Poslední výkřik - rozloučení s blogem a čtenáři


- Pořád žiju =) I když je to už dlouho, co jsem tady zavítala... ale slíbila jsem, že se budu ozývat, tak se ozývám :3
A jak se daří vám? *,*
Nevím, kdy - asi až bude o trochu více času a více předepsaných kapitol - začnu přidávat další z povídek =) Ale to má ještě čas :3

Desátý Sen

19. srpna 2013 v 8:00 | Jenny |  Sny

Takže, je tu již desátý sen =)
A pokračujeme xDD Tento sen stejně jako ten předchozí, je o umrtí mé mamky... Zdál se mi v osmi.
Věřte nebo ne, ale tentokát si pamatuju, že jsem nebrečela. Po probuzení jsem se začala smát, protože moje fantazie nebere konce xDDD
Je to úplně magořina, ale jsem ráda, že si ho pamatuji a vím, že některé moje sny jsou fakt komedie a ne jenou věčné noční běsy a noční můry =)
Je velice kraťučký xD snad nejkratší ze všech xD










Sen začíná stejně, jako normální den každého normálního života. Se sestrou i s mamkou jdeme někam do města, přesně už nevím, možná ani nebylo řečeno, kam se jde. Jedno však vím jistě. Bylo teplo. Velké tropické tepla, léto. Když jsme se blížili k jednomu malému podchodu ve městě, zastavila jsem se. Zaujala mě kaluž, na kterou přímo dopadaly sluneční teplé paprsky. Když jsem se zadívala pozorněji, viděla jsem, jak v kaluži plavou dvě rybky.
Najednou, z ničeho nic, jsem vytáhla odnikud prut, na který jsem ani nedala žádnou návnadu. Hodila jsem holý háček do kaluže, sedla si do tureckého sedu a s očekáváním čekala.
Mamka se sestrou stály v podchodě, čekaly na mě. Když jsem však byla déle jak tři minuty zaneprázdněná lovením rybiček, přešla ke mně matka. "Pojď, musíme jít." Řekla rázně, ale já stále čekala, kdy se chytí jedna z těch ryb. Když mě však popadla za levé rameno a vyzvedla na nohy, prut mi vyklouzl z ruky a ztratil se v kaluži.
Hodila jsem na mamku zaslzený pohled, ta mě však uklidnila, že to bude dobré, že mi můj prut vytáhne zase zpátky. Dřepla si a natáhla ruku do kaluže, něco ji muselo stáhnout, protože v sekundě byla pryč.
Stála jsem tam něco málo minut. Pak mi to došlo. Mamka nikde, prut nikde, rybičky nikde. Přede mnou stála už jen obyčejná kaluž, na jejímž konci šel vidět betonový chodník. Nechápavě se podrbu ve vlasech, pokrčím rameny a odebírám se směrem domů neschopná pochopit, co se vlastně stalo.
Probuzení.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama