Poslední výkřik

 rozloučení s blogem a čtenáři

Kvůli tobě

7. února 2018 v 21:41 | Jenny |  ostatní nezařazené
Utíkám z tvého zajetí,
Dál, než dosáhnou tvé ruce.
Nepřestáváš se snažit..
Jedno ti stále uniká - nevlastníš mě!
Ne. Žiju pro sebe - podle sebe,
Ale ty mě brzdíš v životě.
Jsi ledem, který bodá jako nůž,
Jako koule u nohy.
Snažíš se řídit mé kroky...
Svoboda rozhodnutí? Neexistuje.
Nekřič už po mně! Nemůžu za to, že mi nerozumíš.
Jsem taky živá bytost... Mám pocity.
Jako ty i ostatní, i já potřebuju cítit svobodu, lásku, porozumění.
Ale tu zadupáváš do měkké půdy. A ztloukáváš kříž s mým jménem.
Copak to nevidíš? Nemůžu dýchat!
Topím se ve tvých větách. Ve tvé osobnosti.
A teď, na samotném dně se ptám sama sebe... Proč?
A pak - ve chvílích jako je tahle - vzpomínám na slova ze snu, jež se mi zdával...
"Utrpení ti dodává cíl. Utrpení ti dává pocit života. A štěstí tě zabijí..."
Možná jsem prokletá. Možná jen blázním.
Ale proč bych měla žít život tímto životem?
Pocit útěku stále nemizí...
Mít tak odvahu utéct, zapomenout, nechat vše za sebou a začít znova...
Protože to je to, co teď chci, i když je mé přání nedosažitelné.
Nemusí to tak skončit. Stačí, když mě necháš dýchat.
Jenže ty nechceš... Ani to nevidíš... Nebo jen nechceš vidět...
Mé tiché utrpení.
Tichý výkřik, který neslyšíš.
Tiché slzy, které nevidíš…
Vedle tebe umírám. A to bych měla žít…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mei Mei | Web | 7. února 2018 v 21:53 | Reagovat

To přesně vystihuje moji dosavadní situaci. :D Moc pěkné. :3

2 sakurako-neko sakurako-neko | Web | 8. března 2018 v 22:06 | Reagovat

Dechberoucí.

* Promiň, nedokážu říct nic víc, tohle slovo to prostě přesně vystihuje *

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama