Přehled nedokončených kapitolových povídek:

Z důvodů nedostatku času a vytížení z pracovního života, vyjde poslední díl Zla zřejmě o týden později.
Nemám bohužel sepsanou ani tečku a do čtvrtku to jednoduše nestihám...
Všem čtenářům, kteří nedočkavě čekají, se tímto omlouvám, ale jsem taky jen člověk, kterému něco nevyšlo.

Z nenávisti k lásce - 11.Díl

19. června 2014 v 8:00 | Jenny a Eris |  Z nenávisti k lásce

Jak se říká - někdy vztah nevydrží dlouho, protože se jeden postupně zamiluje do jiného…je to jejich případ? Dovede Aren odolat touze po někom, ke komu ho to začne celkem solidně táhnout? A co Kaoru? Zjistí to? A když ano…stáhne se, jak to má ve zvyku, nebo ho to probere a bude ochotný s tím něco udělat dříve, než bude pozdě?



Kaoru: Zase se mi zdály bláznivé sny. Místo toho, abych běhal s poníkama, jsem plaval s velrybama někde hodně hluboko v oceánu. Měl jsem žábry a ploutev. Byl jsem mořan! Ou yeah!
Když jsem však narazil na Krakena, tak mě sežral, škoda…
Vytřeštím zrak. Zhluboka dýchám. Bylo to tak skutečné.
"Uráčil ses konečně probrat?" Zajímal se učitel na zeměpis, který právě zkoušel Arena u tabule a já svým probráním narušil jeho hodinu.
"O-Omlouvám se." Hlesnu.
Protočí očima a dál se snaží dostat nějaké věty z Arenova hrdla. Ten na zeměpis byl vždycky úplnej chudák. Nešel mu. No, já mám co mluvit, raději pomlčím, plavu v tom stejně, jako on.
Lehnu si zase na lavici a jenom se zavřenýma očima poslouchám Arenův hlas. Byl tak jemný a přes to tvrdý, milý a i tak nepřátelský, nebezpečný a přece neškodný. Uculil jsem se a nadále vnímal jeho hlas.
"To stačí, posaď se." Přestal ho konečně po patnácti minutách trápit. "O přestávce v mém kabinetě." Usmál se a pak ho nechal odejít do lavice.



Aren: Zdálo se mi to, nebo v tom byl podtext??
Ten učitel se mi už dlouho nezdál, ale proč mě chce sakra v kabinetu?
Přetrpěl jsem zbytek hodiny. Nikdy jsem nepochopil, proč všechny předměty zvládáme, ale zeměpis...to bylo na hlavu....předmět, který je snad nejhorší na světě. Nepochopil jsem z něj od začátku ani čárku.
Sedl jsem do lavice a podepřel si hlavu.
"Tohle mě zabije," šeptl jsem.
Kaoru se na mě podíval a přikývl.
"V pohodě?" optal jsem se ho.
Přikývl.
Pár minut na to zazvonilo. Učitel se zvedl a odcházel, nakonec se po mě podíval a křikl na mě: "Aren! Do kabinetu!"
Polkl jsem. Tohohle jediného učitele jsem se upřímně stranil. Snažil jsem se mu vyhnout, ať to šlo jakkoliv.
Pohlédl jsem umučeně na Kaora, který mě úsměvem povzbudil.
Jakmile jsme byli u něj v kabinetu a já za námi zavřel dveře, začal jsem být ostražitý. Bylo mu kolem 27 let a vypadal vážně dobře, ale nebyl to můj typ a navíc mám Kaora.
"Co jste po mě chtěl, pane učiteli?"
"Chtěl jsem ti nabídnout doučování," vypadlo z něj.
Významně až nedůvěřivě jsem na něj hleděl. "To nemyslíte vážně!"
Přikývl. "Všiml jsem si a dokonce jsem i zaslechl, že v ostatních předmětech exceluješ, ale nechápu v čem je zeměpis jiný. Takže jediný, jak tě to naučit je doučování, nemýlím-li se."
Ušklíbl jsem se. "Sám nevím, proč mi všechno jde a jediný zeměpis ne. Mám na tohle všechno paměť....vše co jsem kdy prožil, každého, kterého jsem kdy viděl, nebo cokoliv, co jsem četl, ale zeměpis? To je jedna velká výjimka."
Chápavě pokýval hlavou. "Pojď sem," požádal mě a pokynul na místo, kde normálně seděl on.
Pomalu jsem k onu místu přišel a sedl si. V další chvíli stál on za mnou a dýchal mi na krk. Rozprostřel přede mě mapu a řekl mi, abych mu ukázal pohoří Alpy. Koukal jsem na něj jak na zázrak.
"Kde to má prosím být? V Americe, Asii, Austrálii, či Evropě....?"
Vytřeštil zrak. "Tohle bude těžší, než jsem si myslel.....Takže Alpy, jsou v Evropě," poradil mi a chytl mě za ruku, kterou nasměroval k tomu místu, kde by měly asi přibližně Alpy být.
Zatnul jsem zuby. Tohle se mi přestávalo líbit. Nejdříve mě pozve k sobě do kabinetu, pak mi nabídne doučování a teď se mě až nezdravě dotýká!!
Otočil jsem na něj hlavu, abych se ho na něco zeptal, ale v té chvíli mě políbil. Vytřeštil jsem zrak a nezmohl se k pohybu.
Odtáhl mě od stolu a sedl si na mě, aby mi byl blíže. Když tak udělal, vytrhl jsem se mu a křikl na něj: "Přestaňte!"
Naklonil hlavu na stranu a nechápavě se zeptal: "Proč? Podle toho, co vím, tak jsi gay, ne?"
"Ano a k tomu mám kluka, tak mě nechte bejt!"
Pousmál se. "Nikdo se o tom nedozví," šeptl mi do rtů.
"Pusťte mě!" zařval jsem nakonec a shodil ho ze sebe.
"Stejně si tě zavolám zase do kabinetu," zaševelil mi do ucha, když mě zezadu objal.
Odtrhnul jsem ho od sebe a odkráčel z kabinetu. Nezapomněl jsem při tom třísknout dveřmi.


Kaoru: O přestávce zmizel. Byl to divný pocit vědět, že jsem tu sám, bez něj. Nějak jsem cítil, že bych se k němu neměl tak moc vázat. Stál jsem se závislým. Zvykl jsem si na jeho přítomnost, a když tu nebyl, bolelo mě srdce, protože jej postrádalo. "L-Láska?" Hlesnu tiše.
"Kaoru." Osloví mě ode dveří černovlasý mladík o dva roky starší, kterého jsem nemohl poznat.
"Daichi." Uculím se a toho, že mě zase provokovali kluci ze třídy, jsem si moc nevšímal. Ani toho, že mi ukradli všecky peníze, které jsem tu měl.
"Nechceš se projít, bráško?"
"Hm." Přikývnu a odejdu ze třídy. Nechám si tam věci, v tom mi ani nedojde, že mi ti hajzli ukradli i peněženku s doklady a ostatními penězi, které jsem měl našetřené a za které jsem chtěl platit alespoň nějaký ten nájem, když budu u Arena bydlet.
"Šikanují tě?"
"Jo."
"Nebráníš se." Nemohl se přestat divit mému postoji, který u mě neznal.
"Vím."
"Proč?"
"Protože už to tak je. Protože jsem udělal osudovou chybu a oni zřejmě vycítili, že potřebuju potrestat." Vydám ze sebe.
"Bráško." Povzdechl si temnovlásek.
"Ano?" Kouknu mu zpříma do očí.
Chytil mě za tváře. "Tohle tvé já se mi líbí, jsi roztomilý a neškodný, ne jako kdysi, ale i tak se o tebe bojím, protože je mi jasné, že nic z toho neskončí dobře. Ani pro tebe, ani pro Arena."
"Nedovolím, aby mu ublížili." Zakroutím hlavou.
"Tak jim nedovol, aby ubližovali tobě, protože jemu ublíží tím, že budeš trpět ty."
Vytřeštím zrak. "Takže…takže…já…opravdu jsem se…neměl narodit." Hlesnu.
"Co to zase plácáš?!"
"Kdybych neexistoval, nic z toho by se nestalo. Kdybych neexistoval, nemusel bych tímhle procházet a kdyby se to tenkrát nestalo, nemusel bych si zasluhovat tenhle trest."
"To není trest za tvé hříchy, idiote." Hlesl zraněně. "To není trest, všichni jsme hříšníci a všichni děláme hlouposti a špatné věci, alespoň jednou v životě si tím každý musí projít." Objal mě a snažil se uklidnit mojí duši, která se opět dostala do fáze, ve které jsem se viděl, jako ten arogantní blb, kterým jsem se v minulosti stal.


Aren: Sešel jsem schody a zamířil si to k nám do třídy. Když jsem tam vešel, uvědomil jsem si, že je Kaoru pryč. Podivil jsem se, ale očekával jsem to, protože tu byl jeho bratr Daichi.
Všiml jsem si, že Kaoru má rozházené věci po třídě a s tím i peněženku, ve které měl peníze - které teď už nemá.
Zamračil jsem se. "Kdo to udělal?!" zařval jsem.
Několik posměšných úsměvů mě pronásledovalo až ke Kaorově lavici, kde jsem sesbíral všechny věci a dal mu je do batohu.
"Kdo to byl?!"
Několik kluků vystoupilo a zamířilo si to ke mně.
Divil jsme se tomu, že v tom tentokrát nelítal i Toshiro, ale ten se mi poslední dobou vyhýbal, jakmile mě viděl.
"Takže mu vrátíte všechny peníze, které měl v té peněžence, než si to odnesou vaše chmatářské ruce!"
Polovina třídy ustoupila několik kroků vzad, protože i když nevěděli jistě, jestli to, co jsem řekl, byla pravda, tak se mě báli.
"A co nám jako uděláš, gayi?" zeptal se mě jeden kluk.
Zatnul jsem pěsti a s úsměvem odpověděl: "To co těm klukům, kteří mě chtěli napadnout na Sterinské střední."
Pozvedli obočí. "Tohle bychom ti neuvěřili ani za zlaté prase! Výmysl jako tohle je úplná blbost. Ty? A skoro někoho zabít? Dovol, abych se zasmál!"
Pousmál jsem se. "Takže ty peníze nevrátíte, ano?"
S arogantním úsměvem přikývli.
"Fajn...tak potom neříkejte, že jsem se to z vás nemámil."
Překvapeně na mě hleděli, ale to už jsem jednomu vrazil pěst do obličeje a druhému zároveň podkopnul nohy. Třetí na mě zíral a už se připravoval k tomu, že mi jednu ubalí, bohužel pro něj jsem byl rychlejší a zkroutil jsem mu druhou ruku za záda.
"Takže požádám vás znova. Vrátíte mu ty peníze?"
Vražedně na mě pohlédli.
"Fajn!" řekl jsem s pokrčením ramen a nakopnul toho, kterému jsem držel ruce. Další dva se na mě vrhly. Sklonil jsme se jejich úderu,ale oni na to už byli připraveni a jeden z nich mě kopnul. Sletěl jsem k zemi, ale hned jsem se z ní vyhrabal, což bylo jen dobře, protože další kopanec bych jinak schytal do hlavy.
Někdo vykřiknul a upozornil mě, abych se otočil. Ještě, že jsem poslechnul, protože ten, kterému jsem přerazil nos, měl v ruce kudlu.
"Ve škole, vážně?"optal jsem se.
Vypadal, jako by nebyl tak úplně rozhodnutý a ani mu nevadilo, že by ho z této školy jinak vyrazili. No super.
Rozeběhl se proti mně s nožem v ruce. Ti další dva se stáhli, protože s tímhle nechtěli mít už nic společného a peníze, které vzali, dali raději na Kaorovu lavici. Dveře do třídy byly zavřené. Vypadalo to, že učitelům vůbec nevadí, že se tady něco děje.
"Vážně to chceš nechat zajít tak daleko?" optal jsem se ho pro jistotu. Bylo jasné, že s nožem zacházet neumí, ale ta zuřivost v jeho očích mě dostala.
"Kluci! Nechte toho! Jeden z vás se ještě zabije a co pak?!" vykřikla nějaká holka. Později jsem si uvědomil, že to byla Rose. Jak ona je milá a hodná.....Tse!
Vystartoval proti mě i s nožem a snažil se mě bodnout. Nevím co ho k tomu dohnalo, jestli to, že jsem mu přerazil nos a tím ho dostal do kolen, nebo to, že jsem ho tak rychle porazil a nebo i to, že ztratil tolik krve, že si to už neuvědomuje.
Uhnul jsem se jeho ráně a pokusil se chytnout jeho ruku, místo toho jsem se pořezal o ostří nože. Uskočil jsem a pohlédl na svou ruku. Tekla z ní krev a skapávala na zem.
Útočník se narovnal a vítězně se pousmál. To ještě netušil, co udělám teď já. Vyběhl proti mě, ale tentokrát jsem ho chytl za rameno a rameno mu vyhodil z kloubu. Zařval v agonii bolesti a nůž mu vypadl z ruky. Každou chvíli se tu mohl objevit učitel a já mohl mít problém. Z kapsy jsem mu vytáhl peníze, které byly Kaora a rameno mu rychle nahodil zpět. Znovu vykřikl a sesunul se k zemi.
Sklonil jsem se k němu a zašeptal: "Něco cekneš a dopadneš hůře."
Rychle jsem vstal, prošel jsem kolem ostatních, nevnímaje jejich vystrašené pohledy, a Kaorovi peníze vrátil do peněženky.
Dveře se prudce otevřel a vstoupil do nich učitel. "Co se tady stalo?!" vykřikl, když viděl studenta na zemi.
Několik lidí ho sesbíralo ze země. On se jen držel za ruku a jednoduše odpověděl: "Menší potyčka nic víc."
pousmál jsem se. Nesnášel jsem, když jsem musel někoho zbít, ale co jsem měl dělat, když mě a Kaora neberou vážně?
"Čí je to nůž?!" zařval učitel, který sem vstoupil.
"Můj," řekl student.
"Jak je možné, že jsi ho donesl do školy! Jsi normální!"
Vstal jsem. byl jsem rozhodnut, že ho v tom nenechám. Ruka, z které mi pořád prýštila krev jsem nechal být, protože shodou okolnosti to byl učitel, kterého máme na zeměpis a který se mě snaží svést.
"Můžu za to i já," řekl jsem náhle, až sebou několik lidí trhlo.
Přešel jsem před učitele a řekl menší lež: "O ten nůž jsem se pořezal a on tím na mě začal řvát, že akorát bude mít on problém a jestli jsem normální. Asi jste se sem dostal díky tomu, že vám to řekl nějaký student, který něco zaslechl přes dveře, že? Jak jsem si myslel. Nic se tu nestalo. Jen jsme si párkrát vrazili a byl klid. Můžete zase odejít a raději o tom nikomu neříkat, tak jako já nic neřeknu."
Věděl, jak jsem to myslel. Vytřeštil oči a otvíral a zavíral pusu, jakoby nevěděl co odpovědět. Nakonec odešel.
Všichni na mě nepokrytě zírali, ale já si všiml osoby, která stála ve dveřích a zírala na mou ruku.
"To zase bude vysvětlování," šeptl jsem si pro sebe a šel ke Kaorovi a Daichimu.


Kaoru: Začal jsem řvát, jako malá hysterická holka. "Bože! Aren! Jsi v pohodě?!" Vyjeknu starostlivě.
"Jo." Uchechtl se, zřejmě jsem musel vypadat v jeho očích velmi komicky.
"Pojď…" Chytím ho za zdravou ruku a zatáhnu do lavice. "Posaď se, nehýbej se…nemotá se ti hlava?!"
"Kaoru." Usmál se, chtěl mluvit dál, to tak!
"Nemluv, nebo budeš jenom slabší, můj bože, jestli přijdeš o ruku! Který parchant?!" Zařval jsem.
"Nech to být."
"Nenechám, kdo to byl?!" Zavrčím.
"Neřeš."
"Pověz mi to, dostane takové čočky, že bude rád, když se vzpamatuje!" Cítil jsem plamínky v očích. Já byl tak vytočený.
"Idiote." Postavil se zase na nohy.
"Nehýbej se, ty moulo! Vykrvácíš!" Pokárám ho.
Celá třída se začne smát. Já jsem rudý vzteky a zároveň se můžu ustarat k smrti. "Aren…kdo to byl? Kdo ti tak ublížil?"
Já tu nebyl, když se to vyřešovalo, já vešel zrovna, když učitel zeměpisu odešel.
"Nikdo."
"Zabiju ho. Zabiju!" Drtím svojí pěst. Jsem tak vytočený. Necítím žádný strach, nectím zákon. Oni ho zranili! Tak to vůbec, jako!
Naklonil se ke mně, jemně propletl své prsty s mými. "Jako bych právě viděl toho Kaora, který existoval daleko, daleko před tebou." Šeptl, když si opřel čelo o to mé.
"Bolí to?"
"Trochu." Přizná.
"Jdi si to ošetřit a já se tu postarám o to, aby se to už neopakovalo." Stojím si pevně za svým. Však mohl zemřít! Určitě mi tu vykrvácí! To ne!!!


Aren: "Kaoru, uklidni se! Vždyť je to jen řezná rána!" Držel jsem ho za ruku a smál se.
Byl celý rudý vzteky a zhluboka dýchal, jak se snažil být klidný.
"Tomu idiotovi jsem vyhodil rameno a následně mu ho vrátil zpět. Uklidni se....to, co mi udělal, jsem mu vrátil a ty peníze máš taky zpět, aby jsi věděl," řekl jsem nakonec a zvedl se, že si tu ránu obvážu a vydezinfikuju na ošetřovně.
Koukal na mě překvapeně a pak hmátl po své peněžence. "Jak?"
Pousmál jsem se. "Nemohl jsem to nechat jen tak, když ti vzali peníze....," řekl jsem mu jednoduše a vzdálil se na ošetřovnu v přízemí.
Zaklepal jsem na dveře a vešel. "Paní doktorko...já.." ani jsem to nedořekla a ona ke mně přiběhla.
"Co jsi dělal? Jak se ti to podařilo? Tvé jméno? Kolik ti je? Do jaké třídy chodíš?...."
"Slečno..omlouvám se, ale chtěl bych to jen vydezinfikovat......jinak jsem v pořádku.." Odpověděl jsem s úsměvem.
"Vážně?" optala se mě.
Přikývl jsem. "Je to jen šrám. Trochu jsem se pořezal a chtěl bych stihnout hodinu, tak jestli byste mohla..."
"Ach jistě," šeptla a vytahovala dezinfekci.
Hleděl jsem na ní. Určitě už o tom všem slyšela a nemýlil jsem se. Bylo jí kolem třiceti plus mínus.
"Stalo se to, když jsi ho chránil?" optala se náhle.
Překvapeně jsem na í hleděl. "Prosím?"
"Ups," chytla se za pusu, "do tohle mi nic není, gomenasai."
Uchechtl jsem se. "Takže vy taky patříte do těch, kteří sledují anime, že?"
Tváře jí zrůžověli a raději mi tu ránu už vydezinfikovala.
Za chvíli to měla hotové a poslala mě do třídy. "Nashledanou a děkuji."
"Ahoj! Dávej už pozor!" křikla na mě ještě, než jsem zavřel dveře.


Kaoru: * jako kdyby v té třicátnici viděla sebe x´DDDDD*
Seděl jsem ve své lavici, bratr odešel ihned, co jsem si ho přestal všímat, ale ty pohledy spolužáků jsem nemohl snést. Další pomluvy a další a další dohadování, jaké je moje skutečné já a na co si to vlastně hraju.
Povzdechnu si. "Že vás to vůbec ještě baví." Promluvím ledově klidným hlasem, když přes vlasy zamířím pohledem k ostatním. Hlavně k nim. Zděsili se, ale víc na sobě nedali znát, tomu jsem se musel pochechtnout.
"Neměl bys na sebe moc upozorňovat, hlupáku, dost na tom, že jsi v některých věcech až po uši a teď si chceš hrát na drsňáka?" Zajímal se.
"Na rozdíl od tebe a tvé sestry-"
Naklonil se ke mně. "To mi připomíná, Kaoru, ona vždycky dostane vše, co si zamane a kde bude Aren? Kde bude tvůj ochránce? Bojíš se vztahů a v jednom jsi, to je zajímavé." Ušklíbl se.
Zamračím se. "Co po mě chceš?"
"Nic, ono tě to dožene samo." Zašeptá mi do ucha. "Těš se, moje sestra se tě jen tak nevzdá." S tím zase odešel do své lavice, protože začalo zvonit.
Povzdechnu si. "Eh…" Podrbu se ve vlasech. Nechci o tom ani přemýšlet. Ach bože můj! Já se jí nezbavím! Nesnáším stolkery! A holky! A vztahy! Vztahy…když je nesnáším, proč jsem tam, kde jsem? Nevyznám se v tom. Proč dělám to, z čeho mám největší můry?


Aren: Vešel jsem do třídy hned po učiteli. Pohlédl na mě vražedným pohledem.
Matematika. No nazdar....do háje! To zase budou kecy....co si na mě asi vymyslel teď?
Ani jsem nezasedl a už mě "žádal" abych šel vyřešit jeden příklad. S povzdechem jsem se vrátil k tabuli a pravou rukou, kterou jsem měl obvázanou, jsem se pokusil chytit křídu. Bohužel jen pokusil....nesevřel jsem ji dost pevně, protože to příšerně bolelo a ona spadla na zem.
"Do háje," šeptl jsem a křídu sebral druhou rukou.
"Copak, pane Araki?" zeptal se posměšně.
Hodil jsem na něj nevraživý pohled a začal psát přiklad levou rukou, což mi vůbec nešlo.
Asi už po páté jsem se zeptal: "Jak že to bylo, pane učiteli?" to abych ho naštval, ale zároveň jsem se ujišťoval, protože všechnu svou pozornost jsem soustředil na psaní levou rukou.
Povzdechl si. "Naposledy...... . Už jsi to pochytil?"
Přikývl jsem. Chvíli mi to trvalo napsat, ale vypočítáno to bylo rychleji. Chtěl jsem odkráčet do své lavice, bez jakéhokoliv slova, ale ten debilní učitel mě chytl za paži a jen řekl: "Za 3."
Vykulil jsem na něj oči. "Proč? Vypočítáno je to dobře. Sám to víte a oni taky!"
Pohlédl jsem na celou třídu, která s nad tím příkladem lámala hlavu, vůbec nevěděli, která bije.
"Trvalo ti to dlouho, takže za 3," odůvodnil své rozhodnutí.
"Jste kretén, pane učiteli, ale nehoráznej!"
"Takže za pět. Napadání učitele slovně a to, že ti to tak dlouho trvalo."
"Mám zraněnou ruku a jsem pravák, ne levák! Takže ohledy by jste brát mohl!"
"Odejdi z mé hodiny," řekl klidně.
Pozvedl jsem obočí. "Co když se mi nechce?"
"Vy-pa-dni!"
Vzal jsem své věci a ještě řekl Kaorovi: "O přestávce na střeše."
Kývl.
Prošel jsem kolem učitele a ten na mě ještě zařval: "Doufám, že si někdo, jako ty, nemyslí, že ti budu úlevovat!"
"Co tím chcete říct?!" zařval jsem na něj.
Pousmál se. "Udělal jsi si maturitu a k tomu jsi gay......nepomůže ti to k tomu, že tě nemůžu nechat propadnou."
Celá třída nás sledovala a nemohla vyjít v úžas toho, co tu učitel vykládá.
"Takže mi chcete říct, že to že jsem jinak orientovaný, než vy mě pokládá na dno, ano?"
Pokrčil rameny.
Uchechtl jsem se. "Já zase nemám problém vás poslat pod drn....I kdyby jste mě nehal propadnout já mohu dokázat, že nejsem na tom tak špatně....takže se běžte laskavě bodnout, protože já se tak lehce nedám!"
Než stihl něco odpovědět já odešel a třískl dveřmi. Ještě jsem slyšel jak celá třída tleskala a pořvávala na učitele jaký je idiot. Usmál jsem se a vyšel na střechu, kde jsem čekal, dokud se tu neobjeví Kaoru a obávám se, že sebou vezme i Daichiho, ale já bych s ním chtěl být sám!


Kaoru: "Chystáš se někam?" Zastavil mě v pohybu ten ohraný hlas, který měl ještě ohranějšího majitele.
"Spěchám, uhni." Kouknu mu zpříma do očí.
"Od doby, co tu přišel on, si nějak moc vyskakuješ, Kaoru, to se mi nelíbí." Zamračil se.
"Meškám už deset minut, tak mě nech projít-"
"Kam tak spěcháš, hm?" Chytil mě za kapuci mé nejoblíbenější bílé mikiny. "Za Arenem?" Pochechtl se.
"A i kdyby, co je tobě do toho?"
"Moje sestra tě chce vidět, Kaoru."
Vysmeknu se mu. "Tvoje sestra, i ty, jste mi totálně volní, tak se mi klid z cesty, než začnu být nepříčetný!" Zasyčím.
Zakroutil nade mnou hlavou. "Chudáčku, opravdu mě zajímá, jak daleko moje sestra bude chtít zajít, aby získala to, po čem touží." Pohrozil mi.
"Nějaká fiflena mě nerozhodí."
"Hm, už se jednou stalo…takže být tebou, raději pomlčím."
Se zakroucením hlavy a protočením očí jsem ho obešel a rozběhl se na střechu, kde jsem doslova vpálil celý udýchaný.
"Už jsem se bál, že nepřijdeš."
"Promiň…já…zapomněl jsem…se…" Vykládám, při čemž se také stačím uklidnit, stejně jako můj zběsilý dech.


Aren: "Divím se, že jsi sebou nedotáhl i Daichiho, ale o to víc jsem rád, že tu spolu budeme sami."
Přišel jsem k němu a chytl ho za boky.
Pousmál se a rukama mi přejel přes hrudník ke krku.
"Máme hodinu volna, že?" optal jsem se ho pro jistotu.
Přikývnul.
Nahnul jsem se k němu a políbil ho.
"Aren....proč jsem s tebou?"
Ta otázka mě zaskočila. "Jak to myslíš?"'
"Já jen....já....nikdy jsem se s nikým nedal do kupy a najednou s tebou.....když se tak bojím....vztahů, proč?"
Pousmál jsem se a opřel se čelem o to jeho. "Protože mě miluješ," šeptl jsem.
"Hmm?" Přikývl s úsměvem.
"Tak co, mám pravdu?"
Zčervenal a uhnul pohledem.
Otočil jsem jeho obličej zase k sobě a políbil ho. "Je mi to jasné."

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama