, dokud jsem nepřestala datlovat na mém notebooku x´D
Culila jsem se u toho, zadržovala smích a šílenství v očích se stupňovalo - ano moc dobře jsem se vnímala x´DDDD
No, myslím, že moje nálady při psaní budou mluvit za vše ;D Jak jsem říkala… povídka bude blbost na entou a ta blbost se rozjela plným proudem xD





"Kdo jsem?" na tváři se mi objevil poněkud hloupý úsměv - protože celá tahle situace byla hloupější, než cokoliv, co se kdy stalo v mém ubohém nenaplněném životě.
Sasuke pomalu přikývl. Jako by se mě snad bál. To si musel dělat legraci!
"Správná otázka," otočil jsem se na ostatní v místnosti. "Kdo jsem?"
A nikomu neušel ten můj provinilý úsměv, přes který mi začaly padat slzy z očí. Já vlastně zabil pravého Uchihu a namísto něj se probrala úplně jiná osoba! Tohle jsem opravdu nechtěl!
Provinění bylo tak silné, až jsem vyběhl z pokoje a říkal si, že by snad bylo lepší, aby mě už nikdy neviděl. Možná jenom proto, že jsem mu zničil život. A teď ho zničí Sasukeho rodina mě.
A co jsem vlastně čekal? Bylo to přece samozřejmé! Jejich drahocenný syn ztratil paměť!
Pak mi to došlo. A došlo mi to zrovna v okamžení, když jsem se uklidňoval na konci chodby u jediného okna, na kterém jsem měl položené čelo. Tak neskutečně chladilo. To jsem potřeboval.
"Nepamatuje si jenom mě?" doufám, že jsem to pochopil správně. "Pokud ano, nic se vlastně nestalo…"
Měl jsem pocit, že bych se měl vrátit zpátky k Sasukemu a omluvit se za mou momentální přecitlivělost. Jenomže jak správně by se měl zachovat člověk, který si uvědomuje, že někoho zranil? Vykašlat se na něj by znamenalo, že by tam stoprocentně vykrvácel!
Dobře, podle všeho bylo jeho zranění mimo nebezpečí života, ale ztrácet krev není žádná legrace ani pro velkého Uchihu.
"Jsi v pořádku?" Kiba mi položil ruku na rameno.
Nějak jsem tušil, že se tady ukáže. Už jen proto, že mě nikdy nenechal samotného, když jsem se cítil skutečně mizerně. Já jenom lehce zakroutil hlavou. Být v pořádku? To je luxus, který jsem si nemohl dovolit. Ne, když se Sasuke musel cítit mizerně a zmateně, protože první osoba, kterou po probuzení uviděl, byla pro něj cizí.
"Nejsem," přiznal jsem. "A nebudu, dokud nebude v pořádku on."
"Suigetsua i mě poznal. Musel se uhodit opravdu silně, když zapomněl zrovna na tebe," pokud to měl být způsob uklidnění, tak se ti to vůbec nedařilo, Kibo, raději bys měl mlčet, vše jenom stěžuješ!
"Jo, díky za uklidnění," raději jsem vyhledal nejbližší lavičku, na které bych mohl zemřít. "Vážně víš, jak člověka potěšit."
"A není to to, co jsi vždy chtěl? Klid od Uchihy? Najednou ho máš a i to je ti málo?" přisedl ke mně bez ohledu na to, že tu vlastně neměl co pohledávat, protože já ho tady nechtěl - a stále jsem mu neodpustil to muzeum!
"Já nevím, co chci, stačí?" přiznal jsem zmateným tónem. "V jednu chvíli chci od něj pryč. V další mu chci dát ještě jednu šanci. A nakonec mám pocit, že mu mám skočit do náručí a prosit, aby mě už nikdy nepouštěl."
Kiba chvíli mlčel. Nakonec mlčel delší chvíli, než jsem předpokládal. A pak ze sebe vychrlil další z mnohých inteligentních slov. Neposlouchal jsem ho, dokud jsem neuslyšel slovo "zamilovaný," které mi rázem bilo do uší. Zpozorněl jsem.
"Cože?"
"Neslyšel jsi snad? Myslím, že ses zabouchl. Uchiha tě nakonec uhnal!" rozesmál se Inuzuka a já měl pocit, že pokud nepřestane, skončí jeho hlava v odpadkovém koši, který měl své místo hnedka naproti nás.
Buď, nebo ho na místě zabiju.
"Blbečku," odsekl jsem jeho narážku, ale ve skutečnosti jsem nad ní nemohl přestat uvažovat.
A co když měl Kiba pravdu? Pokud jsem zamilovaný a zoufalý ze Sasukeho momentálního stavu, budu schopen pro něj udělat cokoliv? No, řekl bych, že je načase to trochu otestovat. Ale hlavně se ve finále nedivit, jak to všechno dopadne!
"Musím se vrátit," musel jsem Sasukemu nějak splatit tuhle nemilou situaci, před kterou jsem ho postavil.
"Kam to zase jdeš?" Kiba jako by mě snad ani neslyšel.
Otočil jsem se k němu čelem již napůl cesty zpět do pokoje. "Zjistit na čem jsem."




Ještě dvakrát jsem se zhluboka nadechl, než jsem byl schopen vejít dovnitř. Cestu mi ovšem zkřížil Suigetsu, který byl právě na odchodu a střetl se se mnou ve dveřích.
"To tu postáváš celou dobu?" a ani mě nenechal přejít ke slovu a hnedka pokračoval: "Sasuke se na tebe ptal. Snaž se zanechat dojem jako kdysi, když tě poznal. Jo a… buď na něj hodný. Zdá se, že si tě opravdu nepamatuje. A kdo ví, na koho dalšího ještě zapomněl…"
Přikývl jsem. "Rozumím. Pokusím se. Pokud nebude prudit, nebudu mít důvod se bránit."
Suigetsu mi následně uhnul z cesty, abych mohl projít přes práh dveří. Chvíli jsem se bránil navázat oční kontakt se Sasukem, ale nakonec se naše oči střetly - no, prostě jako vždy. Nic se neměnilo. Až na to, že on ztratil paměť a já se rozhodl být za šaška, který se zrovna teď rozhodl udělat si ve svých pocitech konečně jasno.
Nemohl jsem se rozhodnout, když byl Sasuke ještě v pořádku? Očividně by to ztratilo své kouzlo… teď jako by mě do rozhodnutí nikdo netlačil. A tak by to mělo být. Svobodná vůle se nakonec dovede rozhodnout správně - a za tím si stojím!
"Ahoj," začal jsem zřejmě ne moc dobře, protože jsem viděl, jak mu nenápadně cukly koutky.
"Ty jsi ten ubrečený kluk," Sasuke se posunul na posteli - gesto, že si mám k němu přisednout. "Proč jsi brečel?"
Sedl jsem si na kraj postele, jak žádal. Dostatečně daleko od něj. Tak, aby na mě nemohl, kdyby se mu náhodou rozsvítilo.
"Nebrečel jsem."
"Myslel jsem, že vidím slzy. Pokud ne, co to teda bylo?" vtíravý jako vždycky, zas tak moc se toho asi nezměnilo.
Sevřel jsem obě pěsti a hluboce se nadechl. "Dobře, dobře. Brečel jsem, jasný? A proč? Protože za tenhle tvůj stav můžu vlastně já. Strčil jsem tě a mrzí mě to. Nechtěl jsem tě zranit, ale tys mě obtěžoval a-"
"Obtěžoval?" zamračil se.
A sakra! Vzpomněl si! Vzpomněl si a vyjede po mně! Já ho nechci znova zranit… no, při nejhorším spadne z postele a zlomí si nos. Co vážnějšího by si byl schopen pádem z postele udělat? Doufám, že nic.
"Zapomeň na to," mávl jsem rukou, protože jsem mu skutečně netoužil vysvětlovat vztah mezi námi.
"Ale mě to zajímá. Zníš, jako bys mi chtěl něco vyčítat. Pokud jsem ti někdy ublížil, chci to vědět," začínal se cítit provinile, ale to bych měl spíše já… "Jak jsi říkal, že se jmenuješ?"
"Neříkal."
"A řekneš?"
"K čemu ti bude moje jméno?"
"Podle všeho jsme kamarádi, nebo ne?"
Zarazil jsem se. Kamarádi? Náhle jsem cítil, jako by se mi zlomilo srdce na sto kusů. Že by měl Kiba přece jen pravdu?
"Ano. Myslím, že ano."
"Myslíš?"
Ty jeho věčně přímé otázky mě už opravdu nebavily. Vypadal, že se v tom vyžívá. Já jen doufám, že se tím věčným vyptáváním nebaví, nebo ho udusím polštářem!
"Jsem Naruto. Naruto Uzumaki. Chodíme na stejnou školu a jsem o dvě třídy pod tebou. Jsem tvůj kamarád," podal jsem mu ruku na "přivítanou."
"Já chtěl jen jméno, ale budiž," zazubil se a ruku přijal.
Ne. Nic se nezměnilo. Byl to stejný parchant, jako pokaždé. Urýpaný, věčně zkoušejíc trpělivost druhého člověka. Zkrátka a dobře, nic se nezměnilo a tak to mělo být.
Svým způsobem se mi i ulevilo. Možná to nebude tak hrozné… život nám dal druhou šanci začít od začátku. Proč toho tedy nevyužít?
Jen doufám, že nám to půjde lépe než posledně, protože pokud ne, bude to potřebovat další nehodu a možná i silnější úder…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ivana-chan ivana-chan | E-mail | 1. února 2018 v 18:35 | Reagovat

je zaujimave ze sasu zabudol akurat na naruta. som napnuta ako to bude dalej....

2 Mei Mei | Web | 1. února 2018 v 23:12 | Reagovat

Juhůůů, asi vím, kam to přesně směřuje, ale zatím si to nechám pro sebe. :D 💙

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama