Poslední výkřik - rozloučení s blogem a čtenáři


- Pořád žiju =) I když je to už dlouho, co jsem tady zavítala... ale slíbila jsem, že se budu ozývat, tak se ozývám :3
A jak se daří vám? *,*
Nevím, kdy - asi až bude o trochu více času a více předepsaných kapitol - začnu přidávat další z povídek =) Ale to má ještě čas :3

18.Díl

23. října 2013 v 8:00 | Jenny a Eris |  Tajemství Zatracených



Tak a s dnešním dílkem je zde i upozornění =)
YAOI! 18+! Dodržovat!
*sleduje vás tajnou kamerou xDDD *







Kaiso: Uslyšel jsem hlasy. Jak spolu mluví. Žena a muž. Simon! Vyběhl jsem na práh, ale dveře jsem pořád nemohl otevřít. Zůstal jsem tam stát a doufal jsem, že už budu moci otevřít ty dveře a sevřít Simona v náručí. Jen doufám, že se mu nic nestane.
Náhle slovo. Moje jméno. Někdo narazil do dveří a sesunul se po nich.
"Sakra!" vyjekl jsem, ale dveře mě pořád nepouštěly k němu.
"Fajn, když si to Duch takhle vymyslel, dobře," komentoval jsem to. Vytáhl jsem svůj meč, který mi pořád vysel u pasu a soustředil do něj svoji sílu.
Ornamenty na rukou mi vystoupili v rudé záři a já sekl. Dveře se rozletěly a nebohé tělo, které u nich leželo, zasypaly.
"Simone!" vyjekl jsem a přihnal se k němu,
"Co jste mu to udělali!" křičel jsem na celý les a doufal, že mi někdo odpoví.
Obejmul jsem ho a řval na něj. "Simone! Prosím, otevři ty oči! Prosím!"
Nic, ani se nehnul. Nějaký jed mu koloval v krvi.
"Jsi prej můj osud. Nenechám tě umřít," šeptl jsem a políbil ho na tvář. Stejně jako svého přítele, kterého jsem ztratil, nechtěl jsem ztratit i jeho. Nemohl jsem. Už ne.
"No tak, prosím, prober se, ať spolu můžeme být. Prosím."
Věděl jsem, že prosba nepomůže.
"Fajn, takže mi tu nikdo nedává na výběr. Jed, který mu dali, můžu odstranit a eliminovat svojí krví."
Vytáhl jsem meč, jediný nástroj, který mě může zabít. Řízl jsem se do zápěstí a přiložil ho k Simonovým ústům.
"Prosím, nenechám tě umřít," hlesl jsem.
Krev mu stékala do těla a já jsem musel položit druhou ruku na jeho břicho a mumlal si tichá slova modlitby a kouzla na zničení jedu v jeho těle. Pociťoval jsem, jak jed ničím a jak se část z něho dostává do mého těla a pak přechází do meče, kde by měl pak zmizet, ale stal se úplný opak. Část z toho jedu se vrátila do mě a já jsem měl pocit, že se snad složím.
"Sakra! Co se to děje?"
Dělali se mi mžiky před očima a rychle jsem mrkal. Doufal jsem, že si s tím moje tělo poradí.
Za chvíli to odeznělo, ale já měl pořád nepříjemný pocit v těle.
Jed z jeho těla - jak jsem doufal, snad zmizel a já ho odnesl do ložnice, aby mi tu nenachladl, a šel jsem pro šálek čaje, pro něj.




Simon: Celou dobu jsem vnímal jenom okrajově. Jen málo co jsem postřehl. Cítil jsem se najednou o trochu lépe. Probíral jsem se pomalu. Snažil jsem se otevřít ty těžké oči, které byly celé zarudlé.
"Kaiso…Kaiso…" Šeptám jeho jméno. Není tady. Kde je?!
Když oči konečně otevřu, cítím se lehčeji. Oči mě sice pálí, od toho vedlejšího účinku, čímž bylo jejich zarudnutí, ale dalo se to přežít.
Cítil jsem se více uvolněný, jako kdyby omámený. Lehce se pousměju. Vše mi dochází. "Jako jed to mělo vypadat, aby se prokázal i Kaiso…" Šeptnu do stěny. "Myslím, že je to věc, která mě zbavuje veškerého strachu." Šeptl jsem a pak uslyšel někoho vejít.
Chvíli jsem se díval do Kaisových rudých očí, nevnímaje jeho slova. Jen, co se ke mně sklonil a políbil, automaticky jsem po něm zatoužil. Věděl jsem to. Žádný jed, ale oblbovalo.




Kaiso: Jakmile jsem vešel do pokoje, všiml jsem si, že Simon je už vzhůru. Můj pohled okamžitě sklouzl k jeho rtům a já po něm prudce zatoužil. Přešel jsem k posteli, odložil hrnek s čajem a políbil ho.
On mi dal ruce kolem krku a já jsem vlezl k němu na postel a znovu ho políbil. Nechtěl jsem mluvit, teď jsem myslel jen na jedno. Nevím, co mě to popadlo, ani co to popadlo jeho, ale chtěl jsem to.
Líbali jsme se dlouhou dobu a někdy do polibku zapojili i jazyk. Jediné, co se ozývalo pokojem, byly ozvěny našich polibků.
Náhle jsem ucítil jeho ruku, jak přejíždí po mé hrudi. Svoje ruce, které jsem měl na jeho bocích, jsem přemístil pod tričko a hladil jsem ho po zádech.
Polibky jsme brali bez přestávky, ani jednomu z nás se nechtělo přestat. Nebo se od sebe jen na malinkou chvilku oddálit. Dneska to byla naše noc a my jí nechtěli promarnit, ať nás k tomuto dohnalo cokoliv, bylo nám to jedno.
Pomalu jsem mu vyhrnul triko a přetáhl ho přes jeho hlavu, jen na tu malinkou chvilku, kdy jsme se od sebe odtrhli, mi jeho polibek tak chyběl.
Svoje rty jsem však přesunul na jeho krk a zatím, co jsem ho tam líbal, jsem si sám sundal košili, kterou jsem na sobě měl. Když jsem ho jemně kousl do krku, zaklonil hlavu a ze rtů mu utekl sten.
Přesouval jsem se pomalu od jeho krku níž. Až k jeho bříšku, zatímco se moje ruce zabývaly jeho páskem u kalhot.
"Kaiso…" zašeptal.
Pousmál jsem se. Mým rukou už se povedlo rozepnout jeho pásek a tak jsem se vrátil k jeho rtům. Nemuseli jsme spěchat, měli jsme celou noc.
Zase jsme se jen líbali a proplétali si jazyky. Já jsem ho zase jen hladil po zádech, ale on přesunul svoje ruce k mým kalhotám a přejel mi rukou přes rozkrok.
Zavzdychal jsem mu do úst. "Simone…" vzdychl jsem jeho jméno.
"Nic jsem neudělal," řekl mi s úsměvem.
"To si myslíš ty," odvětil jsem a okamžitě jsem mu sundal kalhoty, které v další chvíli letěli vzduchem. Usmál jsem se na něj a sundal jsem si taky kalhoty, zatímco jsme se zase jen líbali. Jakmile jsem měl kalhoty dole, přitiskl jsem ho k sobě a ruce přesunul na jeho pozadí.



Simon: *Ok, dopisuju všecko, takže čtenáři, omluvte Eris, ona to prý neumí, takže to nechala na mě xDDD Ale bude to trochu zrychlený a nenormální, protože Jenny se nechce rozepisovat úplně do detailů o,O Ale nic to nemění na tom, že je to prostě s OMEZENÍM 18+! xD *
Cítil jsem jeho svalnaté tělo, jak mě lehce zalehává. Kaiso se na to snažil jít pomalu, ale ta touha v nás obou vřela a pomaleji to už nešlo. Oba nás to mučilo. Takže nijak zvlášť se neflákal a už jsem pod ním ležel…úplně odhalený?!
Zrudnul jsem při myšlence, že by se na mě díval, ale jak jsem doufal…nesmí se odtrhnout!
On ještě měl na sobě trenýrky…to není fér! Tak já tu jsem pod ním dočista odhalený a on se stále zakrývá?! Co asi pod tím schovává? Bude to bolet? Bože, moje myšlenky zešílely!
Cítím jeho ruku, jak si našla cestu dolů k…mému otvůrku. Když ucítím jeho ruce tam dole, musím se vzrušením zatřást. To mi však vyvolá ten problém jako minule. Zase…už zase se postavil…proč?!
S úsměvem se na mě podívá a pak sklouzne pohledem k Simonovi juniorovi…
"C-Co je?" Ptám se celý zarudlý.
"Hm, vůbec nic." Pohladil mne po tváři, ale jeho nenechavé prsty sjeli na krk, přes hrudník a bříško až tam k tomu stojícímu problému.
Prudce vydechnu, když cítím jeho ruku na mé…třetí noze. "K-Kaiso!" Tohle jsem v životě necítil. Nedal mi možnost se bránit, nedal mi možnost to vydýchat. Cítil jsem, jak si s ním hraje a já se mohl tou slastí rozkrájet. "N-Ne…p-počkej…" Vzdychám. Nestihám jeho tempo, ale náhle ucítím, že tohle jeho počínání mu udělalo v trenkách úplně to stejné.
Můj rozmazaný zrak se zaplňoval slzami. Nemohl jsem to vydýchat a on mi nedal šanci. Byl jako hladový vlk toužící po své kořisti.
Náhle, aniž bych si to uvědomil, jsem se prohnul proti němu a jeho ruku zasvinila nějaká bílá břečka. Usmál se tím svým provokativním pohledem. "To byla rychlost." Prohodil.
"C-Cože?" Zavzdychám, ale stále to nemůžu vydýchat, při tom všem. Chci víc. Chci toho tolik. Líbí se mi tohle…tohle hraní s ním.
"Pokračujem?" Zeptal se netrpělivě, když na mě vytáhl toho svého...velkého…
"Co s tím chceš dělat?" Zděsím se.
S mírným provokativním úšklebkem mi zajel rukou ke konečníku, při čemž se opět rty vrátil k těm mým, aby mi je mohl uvěznit. Ucítil jsem první prst v sobě, při čemž jsem mu málem vyjekl do rtů. Srdce mi tluče, jako o závod a mé jemné steny ozývající se tichou místností se mísí s bolestným kňučením.
"Ale, no tak, pšt." Utiší mě. "Musím tě připravit, jinak by to bolelo víc." Políbí mě na špičku nosu a vrátí se zpět k mým rtům. To už v sobě cítím jeho druhý prst. Oběma prsty ve mně začne kroužit, z toho se můžu zcvoknout. Sténám bolestí i slastí. Z očí mi steče pár kapek slz, které mi ihned zlíbá.
"Uvolni se." Šeptne mi do ouška a já se ho snažím poslechnout. Cítím, jak ze mě vytáhl oba prsty a nastavil k mému otvůrku tu svojí velkou obludu.
"Ne! Počkej!" Křiknu, ale to už se pomalu dostává do mě a já bolestí křičím.
"Pšt, to přestane, musíš se uvolnit, pak to bude jenom dobré a hezké, slibuju, jen to ještě chvíli vydrž." Šeptá a zarazí se až po kořen.
To už nevydržím a prohnu se v zádech proti němu. Mé oči slzí. Pláču, ale při tom vím, že to bude dobré. Věřím mu.
"Tak jo." Šeptne nekontrolovaně a vzrušeně. Pohne se ve mně pomalu a jemně, ale já stále kňučím bolestí. Po chvíli se jeho tempo zvyšuje a já zase cítím, jak mi nabíhá můj úd. Kaiso se snaží, abych si to užil, jak nejlépe to půjde, tudíž mě pořád uvězňuje ve dravých polibkách a nám nezbývá, než při tom slastném pocitu projevovat nahlas naše vzrušení.
"K-Kaiso.." Vzdychnu, když cítím, že opět položil svou nenechavou ruku na mého kamaráda a hraje si s ním stejně jako předtím, až na to, že nyní více neovladatelně a tvrději. Sám byl na hranici, kdy už se nešlo ovládat a chtěl mě do ní také, co nejrychleji, dostat. Naše srdce bijí splašeně a náš dech je čím dál tím víc udýchanější a divočejší. Jeho druhá ruka mě láská ve vlasech. Rty stále věznily ty mé.
Už stačilo jenom pár pohybů. Pár pohybů ruky a bude po všem.
A přesně, jak jsem očekával, ta zvláštní povznášející věc začala odeznívat pár chvil po té, co na jeho ruku opět vystříkla bílá tekutina. Pár chvil po mě, asi jenom o dvě sekundy, jsem cítil vlhkost v konečníku. Náhle byl prázdný, už tam nic nebodalo a nic mě v něm nebolelo. Zase byl volný.
Kaiso ze mě opatrně vylezl a pak se svalil ihned kousek ode mě.
Stále to nechápu. S naší slastí odeznívá i látka, která nám byla vštěpená do žil, aby nás k tomuhle činu dohnala. Jsem zmaten. "Neprovozovali jsme nic nezákonného a špatného, že ne?" Vyjde náhle z mých třesoucích se rtů, když bez mrknutí sleduju bílý strop, nad naší postelí, na které oba ležíme a vydýcháváme se z naší první společné noci.




Kaiso: *Prej krátký….aha xD jenom prosím čtenáře…nezabíjejte mě =')*
Ta jeho otázka mě rozesmála. "Proč si to myslíš?"
"Fajn, to nech bejt. Ne, neprovozovali," raději jsem mu odpověděl, než by mi stihl odpovědět na moji otázku.
Leželi jsme vedle sebe a já si Simona přitáhl k sobě do objetí. Po chvíli jsem dostal nápad.
"Nedáme si koupel?"
Simon se na mě podíval a jen přikývl.
"Tak dobře." Stoupl jsem si a odešel do koupelny. Napustil jsem vanu a poté se vrátil k Simonovi.
"Jdeme?" optal jsem se ještě.
Ani se nehnul. Usnul? Snad. Nechal jsem ho spát. A lehl si vedle něj. Přikryl jsem nás dekou a za chvíli usnul, aniž bych věděl o světě. *jdu se zakopat i s lopatou*
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Yukiš Yukiš | 23. října 2013 v 20:23 | Reagovat

Aww xD Úžasný dílek!!

2 Katia Katia | Web | 24. října 2013 v 21:56 | Reagovat

Tohle je vražda xDDD luxusní díl!! :'DDD *raději zdrhá, než ji přehnou za to, že si to četla :'DD *

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama