Přehled nedokončených kapitolových povídek:

Zlo - vychází každý čtvrtek :3
Vlčí poslání - společná povídka s Majo - vychází každé pondělí ^.^ - dopsáno/přednastaveno
Cizinec - krátká kapitolovka - píšu =)


Bonus

12. června 2017 v 0:00 | Jenny a Majo |  Hate, Need, Love


S Májo jsme si pro vás přichystaly krátký, jednokapitolový bonus k našemu Hate, Need, Love :3 Bonus není navázán k hlavnímu ději a pojednává o… no… to zjistíte sami xDDDD
Řekněme, že Sasuke s Narutem se tam jaksi neobjevili, protože těch se ona situace nějak netýká x´D

Varování: Jen na vlastní nebezpečí! Způsobuje vypatlaní mozkových buněk!

V povídce se může mihnout Jenny a Majo :3 A víte co? Mihly se tam pořádně xDDD



Místnosti se ozývalo klapání boty o podlahu.
Černovlasá dívka, oděná v bílém doktorském plášti, se vytočeně podívala na svoji starší kolegyni. Ano, měla víc praxe než ona sama, ale za ten její zlozvyk by ji nejradši zaškrtila. No doopravdy, kdo se přitom má soustředit?
Nechtěla však přijít o svou milovanou kolegyni a svého mentora, co se tohoto oboru týkalo.
"Kdo je další na řadě?" promluvila svým zvonivým hlasem z ničeho nic, naproti ní sedící hnědovláska.
Majo si povzdychla a zahleděla se do papírů. Chvíli jen tak hleděla do dokumentu, než konečně našla, co potřebovala. "Mhmm… Neji a Sai." zamumlala jenom.
"A jéje." přitakala Jenny a protočila očima. Byli to jejich snad nejhorší pacienti, a obě dvě se shodovaly na tom, že poslouchat jejich příhody je opravdu, ale opravdu za trest. I když Majo tajně tušila, že Jenny je ve skutečnosti miluje.
"Za chvíli tu mají být." řekla Majo. Podrbala se rukou na hlavě, zatímco přemýšlela, jak ty dva zvládnout.
"Neboj se, sestři." usmála se na věčného pesimistu roztomilým úsměvem Jenny. "Zvládneme je oba dva. Vždycky všechno zvládneme, no ne?"
"Hmm."


Netrvalo ani půl hodiny, když zazvonil zvonek u dveří do psychologické ordinace. Majo se poslušně zvedla a s menší nervozitou, která hraničila až pocitem zvracení, nasadila nejlepší úsměv, co dokázala. To zvládneš...říkala si, i když se jí s těmi dvěma doopravdy nechtělo mluvit. Ať žije prokrastinace…
S tou myšlenkou otevřela luxusní tmavě hnědé dveře. A ačkoli by to od ní nikdo nečekal, zářivě se usmála.
Což samozřejmě k ničemu nebylo. Za dveřmi stáli dva muži, jeden víc naštvaný než ten druhý.
Dlouhovlasý Hyuuga Neji měl ruce založené v bok, a díval se kamsi na stranu. Sai nasadil svůj typický vymatlaný prázdný pohled.
Jak mám s těmi dvěma sakra pracovat? Zaplakala v duchu Majo. Vždycky byla přesvědčená, že si přece jenom spletli doktora. Že měli jít do partnerské poradny, a ne psychologické. Ona však byla přesvědčena, že její mentorka je tajně zbožňuje. Jak by jenom taky mohla v tu chvíli vyskočit a s hlasitým zvoláním je přivítat?
"Neji! Sai! Chlapci moji." nadskočila radostí Jenny a hned se k oběma vrhla. Ani jeden z nich nebyl rád, že jsou k sobě díky Jenninému objetí tak blízko. A Jenny, profesionálka, hned uhádla, že je něco velmi, špatně.
Oba dva zavedla k pohodlnému gauči, a ona sama si sedla vedle malé černovlásky na židli.
"Takže kluci." naladila svůj jindy tak sladký tón do pracovního nasazení. "Co vás trápí?"


Sai pozvedl obočí, ale nijak se nevyjadřoval. Tohle tu bylo pořád. Chodili tu co dva týdny nejméně půl roku. A sám viděl, že to k ničemu nebylo. Jak se potom měl asi cítit?
"Tak, kdo z vás začne?" Uculila se Majo pomalu ztrácející nad sebou sama kontrolu. To, že nedělali pokroky, byla jedna věc, ale to, že dokonce ignorovali a nespolupracovali se svými "poradci" byla věc druhá. A ta závažnější.
"Je ke mně hnusný!" Vyštěkl z ničeho nic jindy mlčenlivý Neji. "Včera po mě hodil popelník! Popelník!"
"A koho to zajímá?!" Zavyl Sai. Pak se otočil na dvě slečny, u kterých se pokoušel najít podporu. "Psychicky mě ničí! Pořád mi připomíná, co jsem byl nucen dělat!" Čertil se. "Mám pocit, jakoby mě chtěl dohnat zpátky do těch let, kdy jsme natáčeli tu sračku, z které mám noční můry až do dnešních dní," zkoušel hrát na city. To, že přikreslil svůj jindy mrtvolný hlas, ale ničemu nepomohlo.
Jenny nenápadně zarývala nehty do dlaně, jak svírala ruce v pěst. Napsala si do svého poznámkového deníku jakési informace a pak probodla Saie pohledem. "Tak hezky od začátku," požádala. "Proč jsi na něj zaútočil?"
"Říkám! Psychicky mě ničí!"
Jennin výraz se ještě více zjemnil, ale uvnitř buchla vzteky. Šlo tak poznat, když v ruce křapla propisku na dvě části, jak ji drtila. "Spíše, než on ničí tebe, bych řekla, že jste oba zničili mě a Majo," zazoufala. "Dáváte nám opravdu zabrat."
"Co si tak pamatuju, to vy za to můžete," vyslovil klidným hlasem Hyuuga.
Majo si vyměnila pohledy s Jenny. Obě došly k vážnému poznání. "My?" Zeptala se jen tak pro jistotu.
Neji přikyvoval. "Moc dobře si vás pamatuju. To vy jste nám na tom konkurzu přidělily ty hrozné role, po kterých nás neměl nikdo rád," zoufal. "A teď si každý myslí, že na něm ujíždím, ale ono je to vlastně úplně naopak, víte! Nedá mi pokoj! Jak už jsem řekl, je na mě sprostý! Hází po mě popelníky, nábytek! A hodil po mě i sousedovic psa! Jak mám žít s někým, kdo se mě snaží zabít?! A… A večer se mě snaží zneužít," švihl dlaní k Saiovi, dávajíc mu tak vinu.
"Co to meleš, ty držko jedna vypatlaná?!" Sai se prudce postavil z gauče, snažíc se jednu natáhnout svému bývalému kamarádu.
"A dost!" Jenny zakročila a jediným švihem dostala Saie na zem. Stoupla mu nohou silně na hruď a přitlačila ho k podlaze ještě více. "Neumíte snad číst?!" Švihla prstem k nástěnce, na které velkým písmem stálo: "S IDIOTY NEPRACUJEME."
"Tím chceš naznačit, že jsme volové?" Urazil se Neji.
"Tím chci říct, že tady bude klid, nebo vás Majo vykope! Tohle jsou její pravidla. Prosím, respektujte je. Děkuji," uculila se, při čemž zatlačila nohou ještě o něco silněji na Saiův hrudník, jen jako pouhé neškodné varování. Při tom jí neušel úcul její kolegyně. Jak to tak vypadalo, vezme si je do parády sama. Jenny se už těšila. Vždy to byl nezapomenutelný zážitek. Troufla si i říct, že o mnoho lepší, než pořady v televizi.
"Dobře, dobře, pochopil jsem!" Zavil Sai bolestí.
"Um, slečno psycholožko," oslovil ji Neji slušně. Cítil respekt jako ještě nikdy. "My-Myslím, že ho to bolí," upozornil na její počínání. "Má to tak dělat?"


"Pochybuješ snad o jednání Jenny-sama?" zeptala se stále milým hláskem již pološílená Majo. Opravdu, co je to napadlo, zvát tyto dva magory na casting? A jak se mohou o jejich veledíle, Hate, Need, Love vyjadřovat, jako o sračce?
Majo v duchu zaťala ruku v pěst. Byla přesvědčená o tom, jaký je její a Jennin výtvor poklad. Už viděla všechny ty děti, které budou jejich povídku číst ve školách, jako povinnou četbu.
Jenny konečně pustila Saie ze sevření své nohy, a dovolila mu, aby se opět, lehce přidušený, posadil na své místo.
"Pokračujte." řekla hlasem jako med.
"Uhm… Ten popelník… Hodil jsem ho, protože se mnou vůbec nekomunikuje. Nevím, co očekává… Že si každý den střihne pár rolí, a pak se přijde domů jenom najíst? Nedělám skoro nic jiného, než že vařím! A… A pak… pak si ještě představuje, že budu mít náladu, nebo vůbec jakékoli pomyšlení, na nějaké něžnosti. Ale jednou jsem prostě i já potřeboval cítit teplo toho druhého… A on říká, že jsem se ho snažil zneužít?" Sai zněl, nezvykle ufňukaně.
Majo začala skřípat zuby, a pozorovala v pořadí již druhou tužku, která letěla z Jenniny ruky přímo do koše.
"J-jak… Jak se má člověk sám vyrovnat s tou strašnou ostudou? S tou hroznou rolí?" po tvářích mu začínaly téct slzy. Ani jedna se mu na druhou stranu nedivila. To, s jakou reakcí vzali Saiovu roli všichni ti diváci… A to se nedá ani mluvit o štábu...
V ten moment se k němu Neji konečně naklonil a vzal svého partnera do náruče.
Hnědovláska na ně dva koukala s otevřenou pusou. Vždycky si myslela, že to Neji je z jejich dvojice uke, ale jak to tak vypadalo, byl Sai ve skutečném životě velmi citlivý.
"Takže jsme se oba dva shodli na tom, že byste nás měly obsadit do nějaké další, smysluplné role." dořekl za Saie Hyuuga tak věrně, jako by házení popelníků byla již dávná minulost, a ne včerejší večer. A to ani jeden z nich nekouřil. Ne tak, v jakém smyslu tady právě hovoříme.
Majo se začala nervózně smát. Takovým tím velmi hysterickým smíchem, zatímco Jenny hledala nejbližší únikový východ. Jaká smůla, že ten nejbližší volný, bylo okno, deset pater nad zemí. Pomalu se začala připravovat na svou brzkou smrt.
"Víte…" začala Majo, v oku jemný tik, který stále zesiloval.
"...my vás ale do ničeho obsadit nehodláme." dopověděla starší z psycholožek.
"Nehodláte?" zamumlal nechápavě Sai.
"Prostě se nám… jaksi nehodíte do krámu." spráskla ruce se smíchem Jenny. Při pohledu na výrazy obou mužů jí skok z desátého patra nepřipadal zas tak strašný.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mei Mei | E-mail | Web | 12. června 2017 v 10:14 | Reagovat

To snad ne! xDDDDDD Nedokážu si vas dvě představit jako psycholožky, to je moc! xDDD Děkuji vám holky za všechny série i za tento skvělý bojišť :3 opravdu jsem se u něj zasmála xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama