Přehled nedokončených kapitolových povídek:

Z důvodů nedostatku času a vytížení z pracovního života, vyjde poslední díl Zla zřejmě o týden později.
Nemám bohužel sepsanou ani tečku a do čtvrtku to jednoduše nestihám...
Všem čtenářům, kteří nedočkavě čekají, se tímto omlouvám, ale jsem taky jen člověk, kterému něco nevyšlo.

Cizinec - 1.Kapitola

6. září 2017 v 0:00 | Jenny |  Cizinec


První díl Cizince je konečně tady =)
Jak jsem psala v úvodu, jedná se o povídku, která bude asi částmi matoucí… budu se snažit pohrávat si s vašimi mozky a hlavně nechat povídce stále ten tajemný nádech, kdy se někdy až budete ztrácet, ale vše se vysvětlí =)

Povídka bude krátká kapitolovka - ale to už taky dávno víte z úvodu xDDD
Snad jsem první kapitolou zaujala a nějak to nepodělala, jak mám ve zvyku hned od začátku xDD





Ozýval se výkřik doprovázený pláčem, který bodal do srdcí všech, k jejichž uším se dostal.
Moc si z toho dne nepamatoval. Jenom krev a stav tupé bolesti někde v nitru. Ten den v něm cosi zemřelo. Něco, co hledal a nemohl najít. Něco, co bylo důležité a co tady víc nebylo…
Byl to tichý šepot v jeho mysli. Byl to život, na který zapomněl.
Nebylo divu. Byl ještě dítě, když se tak stalo. Nač by měl v sobě ten děsivý zážitek, který změnil jeho základy?



Dnes tomu bylo přesně čtrnáct let. Z malého kluka se stal dospělý dvaceti čtyřletý muž, bloudíc davem bez cíle.
Byla to každodenní rutina, která nebrala konce. Vždy se probudit, ztratit den tvrdou práci a zase ulehnout do říše snů.
Chvílemi zatoužil už nikdy neprocitnout. Ale takový luxus si jeho život dovolit nemohl.
Ulehl do své postele v bytě, který tvořil jediný pokoj poměrně směšných rozměrů. Nic lepšího pro něj nebylo. Na nic lepšího nebyly peníze. Už tak bylo těžké uživit se. Mít na jídlo alespoň suchý rohlík denně, když se zrovna poštěstí.
S přivřením očí, padl vyčerpáním do svých myšlenek. Mít tak trochu štěstí v životě. Nemít jen smůlu…




Noc. Opět kroky vedoucí domů, do toho malého prostoru, který byl jeho vězením v tomto životě. Prohrábl si zrzavé vlasy, které ve tmě hrály všemi temnými barvami od šedé až po černou.
Pouliční lampy ozařovaly temnou postavu přímo před jeho zraky. Byla daleko a naháněla by děs a hrůzu, kdyby si jí všimnul. Kdyby jí věnoval jenom kousek svého času.
Skrčená silueta. Pomalé kroky. Ale i tak byl odhodlaný projít okolo ní, ať už byla děsivá sebevíc. Nezajímala ho. Proto, beze strachu a blbého pocitu v hrudi, kráčel odhodlaně dál.
V momentě střetnutí postava narazila do měkkého těla flegmatické povahy. To byl zlom situace, kdy si získala jeho pozornost.
Okrové oči se střetly s vytřeštěným zrakem oné postavy. Pohled v očích vypadal bolestný. Také tak onen muž vystupoval. Držel se pevným stiskem jeho saka. Třásl se a snažil se udržet na nohou.
"Pomozte mi," zašeptal třesoucím se hlasem. Bolest otupovala jeho smysly.
Ovšem zrzek viděl jen nepravidelné pohyby třesoucích se rtů. Slova, které se k němu snažily dostat, přehlušovala nasazená sluchátka, která muže tahala dál od reality a blíže k jeho utajenému světu, tam hluboko ve svém nitru.
Temné oči se vpíjely do okrových a naopak. Až tehdy, kdy se postava skácela k zemi, si zrzek sundal jedno sluchátko. Nevypadalo, že by se ten člověk hýbal. Obešel tedy postavu, která se mu snažila něco sdělit, a trvalo další čtyři pomalé kroky, než si ve světle další pouliční lampy všimnul své zkrvavené košile. Co se týkalo jeho saka, rudá barva se do něj vpila a ztratila se. To samé se ale nedalo říct o jeho nové košili.
Otočil se s větším zajímem zpátky. S hlubokým povzdechem se vrátil, přiložil dva prsty na krk člověka. Dýchal. To bylo dobré znamení. Rozhlédl se tedy po okolí, jestli nesežene pomoc. Ale ta zůstala na něm. Ulice byly tiché, jako nikdy.
Povzdechl si a pokusil se toho neznámého zvednout ze země, než by se na ni stačil nachladit. Už teď bude těžké postarat se o jeho zranění. Přehodil jednu z bezvládných paží okolo svého krku, přidržoval ji při tom pravou dlaní. Levou ruku dal okolo jeho pasu, aby mohl chytit rovnováhu. Myšlenky byly náhle na pochodu.
Ptal se sám sebe: "kdo je ten muž? A co se mu asi stalo?" Ovšem žádná z myšlenek neopustila jeho nitro, ve kterém se probouzely další a další myšlenky. Jedna z nich k němu šeptala: "pomoz mu. Jsi jediný, který může." I když si tím příliš jistý nebyl, byl rozhodnut udělat cokoliv, aby tomu neznámému ulevil od bolesti.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Majo Majo | Web | 9. září 2017 v 11:41 | Reagovat

Zatím to vypadá opravdu dobře, ten kluk se mi líbí, jak je takový... Odevzdáný, všechno je mu u prdele :D jsem zvědavá co nás čeká v dalsim díle :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama