Přehled nedokončených kapitolových povídek:

Z důvodů nedostatku času a vytížení z pracovního života, vyjde poslední díl Zla zřejmě o týden později.
Nemám bohužel sepsanou ani tečku a do čtvrtku to jednoduše nestihám...
Všem čtenářům, kteří nedočkavě čekají, se tímto omlouvám, ale jsem taky jen člověk, kterému něco nevyšlo.

Z celé své vůle

26. června 2014 v 13:42 | Jenny |  Ostatní
Byla jednou jedna dívka a tu si našla láska a také cit k někomu, koho považovala za svého otce. Oba ji učili a oba ji jednou museli opustit, protože nebyli z její planety, ale z dimenze, kterou neznaly ani bytosti, kterými se člověk stane, až jejich tělesná schránka zemře.
Beznaděj, smutek…ale také odhodlání hledat a vůle věřit.
Takhle bych popsala, ve zkratce, tuhle krátkou blbost… =) A dva jména tam jsou celkem známá xDD Používám je celkem pořád =)
Sayo minna :3





"Co když nebude možnost s ním o tom mluvit?" Vyřkla doufajíc v pravý opak. "Chci s ním o tom mluvit. Chci, aby všecko věděl…musím s ním mluvit." Šeptala Aliadora, když ji její kamarád pomalu táhl ke chlapci, který se v minulých dnech, k její osobě, choval chladně a odtažitě.
"Neboj se, bude tolik možností s ním zase mluvit, slibuji." Ujistil ji Mike, její kamarád a otec.
Dívka přikývla a setřela slzy. Její hruď bolela, protože se její srdce topilo v žalu a utrpení. Nikdy, ani na chvíli, nepomyslela, že to takhle skončí. Že ji celou dobu zrazoval.
Její otec Mike odešel se slovy: "Počkám na tebe, bratře." A pak se zvedl i on - Armyon. Hnědovlasý muž s bolesti v očích, kterou se snažil skrýt za pocitem pohrdavosti.
Objal třesoucí se dívku a zašeptal k ní tichá slova, kterýma se loučil.
Ihned zakroutila hlavou. "Přestaň s tím, neluč se!" Křikla plačtivě. Uvědomoval si, že to bolí, ale rozloučit se musel.
"Tak teda nebudu." Přitakal a pak vnímal její třesoucí se rty na těch svých. Dívka přísahala, že vnímal i dopad jejich slz na jeho tvář. A ačkoliv tenhle okamžik trval jenom chvíli, pro ni to bylo, jako několik let beznaděje, ve které hledala východ. Ale ten našla, až když se odtrhli.
Otočil se ke své dívce zády. Zastavil se a pak se na ni s úsměvem otočil. Možná by bylo lepší, aby to věděla. Aby věděla, že i přes to, jak všecko myslel vážně, nebyla jediná. "A ano, měla jsi pravdu. Podváděl jsem tě." Hodil na sebe veškerou vinu doufaje, že ho bude dívka nenávidět. Že se od něj odtrhne a bude šťastná s někým jiným.
Nestalo se. Oba bratři odešli. Oba ji zanechali na cestě, kde se s ní rozloučili. Nemohli na světě zůstat déle. Jejich čas vypršel a oni se vrátili do světa nám neznámém.
Řekli, že se už nevrátí. To alespoň tvrdili. Ale dívka stále nepřestala věřit. A i kdyby čekala celé roky, klidně i tisíciletí v dalším životě, byla si jistá, že se vrátí. A vrátí se oba. Její dvě důležité bytosti, které pro ni znamenaly mnoho.
Do té doby ji alespoň zůstali její věrní přátelé. Nic se však neměnilo na tom, že až bude mít možnost, prohledá klidně celý svět, aby oba muže, kteří odešli zpět domů do nicoty a prázdnoty a kteří ji učili, jak kráčet životem, tak aby nepadala víc, než měla ve zvyku, přivedla zpět. Zpět do domova, kde patří a kde zanechali ty, kteří na ně jednoduše nedovedou, ani nechcou zapomenout.
Aliadora byla rozhodnutá z celé své vůle hledat a přivést je zpět domů. A věřila, že pravá láska zvítězí. Ať už to byl cit milovat skutečně a opravdově, nebo milovat bytost, jako svého rodiče, který, jako jediný, Aliadoru učil žít tím nejlepším způsobem, aby ji nezkazil život a svět okolo ní.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama