Přehled nedokončených kapitolových povídek:

Z důvodů nedostatku času a vytížení z pracovního života, vyjde poslední díl Zla zřejmě o týden později.
Nemám bohužel sepsanou ani tečku a do čtvrtku to jednoduše nestihám...
Všem čtenářům, kteří nedočkavě čekají, se tímto omlouvám, ale jsem taky jen člověk, kterému něco nevyšlo.

Zlo - 14.Kapitola

7. září 2017 v 0:00 | Jenny |  Zlo


Dneska nahlédneme k Itachimu a Deidarovi =)

V dnešním díle mají svým způsobem nejhlavnější role. A otevře se nám konečně jejich vztah. Tak jak to skutečně mezi Deidarou a Itachim po celou tu dobu je? :3

Dobře, dobře... nejhlavnější roli tam má jen Deidara, ale nic se nemění na tom, že je tam vysvětleno po X dílech, jak to mezi nimi vlastně je xDD

Přeji všem, ať se dílek líbí :3

Aum, velice děkuji a kláním se Majo :3 Za její pomoc =) Jsem ráda, že se nabídla jako moje beta :3 Všimla si, že to nezvládám a když jsem zatížená, sekám více chyb než normálně =) Jsem moc ráda, že mě podpořila tím, že mi navrhla pomoc :3 Opravdu si tě vážím, děkuji za to, že mi pomáháš :3 A doufám, že toho budeš mít na úpravu méně a méně :3

Takže dílek překontrolován mou novou a jedinou betou Majo :3








Itachi vyběhl nepozorovaně k bráně areálů, které se skládaly z mnoha budov a podzemních skladů. Zprvu málem šílel, když neměl Deidaru na očích. Ihned ho přepadly myšlenky, že ho chytili. Při představě, co by mu během výslechu udělali, se Itachimu zatočila hlava. Vnímal paniku jako snad nikdy dřív.
Chvíli po něm se dostal ven i Sasuke a za ním Naruto. Oba se zbraněmi v rukách. Podle toho, jak byl blonďák klidný a jak jednoduše dovedl držet odjištěnou zbraň před sebou, starší z bratrů vydedukoval, že tohle není prvně, kdy držel pistoli. Začínal se ptát sám sebe, co byl ten podivín vůbec zač. Nezaujal totiž jen jedny oči. A to nebylo vůbec dobré, obzvláště v téhle situaci. Hlavně, když na něj měl zálusk i Hidan, který ho toužil obětovat na své rituály.
"Neviděl jsi Deidaru?" Itachi byl psychicky úplně v háji. Prvně zjištění, že ho i jeho mladšího brášku má Madara na mušce, aniž by věděl pořádné důvody a teď nemohl najít Deidaru. Slíbili si přeci, že na sebe počkají venku. Nebo že by snad zbaběle utekl a je tady nechal? Jemu o život nešlo. Jeho fotka v albu smrti nebyla.
"Neměli jsme se potkat tady?" Vyslovil stále zadýchaný Naruto. Nebyl ve formě a oni ho k tomu všemu nutili běhat.
Netrvalo ani pět sekund od chvíle, co nejmenší člověk mezi nimi pronesl svá slova, a kdy všechny tři lidi zasáhlo ostré světlo. S nebezpečným smykem zastavila ta samá dodávka, ve které seděli posledně před několika hodinami, přímo před nimi. Jen co se stáhlo okénko a šel spatřit Deidara, otevřel starší Uchiha zadní dveře. "Naskočte," pobídl je Itachi ke spolupráci.
"Do toho už víc nevlezu," Naruto protestoval všemi deseti.
"Nemel hlouposti! Naskoč!" Deidara vnímal, jak začínal ztrácet nervy. Pokud bude třeba, klidně toho momentálního zrádce rozkouskuje a zahodí do lesa, jako potravu pro divou zvěř. Potřebovali pryč a ne na sebe upoutávat více pozornosti.
"Kam pojedeme?" Naruto byl jen opatrný. Nic víc, nic míň.
"Bude to v pořádku," Sasuke si hluboce povzdechl, než vzal Naruta okolo pasu, nadzvedl ho a dostrkal do dodávky i přes protesty, které vycházely z blonďákových úst, nebo fyzické sebeobrany v podobě kopání. On neměl jediný důvod svému bratru nevěřit. Proto se o ně nebál, ať už skončí kdekoliv.
Zadní část dodávky se brzy ocitla v přítmí. Jen co Itachi nastoupil na místo spolujezdce, pneumatiky mírně zaskřípaly a auto opustilo bez dovolení prostory jejich domova.
"Itachi," začal jeho bratr, co možná nejklidněji. "Kam to tak náhle jedeme? Co se stalo?" Držel Naruta v objetí. Věděl, že mu už nějakou dobu nebylo dobře, ale zřejmě nebyl jediný. Jeho bratr vypadal hůře. Mnohem vystresovaněji. Takový Itachi v životě nebyl. Nebo ho tak jenom nikdy neviděl. Stejně jako Naruta.
Místo odpovědi zahrabal ve svém batohu. Hodil po Sasukem složku se slovy: "určitě jsi je moc neznal, ale pro nás je nejhlavnější poslední strana," s tím pohlédl na Deidaru, jak si užíval rychlou a zběsilou jízdu. "Zpomal trochu. Peněz moc nemáme a pokutu si dovolit taky nemůžeme."
"Zkazíš každou zábavu," povzdechl si Deidara, když pomalu krotil svou vlastní zběsilost za volantem.
Sasuke mezitím nalistovat poslední stranu. Chvíli hleděl na vlastní fotku, tedy spíše na popisek, ve kterém poznal strýcův pravopis. "To jsem jako mrtvej, nebo co?" Moc to nepochopil.
"Nejspíše jsi další na řadě. A podle všeho jsem na řadě hned po tobě já."
"Jak? Proč? Co jsme udělali špatně?" Sasuke tomu nemohl uvěřit. Nešlo tomu věřit.
"To nevím," Itachi se hluboce nadechl. "Teď se musíme postarat, aby nás za žádnou cenu nechytili. Je jasné, že po nás půjdou," to mu prozatím dělalo z toho všeho tu největší starost. Nenechat se chytit...? Budou mít kliku, pokud se jim povede se alespoň na nějakou tu chvíli úspěšně schovat. Madara měl nezdravě hodně kontaktů. Bude těžké nenechat se chytit. Příliš těžké.
"Co je to za místo?" Naruto měl pocit, že by mohl svobodně odkráčet, bez jakýchkoliv důvodů. Při pokusu udělat první krok ke svobodě, to bylo opět srdce, co ho zastavilo. Sasuke byl tím největším problémem, který ho nutil stát a neutíkat. Byl v tom zkrátka až po uši.
"Můj starý domov," vydechl Deidara nad tou nostalgií. Vzpomínky se hrnuly proudem ven, na poslední chvíli, kdy viděl své rodiče. Na první okamžik, kdy spatřil velkorysého Madaru. Také první den, kdy byl odveden a jako dítě donucen žít pod dohledem Itachiho strýce. Až po třech letech se seznámil se šefovým synovcem. Tehdy byl opravdu rád, že nebyl sám jako doposud. Byl učený ke špatným věcem a z mnoha traumatů z dětství postupně rostl v psychicky narušenou osobu.
Koho by také nepoznamenala vražda vlastní rodiny a tyranie za účelem uposlechnutí rozkazů?
"A proč jsme právě tady?"
"Je to jediné místo, kde se můžeme prozatím skrýt," zašeptal Deidara. "Sice je ve špatném stavu, ale poslouží nám," pousmál se. "Je dobře, že ho nikdo nekoupil a nezničil. Můj domov...," spokojeně vydechl. Navrácení vzpomínek sice nebylo vůbec na místě, ale pomáhaly mu.
Itachi zvedl svou silnou paži, kterou položil na koženou bundu dlouhovlasého blondýna. Nechtěl ukázat před svým bratrem, že by měl k Deidarovi někdy blíže. Zašel jen tam, kam chtěl zajít. Jen v soukromí svého Deidaru dovedl brát tak, jak ho chtěl brát. "Půjdeme?" Prozatím se mu podařilo vykouzlit bezstarostný úsměv na svých rtech a jako první vyšel čtyři malé schůdky ke dveřím.

Deidara měl pravdu. Dům byl v dezolátním stavu. Těžko posoudit, jestli mohli žít v tak hrůzných podmínkách. Itachi se štítil, že by mohli z veškerého prachu a špíny onemocnět. Představa, že by spal na špinavé podlaze… byl zvyklý na trochu jiný luxus.
"Ani náhodou," zaprotestoval ihned nejmladší blondýn. Stačil mu jediný pohled a rozhodnutí bylo jasné. "To raději hotel."
"A máš na něj peníze?" Prošel okolo něj Sasuke, který nevěděl, jak popsat první dojem z tohoto baráku. Taky ho to dvakrát netěšilo. Pokud se tu ale mohli schovat, přijme to i s tou špínou a plísní všude okolo.
Deidara, celý nepřítomný, vyšlapal vrzavé schody do druhého patra. Při tom se přidržoval stěny a vypadalo to, že si vzpomíná. Nábytek, který periferním viděním míjel cestou ze schodiště, byl zničený. Vandalismus neušel ani jeho rodnému domu. A soudě podle těch grafitů všude po stěnách, si uvědomil, že se veškeré jeho vzpomínky na pět let života, prožitých v tomto domě, staly útočištěm nějakým sfetovaným teenagerům. S rostoucí zlobou rozšlápl prázdnou injekční stříkačku, kterou někdo zanechal na posledním schůdku. Nic dalšího mu ale nebránilo prolézt chodbou až k poslednímu pokoji, kterému chyběly dveře. Zastavil se až uprostřed místnosti. Skousl si ret a dlaně drtil v pevné pěsti.
"Jsi v pořádku?"
"Tohle…," téměř se zahekal. Šlo tomu jen těžce věřit. Byl vůbec zázrak, že si pamatoval, kde jako dítě bydlel. "… tohle býval můj pokoj," letmo se pousmál. Když se otočil na Itachiho, měl v očích opět tu jiskru a úsměv.
"Určitě byl krásný," Itachiho ani ve snu nenapadlo, že by se mohla v Deidarovi, třeba jen na chvíli, probrat lidskost. Miloval ho, jak ho znal. Měl rád toho psychopata, kterým se stal. Miloval, když byl jediný, který ho mohl krotit. Cítil se tak alespoň pro něj potřebným.
Jen se nyní obával, že tenhle dům a vzpomínky spojené s ním, Deidaru změní. Nechtěl ani pomyslet, jak moc by se změnil, kdyby mu došlo, že by se mohl chovat jinak, než byl po celý ten čas učený. Změnit ho by znamenalo změnit celý jeho charakter. Pak už by to nebyl Deidara jakého znal a do kterého se zamiloval pro jeho zvláštnost. Stačily dva kroky a už držel Deidaru okolo pasu a tiskl si jeho tělo těsněji k sobě.
Blondýn se šibalsky pousmál. "Doufám, že máte hlad," otočil se celým tělem k Itachimu a jen letmo přejel prsty přes jeho pravou tvář. Bylo to jemné a provokativní. "Stihl jsem ukrást pár konzerv," zašeptal Itachimu do ucha, když se k němu naklonil. "Ale nejdřív…," dlaně položil na pásek Itachiho kalhot. Avšak ruce staršího z bratrů Uchihových ho zastavily.
"Tady ne," zakroutil hlavou. Věděl, že ho nechával čekat opravdu dlouho a že Deidaru vzrušovala hlavně zvláštní a děsivá, utlačovaná místa, jako třeba tenhle dům. Ale nebude to dělat v jeho starém pokoji, který postrádal dveře. Nevěřil svému bratru a tomu klukovi. Když už, tak žádal soukromí. O nic víc nešlo. Jen soukromí, kterého se zde nedopřávalo. "Musíš si počkat," klidnil ho, když mu držel dlaně u sebe.
Blondýn s sebou chvíli škubal, ale pak se podvolil. "Jen doufám, že dostanu přesně to, co chci," oblízl si suché rty. "Může to být třeba ve sklepě…," opět se navrátil ke svým starým dobrým metodám svádění, které mu pokaždé vycházely. A jak věděl, zaberou i dnes večer. Tím si byl jist.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ivana-chan ivana-chan | E-mail | 7. září 2017 v 22:09 | Reagovat

ja som to vedel vedel vedel se spolu nie co maju.... ale necudujem sa ze je dei taky psychus. to cim si presiel ako dieta. bbrrr. madara znici kazdeho. alebo???

2 Majo Majo | Web | 9. září 2017 v 11:36 | Reagovat

Tou betou bych se nee-chan zas tak moc nechlubila, víš, že sama dělám pořádné chyby :D
Jinak takhle kapitola se mi moc líbila, konečně tu byl ukázány ten pravý vztah mezi itim a Deiem a to je to, na co celou dobu věrně čekám :D na druhou stranu se Narutovi nedivím že se mu moc nechtělo nastoupit a s psychoptama odjet někam do řitě :D aww doufám že ho Dei v tom sklepě svede :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama