Přehled nedokončených kapitolových povídek:

Z důvodů nedostatku času a vytížení z pracovního života, vyjde poslední díl Zla zřejmě o týden později.
Nemám bohužel sepsanou ani tečku a do čtvrtku to jednoduše nestihám...
Všem čtenářům, kteří nedočkavě čekají, se tímto omlouvám, ale jsem taky jen člověk, kterému něco nevyšlo.

24.Díl

18. června 2014 v 8:00 | Jenny a Eris |  Tajemství zatracených 3







Dark: Uviděl jsem, jak sebou Andrew švihl o zem. Přiběhl jsem k němu. Vrávoral jsem, protože barva byla všude a byla dost kluzká. Nakonec jsem to vzdal a slezl na všechny čtyři. Šlo to rychleji. Richard se k němu sklonil taky. Nikdo si ho nevšiml. Všichni zírali na kluky, kteří se snažili dostat z vody. Všichni se smáli. Jen Axel a Rory se snažili dostat z plamenů. Došlo jim, že to je ten umělý plamen, ale i tak jejich strach jim nedovolil projít.
"Co mu je?!" vykřikl Richard.
"Nejspíše omdlel," řekl jsem a vyzvedl si ho do náruče.
"Hej!" křikl jsem na několik lidí. "Přineste deky, dělejte!" zakřičel jsem.
"Co s ním chceš dělat? Zase mu ublížit?" vyjel na mě.
"Ne. Chci mu pomoct. Omlouvám se za to, co se stalo, ale nemohl jsem to říct, ani s tím už nic udělat. Zkuste se tomu zasmát a ostatní to přejde. Promiňte," řekl jsem omluvně a převzal jsem deky, které mi nějací kluci přinesli. Ostatní, co byly na párty se už shromáždili kolem. Thomas se prodral dopředu a vyzvídal.
"Někdo mu volal a pak sebou sekl. Asi se něco stalo," vysvětlil jsem a snažil se Andrewa probrat.
"No tak, Andrew, vstávej," prosil jsem ho, i když jsem věděl, že je úplně mimo a neslyší mě.
"Přineste někdo vodu a další ručníky, myslím, že se budou chtít osušit," křikl jsem a pohlédl na Andrewovu partu.
Kývli.
Náhle se tu objevil Erik se Samuelem a oba se pošklebovali.
"Copak. Náš pejsek už nevydržel ten nápor?" řekl posměšně Samuel.
Vrhl jsem na něj vražedný pohled.
"Není to žádný pes," zavrčel jsem.
Sklonil jsem se zase k Andrewovi a propleskl ho. "Andrew!"
Zamrkal a pomalu otevřel oči.




Andrew: "Tati…" Hlesnu plačtivě.
"Ne, Andrew, nejsem tvůj táta, jsem Dark." Upozornil.
"Tati!" Vyjeknu a rozvzlykám se.
"Andrew?"
Okolo bylo ticho, každý na mě upínal své pohledy. Nechápali to.
"Mamka mi volala…" Vydám ze sebe trhaně. "Táta…zůstal…v hořícím domě…celé se to i s ním zhroutilo!" Vyjeknu.
"Bože." Axel, který už měl okolo sebe ručník, se chytl za pusu a jen hleděl na tu hromádku neštěstí, která se tiskla k Darkovi.
"Fajn, lidi, už toho bylo dost, běžte si po svých! Nechte ho být!" Křičel Thomas, který se ten dav zvědavců snažil rozpustit. "To platí i o vás dvou." Zamračil se na Samuela a Erika.
"Eh." Ušklíbl se Samuel. "Chudáček." Zavrtěl hlavou a pak i se svým nejlepším kámošem odešel dovnitř.




Dark: Andrewova parta tam zůstala, a i když ho chtěli povzbudit, nevěděli co říct. Zůstali zticha a zírali na nás dva.
"Andrew…," říkal jsem jeho jméno pořád dokola a tiskl ho k sobě.
Cítil jsem, jak jeho slzy dopadají na mou hruď a jak černá barva, která ho pokrývala, se přenesla na mě a nasákla mé oblečení, stejně jako jeho. Bylo nám to však jedno.
Pohlédl jsem na všechny, co tu zůstali. "Pomůžete mi ho odnést domů?" zeptal jsem se.
Kývli.
"Andrew?" zašeptal jsem. "Vstaneme ano a dostaneme tě domů," šeptal jsem dál.
Neznatelně kývl.
Pomalu jsme vstali. Andrew se však neudržel na nohou a tak jsem si ho vyzvedl do náruče a pomalu jsme šli. Místo, abychom prošli domem, jsme šli zahradou a pěšky si to zamířili k němu i s celou jeho partou a Thomasem. Za chvíli jsem děkoval, že Erikův dům je tak blízko.




Andrew: "Polož mě na zem." Hlesnu bez kousku života, když zahlédnu před mým barákem červené auto. Vždy přijíždělo k domu těch, jejichž člen rodiny zahynul při hasičské práci. Takhle se to vždy rodina dověděla.
"Andrew, nemyslím, že je to dobrý nápad…"
"Dojdu to sám." Řeknu. Nezbývalo než mě postavit na nohy a já se pomalu rozešel ke svému domu. Po chvíli na chodníku stanula žena, která měla stejné vlasy jako já, měla uslzenou tvář a po chvíli mě zahlédla. "Mami." Hlesnu a rozběhnu se k ní. Obejme mě a nanovo se rozpláče.
"Andrew, synku, zvládneme to…pšt…" Snažila se mě uklidnit.
"Měl jsem zůstat doma! Neměl jsem nikde přespávat. Pak…alespoň…"
"Andrew, on věděl, že sis ho vážil, věděl, žes ho měl rád…jsi jeho dítě, chlapče." Pousmála se, když mě od sebe oddálila. "A navždy bude s námi, pro něho to musíme zvládnout, dobře?" S tím pohlédla na ostatní a setřela si slzy. "Děkuji, že jste ho doprovodili domů, nebojte, bude v pořádku."
Kouknu na všecky…celou mojí partu, která se rozrostla o dva členy. "Kluci." Hlesnu. Pak odvrátím zrak a otočím se k odchodu. "Uvidíme se v pondělí ve škole." Vyjde z mých úst, než jsem odešel do domu.
"Můžete mi říct jednu věc?" Zajímala se moje mamka. "Co se mu stalo? Proč je tak špinavý? Proč jste všichni špinaví a mokří?" Zajímala se.
"Fórek." Řekli všichni najednou, až je to donutilo mírně se nad jejich stejným uvažováním pousmát.
Mamce se objevil na tváři mírný úsměv. "Ach, ty vaše fórky…" S tím ji úsměv opět klesl. "Jdu za Andrewem, tak…dojděte v pořádku domů." Rozloučí se a odejde zpět do domu, kde zůstalo velmi zvláštní prázdno, stejně jako v naších srdcích.
V ten den jsem Samuela konečně přestal poslouchat. V ten den jsem ztratil jednu z nejdůležitějších osob v mém životě. Mohl jsem zase svobodně žít, ale…i to si vybralo svojí daň.





O PŮL ROKU POZDĚJI:
Dark: Poslední týdny před Vánočními prázdninami jsou nejhorší, hlavně ve škole, ale naštěstí teď byl víkend. Dostal jsem se z postele a potichu přešel do kuchyně, kde jsem připravil snídani do postele. Andrew ještě spal a tak jsem ho chtěl překvapit. Se snídaní jsem se vrátil do pokoje a položil ji zatím na zem. Naklonil jsem se k němu a lehce ho políbil.
Andrew se protáhl a zamrkal těmi svými kukadly. "Hmm…dobré ráno," hlesl.
"Dobré," řekl jsem a podal mu snídani.
"Díky." Podíval se na mě a políbil mě.
Vrátil jsem se zpět do postele a taky ho políbil. V tichosti jsme snědli snídani a pak se mě zeptal: "Nepůjdeme dneska na vánoční nákupy?"
Pokrčil jsem rameny. "Stejně nemáme co dělat a dárky už vážně potřebujeme koupit…tak proč ne," šeptl jsem a přitáhl jsem ho k sobě.




Andrew: Už to je půl roku. Teď už jsme ve třeťáku. Půl roku uplynulo od smrti mého táty. Neuplyne den, kdy bych na něj nemyslel. Už o letních prázdninách jsem se přestěhoval k Darkovi s tím, že mamku budu navštěvovat, stejně jako on svého tátu. Máma je zase šťastná. Trvalo dlouho, než jsem ji přesvědčil, ale našla si hodného partnera. Obětavého. Pracuje jako policista. Ano, mamka si vždy uměla vybrat. Nejdříve hasič a teď…ale snad bude šťastná. Taky od toho incidentu jsme do naší party nečekaně vtáhli Thomase a Darka. Ke konci druháku se rozkřiklo, že s Darkem chodím, všichni byli překvapeni, ale přáli nám to, tedy až na ty dva zabedněnce. Sem tam si mě i nyní odchytí u šaten, nebo ve třídě, kde mají drzé poznámky, ale to, co udělali…tím si znepřátelili skoro všecky. Zůstali jen oni. Ostatní s nimi nemluví. I přes to všecko mám ze Samuela strach, ale Dark je tu vždy pro mě a v jeho blízkosti vše zvládám.
"Musíme vytáhnout i kluky." Usmál jsem se. "Thomas včera říkal, že neví, co koupit, můžeme mu pomoct z dárkem pro jeho tátu, když už si s ním tak dobře rozumí, tak ať si ho neznepřátelí, přece jenom…budou to jejich první Vánoce."
"Jasně, stavíme se i pro ostatní." Mrkl na mě a já s nadšením běžel do koupelny, abych se mohl převléknout. Už včera večer jsem si na pračce nechal nové věci na ven.
Vyšel jsem v červeném pleteném svetru, na kterém jsem měl svojí nejoblíbenější černou mikinu a v poslední době v mých nejoblíbenějších černých kalhotech. Od toho dne jsem si oblíbil černou. Dark mi řekl, že mi sluší, pro něj jsem změnil svůj styl na emo, i když…a jo, dá se to tak říct.
"Jsem připravenej!" Zasměju se, když vpálím do naší ložnice a obejmu Darka zezadu kolem krku, při čemž mu skočím na záda.




Dark: Zrovna jsem si zapínal mikinu, když na mě skočil. Naštěstí jsem to ustál, ale kdyby byl jen o trochu těžší, asi bychom spadli oba.
"Já taky. A můžu tě o něco požádat?" zeptal jsem se ho, když pořád neslejzal z mých zad.
Kývl.
"Slez mi ze zad," řekl jsem se smíchem.
Okamžitě ze mě seskočil.
Vzal jsem mobil a zavolal Thomasovi, aby byl do deseti minut u nás. Andrew pak volal ostatním, aby na nás čekali v obchodním domě.
"Tak co? Jdeme?" optal jsem se, když jsem si zapínal bundu.
"Jasně," šeptl a dal mi pusu na tvář.
Vyšli jsme ze dveří a v tu chvíli se ozvaly rychlé kroky.
"Thomasi," řekl jsem.
"Zdar!" vykřikl Thomas.
"No nazdar, nějak ti to trvalo," popichoval jsem ho.
Převrátil oči. "Nech si toho Darku."
Andrew se usmál a pak jsme všichni šli na nákupy.




Andrew: Když jsme došli k obchodnímu centru, viděl jsem už z dálky Axela, Roryho a Richarda. "Kluci!" Křikl jsem a ihned na ně běžel.
"Čau, kámo!" Zasmál se Rory, když mě objal a vyzvedl do vzduchu.
"Rory, prosím!" Udělám na něj štěněčí pohled.
"Ne…stačilo mi to včera!"
"Já nebudu tak těžký, slibuju!"
"A jak to chceš udělat?" Povytáhl obočí. "Chceš zhubnout snad tři kila jen tak ze startu, no prosím…předveď se." V tu chvíli zaúpěl překvapením, protože jsem mu už seděl na zádech.
"Hyje!" Vydám za sebe.
"Hyje?" Zacuká mu v obočí. '
"Rory…nekaž mi to!"
Hluboce si povzdechl a pak prošel i se mnou na zádech okolo ostatních, co zadržovali smích. "Sakra, Darku, to ses nemohl obětovat ty?" Koukl na něj se smíchem. "Nebo kdokoliv jiný?"
"Ne! Protože já si vyhlídl za svojí oběť tebe. Muhaha…" Nasadil jsem démonický smích.
"Super." Prohodil a čekal, že ho někdo zachrání, ale marně.




Dark: Snažil jsem se nesmát, ale bylo to dost těžké. Měl jsem co dělat, abych se tam neválel po zemi a Andrew tomu vážně moc nenapomáhal. Zrovna řekl Rorymu, aby zrychlil, ale místo toho Rory rychle zastavil a Andrew skoro přeletěl přes něj. Začal mu nadávat, ale on se jen samolibě usmíval a nevěnoval mu pozornost. V tu dobu se už všichni smáli a já s Thomase, jsme se ještě jakžtakž drželi.
"Na chvilku se vypařím, abych Andrewovi mohl koupit ten dárek," šeptl jsem Thomasovi.
Kývl na znamení, že chápe.
"Když tak mě kryj, víš jak je vždycky zvědavej."
"Jo. O svém dárku k narozeninám od tebe věděl, už dva týdny a to jsi ho ani nekoupil."
"Takže víš, jak je těžké před ním něco utajit."
"Běž, kryju tě."
"Operace Tajný dárek začíná," řekl jsem si pro sebe, ale Thomas to slyšel a začal se smát.
"Co je?"
"Nic prosím tě. Už běž."
Kývl jsem a po pár vteřinách jsem zmizel v davu.





Andrew: Seskočil jsem z Roryho a otočil za sebe. "Darku!" Křikl jsem, ale Dark nikde… "Darku?" Nechápavě pohlednu na Thomase. Ten jen pokrčí rameny. "Darku!" Vyjeknu.
"Klid, Andrew." Zasmál se Thomas a pohladil mě po vlasech. "On přijde." Mrkl na mě a místo toho, abychom na něj počkali na místě, jsme se rozešli k fontánce, která stála uprostřed obchodního centra. Zřejmě tam bude náš sraz. Kluci se mi mírně ztráceli z dohledu. Tak jsem musel přidat na kroku. Když v tom jsem do někoho narazil. Zvedl jsem hlavu a zase cítil mírné záchvěvy těla. Po malé chvíli jsem byl přiražený k nejbližší výloze.
"Nazdar štěně…" Oslovil mě a já pohledem zamířil do země. "Ztratil jsi snad hlas?" Pozvedl obočí.
"Nech mě."
"Nech mě?" Povytáhl obočí. Pak se ušklíbl. "To sotva." Držel mě v šachu. Nejhorší bylo, že každý kolem procházel a nikdo tomu nevěnoval pozornost. Jak jen můžou být lidi takový ignoranti?
"Pusť…"
"Eh…nebo co?"
"Nech mě jít…" Zaprosím tiše.
Uchechtl se nad mojí bezbranností, pak se ke mně přiblížil o trochu blíže. "Buď hodný, Andrew." Zavřel jsem strachy oči a ve chvíli, kdy se jeho rty málem dotýkaly těch mých, ho někdo vyrušil.
"Nevadíme ti tu?" Zaslechl jsem hlas Thomase, který stál kousek od nás. "Směle pokračuj, ale pak počítej s nakládačkou, Eriku." Zavrčel.
"Heh." Koukl za sebe, kde stáli mí kamarádi. "Jsi tak ubohý, že musíš mít i osobní stráž, hm?" Uchechtl se.
"Být tebou odejdu, než se vrátí Dark a najde tě tu." Pustil se do toho i Axel.
"Jak jsem si myslel, bez nich nejsi nic…" S tím mě pustil a otočil se k odchodu, prošel kolem Darka, který zřejmě všecko viděl.
"Jsem fakt tak ubohý?" Šeptnu tiše, když pohlédnu na své roztřesené ruce. "Když já nemůžu za to, že se jich…bojím…"




Dark: Probodl jsem Erika pohledem, když kolem mě procházel.
"Měl by sis ho lépe hlídat, zrádče," zasyčel na mě.
"A ty raději najdi úkryt, než tě zmlátím," odvětil jsem a přišel k Andrewovi.
"Je pryč," šeptl jsem a přivinul ho k sobě. Dárek jsem hodil Thomasovi, který ho okamžitě schoval.
"Myslíš, že jsem ubožák?" zeptal se mě šeptem.
Zakroutil jsem hlavou. "Nejsi. Jen se jich bojíš. Já bych se bál taky," odpověděl jsem mu a chvíli jsme stáli bez pohybu.
Axel s Richardem vycítili příležitost jak se zdekovat a šli koupit dárek Andrewovi a když tak i někomu dalšímu.
Rory a Thomas odešli trochu dál a nechali nás chvilku samotné, za což jsem jim byl hodně vděčný.




Andrew: "Pořád se mi to připomíná…" Povzdechnu si. "Proč jsou na mě takoví? Nic jsem jim neudělal…" Šeptnu.
"Možná je vzrušuje, když vidí ve tvých očích bolest." Povzdechl si.
"Ale…proč zrovna mojí? A proč ji vyvolávají zrovna takhle? Nejsem gay…já vlastně…jsem jen…jen…"
"Jen můj." Pousmál se a věnoval mi mírný polibek.
"Hm." Přikývl jsem. "Tak proč dělají věci, které bys měl dělat jenom ty?" Zajímám se, když na něj zamrkám.
Už ani nevím, co mi řekl, ale zvedlo mi to náladu. Zase jsem se mohl usmívat a tak jsem dostal zase naději do života, kterou mi Erik svojí blízkosti vzal. Popadl jsem Thomase za ruku a rozběhl se s ním svým směrem. "Za půl hodiny u fontány!" Křiknu a vedu Thomase na nákupy.
Dark se jen chápavě pousmál.
"Fajn, takže, co si tak představuješ pro tvého tátu?" Usmál jsem se.
"Vůbec nevím…"
"Kouří?"
"No…"
"Pije?"
Přikývl.
"Takže kouří i pije, jo?" Usmál jsem se a zatáhl ho do jednoho obchůdku, kde jsem mu ukázal úžasné zapalovače, které by potěšili každého. "Tenhle je úžasný!" Řeknu a ukážu mu stolní zapalovač ve tvaru pistole, když se zmačkl kohoutek, vystřelil plamen.
"Úžasný!" Usmál se a hned ho koupil. "Díky, Andrew."
"Za málo, přikup k tomu láhev vodky a je to!" Máchl jsem nad tím rukou a zasmál se.
"Jakto že se v tom tak vyznáš?" Zajímal se, když jsme procházeli další obchody.
"Táta měl takový styl zapalovačů rád." Pověděl jsem mírně sklesle, ale pak se zase usmál. "To mi připomíná!" Rozběhl jsem se i s Thomasem do květinářství.
"Co to bude?" Zajímala se mladá žena.
"Jednu lilii, prosím." Usmál jsem se na ní.
"Zabalit?"
"Ano, prosím a mohla byste tam dát černou stuhu? Děkuji."
"Ta je…"
"Pro tátu." Usměju se. "Chci tam dnes zajít, pak už nebude čas, nebude to vadit?"
"Ne." Usmál se a pak jsme vyšli k fontáně. "Andrew?"
"Hm?"
"Ty nic nekupuješ?"
"Mám dárky pro vás už asi měsíc dopředu." Zasmál jsem se.
Hluboce si povzdechl. "Mohl jsem si to myslet."



Dark: S Rorym jsme se každý rozešli svým směrem. Já zašel pro tátův dárek, který jsem nechal dělat na objednávku.
"Tady to je," řekla prodavačka a podala mi velký balík. Nebyl těžký, ale dost objemný.
"Děkuji." Zaplatil jsem a šel jsem koupit řetízek, který jsem měl vyhlédnutý pro Thomase.
Pak jsem zašel pro jeden dárek se stuhou. Bylo to překvapení, jak pro Andrewa, tak pro celý zbytek party.
Když jsem se vracel se třemi taškami a jedním velkým balíkem, skoro jsem to všechno pustil.
"Já jsem, ale idiot," řekl jsem si pro sebe a obešel ještě pár obchodů, než jsem našel poslední dárek, který jsem hledal pro Axela.
"No, alespoň, že pro zbytek party už mám, jinak bych to asi všechno neunesl," řekl jsem si pro sebe a uchechtl se.
Vybral jsem skicák, uhly, nové akvarelové barvy a progresy. Zaplatil jsem a vracel se s další taškou k fontáně, kde na mě už všichni čekali.




Andrew: "Někdo tu dělal mega nákup!" Zasmál jsem se. "Tak, kde ho máš, kde, kde?" Žasl jsem a skákal jako antilopa.
"Copak bys chtěl, hm?" Zasmál se.
"Můj dárek, tak kde je?" Smál jsem se a pak mě umlčel polibkem.
"Přímo tady." Usmál se do polibku, který prohloubil a kterým mě umlčel. Když mě pustil, jen jsem s ruměnci na tvářích sklopil hlavu. Byl jsem v rozpacích.
"Pomůžu ti s těmi taškami." Usměju se a vemu to, co mi sám řekne, že bych měl vzít. Pak se vydáme cestou pryč. Zajdem až za město na místní hřbitov. Chvíli jsem protestoval, že půjdu sám, ale kluci chtěli jít se mnou. Bylo to vlastně poprvé od tátova pohřbu, kdy jsem tu s nimi šel. Přešel jsem k jeho hrobu a na zasněžený náhrobek jsem položil lilii, květ, který měl nejradši. Z oka mi ukápla slza. "Chybíš mi." Hlesnu a pohladím náhrobek. "Veselé Vánoce." Usměju se a pak se postavím ze dřepu a napřímím se. "Fajn, můžeme směrem domů." Otočím se ke klukům, s čímž setřu tu neposlušnou slzu. Prošel jsem kolem všech a vycítil, že tam stále stojí a dívají se na mě smutnými pohledy, to jsem nechtěl. Nestojím o lítost.
"A jo, teď jsem si vzpomněl…kdo umí test na zítřejší matiku?" Zasmál jsem se.
"No do háje, zapomněl jsem, že je neděle…"
"Takže Andrew zase za jedna a všichni ostatní za pět."
Ozývali se protestní hlasy a já se jen hlasitě zasmál. Opustili jsme hřbitov a šli domů. V těchto mrazech ani nešlo být venku nějak dlouho.



Další den ve škole jsem se snažil klukům radit, jak jsem mohl. Nakonec měli správně polovinu příkladů, takže jsem rád, že nikdo z nich nepropadá. Když to takhle vemu…úplně jsme s Darkem zapomněli na to, kým jsme byli…někde hluboko v nás to stále je, ale nyní žijeme jiné životy, na co se vracet k minulosti, která stejně byla zase zapomenutá?
"Tak co, jak jste to napsali?" Zajímal jsem se o velké přestávce, když jsem seděl na lavici a nohy měl opřené o židli.
"Díky tobě to bude alespoň za tři." Pousmál se Dark.
Po pár minutách se v rozhlase ozvalo, že se o Silvestru pořádá školní párty, což bylo parádní.
"Půjdeme?" Ptal jsem se s hvězdičkami v očích.
"Jasně, bude sranda!" Zasmál se Thomas.
"Jo to bude, co myslíš, Darku, můžu si ho pak půjčit?" Ozvalo se těsně za mnou. "Stačí jenom na jeden romantický tanec, pak ti ho vrátím." S tím ucítím, jak mě zezadu objal okolo pasu a hlavu si položil na mé levé rameno.
S vytřeštěným zrakem jsem jen koukal před sebe.
"Pořád tě to nepřešlo, Samueli?" Vrčel na něj Rory. Nikdo z nás se s ním ani s Erikem nechtěl bavit. Tak rádi bychom je ignorovali, ale když ono to nejde, když vždy přijdou, nebo si mě odchytnou kdekoliv jinde ve škole.
"Tak co Darku? Podělíš se se mnou o tohle rozkošné štěňátko?" Koukl mu do očí a uchechtl se, jak to měl ve zvyku. V tu chvíli ke mně přisedl i Erik a já se mírně odsunul.






Dark: Zatnul jsem pěsti a zaskřípěl zuby. "Vypadni, Samueli, než ti jednu vrazím a je mi jedno, jestli tě při té rvačce zabiju."
Samuel se stáhl a pohlédl na mě s výsměchem. Z očí jsem mu však vyčetl strach. "No ták, Darku. Takové štěně, jako je on…..ne, ne…nemůžeš si ho nechat pro sebe."
Erik se posměšně ušklíbl a pohladil Andrewa po tváři.
"Myslím, že ten klučina by si měl zkusit být i s někým jiným, než jen s tebou," řekl Erik mým směrem.
Zuřil jsem. Napřáhl jsem se, že Samuelovi jednu vrazím, když mě zastavil Thomas.
"Nech je. Oni za to nestojí."
"Právě, že stojí," zavrčel jsem a vytrhl se mu.
Samuelovi zajiskřilo v očích, ale než se stačil jakkoliv připravit, nebo jen zpozorovat moji pěst, skončila
na jeho tváři. Zapotácel se a ustoupil o dva kroky vzad.
"Vypadni, než přijde druhá," zavrčel jsem na něj.
"Myslím, že o tomhle ty nerozhoduješ."
"Samueli!"
"Tse….když jsi tak dobrý, co takhle si dát souboj?"
Ušklíbl jsem se. "Co by ten souboj měl obsahovat, hmm?"
"To v čem jsem nejlepší, souboj s meči," řekl a zajiskřilo mu v očích.
Celá parta zalapala po dechu.
"Ne…to ne, Darku. To je sebevražda," zanaříkal Andrew.
"Přijímám," řekl jsem náhle.
Samuel povytáhl obočí. "Fajn. Tak v parku ve čtyři. Dneska. Mám ti přinést meč?" optal se.
Usmál jsem se. "Ne. Mám svůj."
Všichni na mě vykulili oči.
Samuel si odkašlal a ukončil naší konverzaci poslední větou. "Tak dojednáno." Podal mi ruku a já ji s radostí přijal.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Yukiš Yukiš | 18. června 2014 v 9:47 | Reagovat

Moc se těším na další díl :) Tohle bude velmi zajímavé!! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama