Přehled nedokončených kapitolových povídek:

Zlo - vychází každý čtvrtek / prozatím přednastaveno do 21.9.2017 :3
Vlčí poslání - společná povídka s Majo - vychází každé pondělí ^.^
Cizinec - připravuje se - krátká kapitolovka =)


Vlčí poslání 12.Kapitola

11. září 2017 v 0:00 | Jenny a Majo |  Vlčí poslání






"Jsi v pořádku?" Zeptal se blonďatého mladíka sedícího na posteli mladší z královských bratrů. Vůbec se mu nelíbilo Narutovo chování několika posledních dní. Přišel mu jakoby bez zápalu.
Naruto se na svého pána otočil a jemně, avšak smutně se pousmál.
"Ano můj pane."
"Nevypadáš..." Namítl Sasuke.
Naruto však jen zavrtěl hlavou. "Nerad bych vám v tento zlý čas přidělával další starosti."
Uchiha zavrtěl hlavou. "Blbost. Jediné co si přeji, je, abys byl šťastný." Vyřkl myšlenku, která mu již nějakou dobu vrtala hlavou. Bylo to zvláštní, ale modroočkovo blaho pro něj bylo velmi důležité.
Mladší hoch sedící na posteli jen zavrtěl hlavou. "Je to tak těžké..." Povzdechl si. "Trápí mě vyhlídka na blízkou smrt." Řekl.
Sasuke se zarazil. "Co prosím? Smrt? Jsi nemocný?!" Rychle k Narutovi přispěchal a začal ho prohlížet. Nikde na něm však známky blížící se smrti neviděl.
"Ne, nejsem nemocný." Zasmál se jemně Naruto. "Ale tak to prostě je. Moje oddanost vaší osobě... Když si člověk ve vašem rodě najde partnera, máme jen dvě možnosti. Přetrpět tu hroznou bolest, nebo odejít a nechat jím její lásku. Pak ale naše existence již nemá smysl. Vlci bez svěřence nemají důvod existovat tak dlouho." Vyprávěl smutně. "Nakonec se prostě jednoho dne proměníme zpět ve vlka... A pak zemřeme."
Sasuke na něj jen vystrašeně zíral. Představa, že by se někdy něco takového stalo byla příšerná.
Naruto se ani nenadál a už byl v princově náruči.
"Nemusíš se bát. Nic takového se ti nestane."
"Ale musíte zplodit potomky..."
"Nemusím... To je teď Itachiho práce." Řekl Sasuke povzbudivě a pohladil Naruta po vlasech.
Ten však zbledl snad ještě víc.
"Není to tak dlouho, co zemřela naše matka. Přesně tímto způsobem. Místo chránění vaší rodové linie si vybrala vychovávání nás dvou... Já... " Naruto se zarazil. "Deidara lidskou podobu nenávidí. Věří, že kdyby se matka neodchýlila od svých povinností, mohla by ještě žít. I vaše matka mohla žít, můj pane. On... Deidara je připraven zemřít jako vlk. Jestli se tak stane... Zbývá mu maximálně patnáct let života." Sklonil Naruto hlavu k zemi.
"Jen kvůli tomu, že si Itachi najde družku? Nevypadá, že by Itachi tvého bratra po této stránce nějak trápil."
"Může se tak zdát lidským očím... Ale on je přesný příklad toho, že by ho Itachiho soužití s jinou osobou dřív nebo později zabilo."


Zatímco na hradě probíhaly přípravy na večerní korunovaci, seděl Madara zavřený ve svých komnatách, u okna, tvář staženou špatnou náladou.
"Tak tenhle plán úplně nevyšel…" Zamumlal a klepal nehty o desku. Měl to tak krásně naplánované! Rozhodně lépe než ty dva předchozí pokusy o pomalé převzetí království.
První, již před tolika lety. Muži, které najal, nebyli schopni jeho bratra dorazit. Jediné, k čemu byli dobří, bylo zavraždění jeho nebohé choti, Madarovy švagrové, Mikoto. Několik z těch málo ubožáků, kteří se doplazili zpět na jeho hrad, říkali cosi o velkých vyjících psech. Tenkrát mu to přišlo jako pitomost.
Když však chystal svůj plán uskutečnit podruhé, tentokrát přes Fugakovy děti, už mu další zmaření akce podivnými tvory připadala zvláštní.
A nakonec je viděl na vlastní oči tady na hradě. Nemohl tomu uvěřit, měl sto chutí začít se smát. Věděl, s kým má tu čest, avšak nikdy by ho nenapadlo, že bude ta legenda pravdivá.
Nezbylo nic jiného než vyřadit Fugaka ze hry a převzít vládu ve chvíli, kdy bude Itachi ještě moc zranitelný.
Už ho skoro měl! Ale opravdu by ho nenapadlo, že v tu chvíli nakráčí do místnosti ten blonďatý šašek.
Měl zvláštní podezření. Přeci jenom Itachiho vyjevená tvář, když mladíka spatřil, mluvila sama za sebe. Ten chlapec ho nikdy neviděl. A tak začal pátrat.
Celou noc seděl v hradní knihovně, aby našel nějaké hmotné důkazy o vlčích strážcích. Už to chtěl vzdát, ale nakonec se jen dočkal úspěchu. Poslední žijící vlci byli datováni tři století nazpět.
Madara si však byl jistý. Ten blonďatý idiot byl vlkem, kdo jiný by se tolik snažit dostat Itachiho na trůn tak rychle?
Další plán už vymyslel během pár minut. Znal královské povinnosti prvních pár dní vlády.
Přešel k velké truhle, kterou si přivezl ze svého království a odemkl ji. Po pár sekundách již jeho ruce třímaly krásně zdobenou kuši. Dárek, který od otce dostal k patnáctým narozeninám.
Tomu parchantovi zbývalo jen pár dní života.



Deidara sledoval svým skenovacím pohledem všechny přítomné ve velkém sále. Neušel mu jediný člověk a jeho činnost. Stál u jednoho z bočních sloupů, dalo by se říci vedle trůnu, správněji řečeno však stál až někde za ním. Nedovolil nikomu, aby zmařil budoucímu králi vzít si, co bylo právem jeho. Pokud ho neposadí na trůn nyní, nebude příležitosti už nikdy. Zrovna dnes to byla jediná možnost, jak zachránit království. I když si uvědomoval, že Itachiho do korunovace vlastně donutil. Pořád lepší tohle, než vidět, jak se Madara vyvaluje v trůně, který mu již pár desítek let ani na okamžik nepatřil.
Pohnul se z místa ihned, co viděl prvního podezřelého. Madarův plán, vzít si trůn, byl až příliš průhledný. Deidara tušil, od samého začátku, že by Madara nic takového nezvládl úplně sám. Samozřejmě, že si podplatil pár lidí z království a stáhl je na scestí. Zrada se ale nepromíjela. Ne u Deidary a v jeho životě.
Nenápadně došel k člověku, který zrovna dolil do poháru rudé víno, jež se jako tradice muselo podat králi, co jej měl vypít. V království věřili, že novému králi víno vštěpí moudrost, spravedlnost, sílu, odvahu a laskavost. Zkrátka, král se nerodil s nejlepšími vlastnostmi, ty nejlepší vlastnosti v něm měla probrat právě tahle tekutina, smíšená z vína a buvolí krve.
Tělo dívky strachy strnulo, když pocítila dlaň na svém rameni. "Vyměň to," zaslechla šepot do svého ucha. "Pokud poslechneš, budu dělat, že jsem nic neviděl. Budeš-li protestovat… myslím, že víš, co tě v brzké době potká…," chtěl znít mile, ale nešlo to, když ta holka přímo před jeho zraky vlila do skleničky k nápoji lahvičku jedu, který by Itachiho ihned zabil.
"Nevím, o čem to mluvíte-" Snažila se jít si svou cestou. Bylo příliš pozdě, aby přede všemi vylila nápoj, kterým bylo hříchem plýtvat. Také byl Deidara jediný, kdo jí viděl. Tedy podle toho, že byl také jediný, který ji upozornil na závažnou chybu v nenápadnosti.
"Takže mám říct králi, cos provedla? Opravdu chceš viset?"
Jemné rty se jen na moment zkřivily do výsměšného úculu. "Ještě není král. Jím se stane, až vypije nápoj moci," zašeptala stále sledujíc lidi před svýma očima. Nehodlala na sebe a toho blondýna upozorňovat tím, že by se na něj otočila. Pak by si možná někteří povšimli, že se něco zřejmě mezi nimi děje. "Pokud si myslíš že jsem provedla něco nezákonného, můžeš to skontrolovat," navrhla. "Sám ale víš že nemůžeš. Tvá čest ti to nedovolí," smetla Deidarovu ruku ze svého ramene. "Teď odejdi, mám práci a ty tady nemáš co dělat."
"Poslední varování. Naprav chybu, jinak poneseš následky," zasyčel výhružným hlasem. Nebyl tu od toho, aby vychovával nevychované malé holky, ale od toho, aby chránil Itachiho. Ale ochrana krále byla tak příšerná a náročná, že Deidarovi nedopřála chvilku klidu.
"Spíše si dej pozor, abys ho už nezačal nudit," pověděla hlasitějším tónem.
Deidara si na okamžik myslel, že mluvila o Itachim, ale pak mu došlo, že ho musel Madara nalákat do nějaké laciné pasti. Všiml si, že už nebyl tak blízko králi, jako předtím. Byl ztracen v davu a nestihl být, kvůli problému se služebnictvem, po Itachiho boku, jak mu slíbil. Jeho místo převzal Madara a to ho usvědčilo, že je chtěl mít z nějakého důvodu od sebe.



Se zamračeným výrazem se otočil zpět na spolupachatelku připravující Itachiho vraždu, ale ta už byla ta tam. Nikde ji neviděl.
Místo toho spatřil, že Itachi je připraven vypít nový, nejspíš opět otrávený nápoj. I když byl v lidské podobě, stejně se mu rozvibrovala hruď a z úst mu vyšlo vlčí zavrčení.
Ještě naposledy se ohlédl po dívce, jestli ji náhodou někde nespatří, ve vteřině se však otočil a byl připraven staršímu Uchihovi zabránit vypít posvátný nápoj.
Možná by se mu to i podařilo, kdyby se trhnutím nezarazil a bolestně nevykřikl tak nahlas, až se všichni lidé stojící okolo něj poplašeně otočili. V tu chvíli si neuvědomil, že se nejednalo úplně o výkřik, ale spíš ó zvířecí zmučený tón plný bolesti.
Svezl se na kolena a soustředil se pouze na šíp, vykukující z jeho pravého prsního svalu.
Kdyby se moment před tím neotočil, bylo by to zpola zvířecí bijící srdce, které by bylo zasaženo.
Poslední, co jeho lidské smysly zaznamenaly, byla silně pulzující rána a zděšené výkřiky všude okolo.



Korunovace nakonec neprobíhala tak špatně, jak se toho rána Itachi bál. Nevěděl sice, co přesně ho bude čekat, ale věřil, že to zvládne.
A doopravdy to tak bylo. Ta chlupatá obludka dokázala všechno zorganizovat moc hezky. Itachi předpokládal, že ho Dei celou dobu bedlivě pozoroval, jelikož výzdoba a celkově celé uspořádání ladilo s Itachiho vkusem.
Bylo pozváno několik málo lidí s vyšším postavením. Blonďatý muž se zřejmě domníval, že zrovna tyto osoby měly největší právo a čest zasednout po boku s novým králem.
Zbytek osazenstva tvořily zejména rodiny obyčejných lidí. Protože přece ti byli v království tou nejdůležitější vrstvou.
Nebylo pochyb. Zpočátku byli všichni velmi rozmrzelí. Vesničané znali prince Itachiho a jeho krutost, kterou oplýval. Bylo tedy pochopitelné, že se jeho korunovace báli. Mnohem raději by na trůně viděli Sauskeho, ale ten byl moc mladý, a bohužel se narodil až jako druhý syn krále. Nárok na trůn měl pouze v případě, že by Itachi do pár let nesplodil potomka.
Po chvíli všechny špatná nálada přešla a občany povzbudil i Itachiho úsměv na rtech.
Když se od něj Deidara vzdálil, vůbec si toho nevšiml. Tolik se zabral do celé té velkolepé oslavy.
Nakonec přišla chvíle, kdy měl vypít ten tolik důležitý nápoj a nakonec přijmout korunu.
Sasuke na něj souhlasně a zároveň obdivně a láskou kývl, když přijmul od jednoho ze sluhů číši.
Bylo zvláštní, že i jeho to po tolika letech naplnilo láskou. Doopravdy se za své předešlé chování začínal stydět.
Už měl číši skoro u rtů, když se ozval ten příšerný výkřik.
Všichni okolo něj se poplašeně otočili. Stejně tak učinil i on sám. Když spatřil, kdo onen výkřik vydal, v hrudi mu zatrnulo. O to víc, když mu došlo, co se stalo.
Blonďatý mladík klečel na zemi s šípem v těle. Už se chtěl bezmyšlenkově zvednout a přispěchat mu na pomoc, když se Deidara začal pomalu proměňovat přede všemi.
Někdo v davu začal strachy ječet, a k němu se přidávaly další znepokojené hlasy. Nikdo nečekal proměnu, která se před nimi odehrávala.
Itachi periferním viděním zahlédl Sasukeho, který chytl Naruta tak silně, až mu zbělaly ruce námahou.
Deidara se mezitím svalil na zem a jeho tělo se kroutilo. Po chvílí jeho tvář pozbyla lidskosti, chlupy se prodloužily v huňatou srst a na místě kostrče vyrostl ocas.
Místo řvaní se ozývalo pouze zubožené kňučení.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Naomi (나오미) Naomi (나오미) | Web | Pondělí v 8:23 | Reagovat

já tušila, že se Madara jen tak nevzdá :( chudák Deidara, snad to nebude nic vážného...a doufám, že dá Itachi strýci pořádnou lekci :P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama