Poslední výkřik - rozloučení s blogem a čtenáři


- Pořád žiju =) I když je to už dlouho, co jsem tady zavítala... ale slíbila jsem, že se budu ozývat, tak se ozývám :3
A jak se daří vám? *,*
Nevím, kdy - asi až bude o trochu více času a více předepsaných kapitol - začnu přidávat další z povídek =) Ale to má ještě čas :3

Pár minut touhy

10. října 2013 v 18:40 | Jenny |  Shounen ai, Yaoi

Haha! xDD Jenny to stihla *,* xDDD
Dnešní jednorázovka patří Djiovi *,* K jeho narozeninkám!
Hodně štěstíčka, zdravíčka...ehm...a života! xDDDD Však to znáš xDD
Prosím tě, Djio, nebij mě za ten obrázek!! Q,Q Jenny musela ;DD Jenny is good girl ^^"
Užij si povídku, vyšla na dvě stránky =)
Varování pro ostatní: Povídka je 18+! Yaoi!






Tichou a prázdnou chodbou se ozývaly hlasité a rychlé kroky. Mířily do kanceláře, u které následně utichly.
Zhluboka se nadechl a natáhl dlaň, kterou měl mírně v pěst. Pohl dlaní, s čímž se ozvalo mírné zaklepání na dřevěné dveře.
Chvíli bylo ticho. Chlapec s černými vlasy to začínal mírně vzdávat. "Hm." Posmutněl a otočil se k odchodu.
"Dále." Ozvalo se náhle rázným hlasem.
Na tváři se mu vykouzlil mírný úsměv. "Přece jenom je vevnitř." Vydechl spokojeně tichým hlasem a chytl za kliku, kterou stáhl směrem dolů. Dveře tiše vrzly a černovlasý chlapec stanul uprostřed otevřených dřevěných krásně zdobených dveří.
"Ah, co potřebuješ, Djioseve?" Usmál se na něj.
"Jen jsem tě chtěl vidět." Přiznal.
Mladší chlapec pokýval chápavě hlavou. "Kdy zase učíš?" Zajímal se.
"Až za dvě hodiny." Kouzelně se usmál a doufal, že ho David nevyhodí a Djio nezůstane opět při absťáku a nespokojen.
"Hm." Blonďák se mírně zauvažoval. "Pojď dál." Pokýval hlavou a počkal, až černovlásek za sebou zavře dveře. "Jak ti vůbec jde suplování?" Tázal se a koukl znova do papírů.
"Dobře." Usmál se. "A jak to jde tobě, jako záskoku za ředitele?" Zajímal se pro změnu Djio.
"Hm, nemůžu si stěžovat." Přiznal.
Pravdou totiž bylo, že Djio v poslední době vzal Davidovou práci. Nikdy předtím neučil, ale někdo tohle místo vzít musel. Davida pověřili jako náhradu za ředitele, který vážně onemocněl.
"Copak děláš?" Přešel až k blonďákovi s mírně delšími vlasy a objal ho zezadu okolo krku, při čemž svýma modrýma očima hleděl do papírů.
"To tě nemusí zajímat." Usmál se druhý chlapec a nečekaně vstal od stolu.
Djio s sebou mírně trhl. Nečekal to. Cítil, jak se jeho tělo chvěje očekáváním. Toužil po tom, aby se ho David dotýkal. Potřeboval to. Také věděl, že David to už na něm pozná, kdy má potřebu a kdy ne.
"Hm, zase se chvěješ?" Zajímal se tichým klidným hlasem, když rty přejel po jeho levé tváři. Nakonec si našel cestu k jeho jemným vzrušením mírně chvějícím se rtům.
Ihned mu začal odpovídat a polibek mírně s pomocí Davida prohloubil. V tu chvíli už to nevydržel a nechal blonďáka, ať mu vejde do úst jazykem. Ihned udělal to samé. David ho nemusel ani sekundu přemlouvat ke spolupráci. Djio ihned podlehl a nechal se dál svádět. Pocítil, jak ho tlačí ke gauči, který měl ve své pracovně.
S mírným úsměvem ho zatlačil na gauč a ihned ho zalehl, při čemž se jen na chvíli odpojili od polibku.
Místností se začaly ozývat tiché projevy z obou stran.
David už nechtěl dlouho čekat, proto Djiovi, bez počkání, přetáhl tričko bílé barvy přes hlavu. Dlaněmi začal mapovat jeho hruď, čímž pomalu zajížděl k lemu kalhot. Černovlásek mu očekávaně zavzdychal do úst. Pousmál se a rozepnul mu kalhoty, které ihned stáhl. "Jsem rád, že jsi přišel." Vydal ze sebe, když se od něj odtrhl. Nečekal na odpověď a rukou zabloudil do jeho rozkroku.
Černovlásek zaklonil slastí hlavu a užíval si toho příjemného mučení. Rukama začal Davidovi svlékat tričko a mírně ho škrábat na zádech, což blonďáka rozpálilo ještě více.
"Provokatére." Zavrčel. Ctil, jak se černovlásek dostal dlaněmi k pásku jeho kalhot. Bylo pro něj hračkou ho odepnout i se zipem a knoflíkem. Mírně mu kalhoty stáhl. To už David nevydržel a opustil jeho rty, při čemž se následně lehce sehnul. Jazykem přejel přes jeho napnutý krk. Vlhčenou cestičku vedl i přes mírně zvedající se hruď až dolů. Ušklíbl se a ruku ihned nahradil ústy, kterými ho vsál a začal si s ním hrát.
Djiovy projevy začaly být čím dál častější a hlasitější. Nechtěl to v sobě dusit. Chtěl Davidovi ukázat, do jakého šílenství ho jeho počínání dostává. Byl již zadýchaný a v rozkroku cítil pulzující pocit. Věděl, že bude stačit jen chvilka a vyvrcholí Davidovi do úst, stejně jak tomu bylo již několikrát.
Jak předpokládal, tak se také stalo. Stačil jen zlomek okamžiku a David pocítil danou tekutinu v ústech. Nebál se ji spolknout a část, která mu stékala po bradě, setřít. Usmál se a vrátil se opět k černovlasému chlapci a jeho rtům, na které ho políbil.
"Pokračuj, prosím." Zaškemral.
Blonďák se mírně usmál a nechal Djia, aby mu stáhl kalhoty do půl kolen. Když se tak stalo, mírně si ho nadzvedl. Ušklíbl se. "S přípravou, nebo bez?" Zajímal se.
Djio se mírně zamyslel. "Bez." Usmál se. Byl tak trochu sadomasochista a nebál se to dávat najevo. Miloval bolest při intimním styku. Přímo si ji užíval.
"Jak chceš." Tuhle odpověď on čekal. Namířil si ho k Djiovému otvoru a hrubě do něj přirazil.
Ozvalo se zasténání. Djio se prohnul v zádech a mírně vydýchával prvotní bolest.
David chvíli čekal, ale sám tohle čekání nemohl prodlužovat. Byl napružený a musel to ze sebe dostat co nejdříve.
Jejich těla se o sebe třela přes půl hodinu. Za tu dobu stihli již tři kola a nyní byli u čtvrtého. Místností se ozývaly dlouhé a hlasité vzdychy z obou stran. Oba si to užívali a oboum se nechtělo přestávat. S posledními pěti přírazy se oba dočkali již čtvrtého vrcholu. Chvíli zůstali jen bezhybně ležet a vydýchávali se. Možná by stihli i páté kolo, to by však nesměli být vyrušeni.
To otravné klepání se po minutě ozvalo ještě jednou. Oba chlapci byli nasupení, protože nemohli pokračovat, v čem začali.
David se koukl Djiovi do jeho světle modrých oček a krátce ho políbil. "Promiň, zlato, práce volá." S tím z něj vyklouzl a začal se převlékat do svého oblečení.
Djiovi ještě chvíli trvalo, než se vysoukal na nohy a také se nepřevlékl. "Dneska už asi nic, že?" Zakňučel nespokojeně.
"Kdo ví, možná ti do hodiny hodím supl a ty budeš moct za mnou." Mrkl na něj s nadějí v hlase.
"To bys vážně udělal?" Zajímal se s hvězdičkami v očích.
Mírně přikývl a pak si ho přitáhl do objetí. "A dokončíme to, co jsme začali, slibuju." Šeptl, s čímž ho políbil do zpocených vlasů.
Opět to samé zaklepání. "Pane řediteli!" Ozvala se jedna studentka naléhavým hlasem, při čemž mačkala kliku a snažila se dostat dovnitř. Bohužel pro ni bylo zamčeno.
David prohodil očima a rozešel se ke dveřím. "Už jdu!" Svolal a odemkl dveře, aby si mohl vyslechnout, co má další ze studentů na srdci. "Jsem zvědav, co to bude tentokrát." S tím se s úsměvem podíval na Djia a otevřel dveře.
Štěstí, že už byli oba oblečení.
"Tak já se teda stavím později." Přešel k němu Djio a vtiskl mu letmý polibek na levou tvář, s tím ho obešel stejně jako vyjukanou studentku a rozešel se s blaženým výrazem ve tváři do svého kabinetu. Už se nemohl dočkat, až s Davidem dokončí, co začali. Byl zvědav, po kolikáté budou mít oba dost. Alespoň měl do té doby o čem přemýšlet.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Djio Djio | 10. října 2013 v 18:54 | Reagovat

*-* I LOVE YOU MOTHER!!! to je total mega dokonalé a jsem kvůli tobě nadržený ... děkuji mooooc ^^

2 Bara-chan Bara-chan | Web | 15. října 2016 v 20:50 | Reagovat

Wow, chlapci se teda rozjeli :33 Mooc příjemné čtení :33

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama