Poslední výkřik - rozloučení s blogem a čtenáři


- Pořád žiju =) I když je to už dlouho, co jsem tady zavítala... ale slíbila jsem, že se budu ozývat, tak se ozývám :3
A jak se daří vám? *,*
Nevím, kdy - asi až bude o trochu více času a více předepsaných kapitol - začnu přidávat další z povídek =) Ale to má ještě čas :3

8.Díl

14. srpna 2013 v 8:00 | Jenny a Eris |  Tajemství Zatracených













Kaiso: Po pár minutách jsem už neměl hlas. Vykřičel jsem si ho, ale pořád jsem mlátil do dveří a nepřestával, alespoň otvírat pusu, z které vyházelo jen chabé chrčení. Svezl jsem se na podlahu a čekal.
Hned na to se dveře otevřely a v nich stál…můj pán.
Chtěl jsem se mu vrhnout kolem krku, jak jsem byl šťastný, že mu nic není, ale zarazila mě jedna část mé mysli, kam ani náramek nemůže. Proto jsem tam jen před ním stál a čekal, co po mě chce.
Ohlédl jsem se po svém meči a chtěl si ho vzít a probodnout ho tím…….cože jsem chtěl??!!! NE!!! Já nesmím zabít svého pána. Ani nevím, proč mě to napadlo, ale myslím, že za to může ta část mé mysli, která není pod vlivem náramku. Už-už jsem to chtěl pánovi říct, ale nedokázal jsem promluvit. Chvíli jsem tam stál, neschopen slova.
"Pane, máte pro mě nějaké rozkazy?" Řekl jsem mu chraplavě a uklonil se mu.



Sunquin: Chvíli stojím před ním a zamyšleně se na něj koukám. Vlastně jsem ani nepřemýšlel o Kaisovi, ale hlavou mi pořád vrtal ten druhý kluk s tou děsivou silou.
Po chvíli přemýšlení nad tím, jak si toho druhého kluka podřídím, mi hlavou proběhl nápad. Vítězně se usměju a pak přejdu blíže ke Kaisovi. Svou pravou rukou ho chytnu za bradu a jemnými pohyby mu zvednu hlavu k té své. "Před asi dvaceti minutami se tu potuloval někdo s velmi divnou silou." Začnu vykládat. "Chtěl zabít tvého pána." Pohladím ho po tváří a užívám si toho, že mě poslouchá a čeká, co mu rozkážu. "Stačilo by málo a možná by mě i zabil…" Zapřemýšlím. "Proto ti nakazuji, dohlídneš na něj. Pokaždé mě budeš doprovázet jako moje stráž." S tím pustím jeho tvář a otočím se k odchodu. "Kdykoliv ucítíš, že se o něco pokouší, zastavíš ho, rozuměl jsi?" Otočím se na něj. "Je jeden z těch, kteří se mě snažili zradit, vymkl se mé kontrole a je celkem neposlušný, musím mu připomenout, kde je jeho místo, pomůžeš mi?" Zajímal jsem se a při tom jsem se v mysli smál. Dostal jsem nápad, který toho mrňouse dostane na kolena.



Kaiso: Jakmile jsem slyšel, že můj pán skoro umřel, dostal jsem vztek na toho v kopce, ale taky jsem ucítil, že jsem byl šťastný, ale to za chvíli přešlo.
Přikývl jsem na znamení, že mu pomůžu ho ochraňovat.
Když se otočil k odchodu, ještě jsem promluvil. "Pa…ne….mohl bych….uvolnit svoji sílu, když……," Začal jsem o dost hůř než předtím.
"Vezmi si jen meč…nemusíš uvolňovat svoji sílu. Je za mřížemi, takže toho moc nezmůže."
"Dob…ře."
Pak se otočil a odešel. Já si lehl na postel a zkoumal svůj meč, který ke mně připoutali poutem, které
jsem nechápal. *já nechápu sebe xD*
Na rukojeti jsem si všiml zvláštního obrazu, který tam ještě nedávno nebyl. Byl jsem tam já a……kdo to byl?? Nepoznal jsem ho, ale proč jsem ho líbal? Jak to, že jsem ho líbal? Kluka? Copak jsem na kluky? Počkat!! Já vím, znám ho, ale ne jméno. Chybí mi jméno.
"Nech minulost minulostí," ozvalo se mi v hlavě a mělo to pravdu. *Jenny já se do toho zamotávám. Já si podhrabávám půdu pod nohama!*



Simon: Otevřel jsem své těžké oči, hlava mě třeštila, jako nikdy a žaludek se hlásil o pozornost. Svíjel jsem se v křečích, které jsem dostával do břicha z několika denního hladovění. "Co se stalo? Kde to jsem?" Ptal jsem se, ale nikdo neodpověděl. Snažil jsem se posadit, ale na moc jsem nezmohl. Ihned jsem se pokoušel sundat okovy, ale jediné, co se stalo, bylo, že jsem se o ně řízl. "Au." Zasyčel jsem. "Pomoc! Slyší mě někdo! Pomoc!" Křičel jsem z plných plic, ale okolo mě bylo mrtvo. Natiskl jsem se na roh své klece a objal si kolena, do kterých jsem schoval i hlavu. Zima. Nemohl jsem se nijak zahřát. Na tomhletom místě je to jako v ledové jeskyni. Třásl jsem se podchlazením a v duchu volal Kaisa, i když jsem věděl, že se už nikdy neukáže, po tom všem, co jsem mu řekl…ne já to nebyl!...ale Kaiso to neví…Zavřel jsem oči a snažil se nevnímat ten ukrutný chlad.


Sunquin: Už je to dva týdny, otrok, kterého za tím klukem posílám každým dnem, stále hlásí, že se ještě neprobudil. Asi jsem do něj vpustil příliš své energie.
"Dones mi pití." Nařídím Kaisovi, od doby, co jsem si ho k sobě připoutal, ho využívám skoro ke všemu. Když si od něj vezmu porád s vínem, kouknu mu do tváře. "Posaď se ke mně." Přikážu a počkám, až splní onen rozkaz. "Pověz mi, Kaiso, jsi schopen svému pánovi odporovat?" Zajímám se, když dám ruku kolem jeho ramen, při čemž se napiju ze zmiňovaného poháru. "Věříš svému pánovi? Jsi mu dostatečně oddaný?" Zajímá mě, co asi odpoví.



Kaiso: "Nedokázal bych vám odporovat, pane," Řekl jsem, i když ty moje myšlenky mě ničí.
"Jsem vám dostatečně oddaný. Ano, věřím vám," odpověděl jsem a čekal na další rozkaz.
"Můžeš jít," Řekl mi a já odešel do svého pokoje.
Byl jsem tak unavený, že jsem si skoro lehl na zem. Usnul jsem.
Zdálo se mi, že jsem chtěl zabít svého pána. Měl jsem k tomu velký důvod a chtěl jsem někoho najít. Bloudil jsem po hradu, i když znám všechny chodby, tak mi to přišlo divné, ale ve snu mi to bylo jedno. Byl jsem naštvaný, v ruce svůj meč a hledal jsem pána, kterého jsem z celého srdce nesnášel. Místo toho jsem našel toho jediného a dalšího otroka, který tu byl. Usekl jsem mu hlavu, krev zasáhla můj obličej a oblečení a na mých rukách se objevili ornamenty. Vyhodil jsem ho z okna za masožravými růžemi a odešel do svého pokoje, kde jsem se převlékl a měl hroznou radost, že jsem pána zbavil jediného otroka, který mu nedokázal odporovat. Pak jsem si lehl do postele a já se probral.
Pán mě potřeboval hned po ránu, což bylo nezvyklé. Prý potřeboval udělat snídani, protože jeho další otrok nepřišel. Při cestě do kuchyně jsem odbočil a uviděl krev po celé chodbě. Stál jsem tam a sledoval to. Nevěřil jsem. Tohle pánovi nemůžu říct. Nemůžu. Zabil by mě, ale já musím. Ne! Vlastně, jestli to neřeknu, budu pánovi odporovat, ale pokud jo…tak umřu.
Neřeknu to. A nesmím vypadat špatně, jinak na to přijde.
Nevím, co mě přimělo takhle uvažovat a proč jsem se teda rozhodl pro tohle, ale byl jsem šťastný. Nevím proč, ale byl.
Šel jsem pro snídani a odnesl ji pánovi.



Sunquin: Seděl jsem za stolem a čekal, až mi přinese moje jídlo. S tím pobídnu, aby se usadil vedle mě.
"Někdo mi po nocích zabijí mé služebnictvo." Řeknu celkem ustaraně a pak se otočím na Kaisa. "Víš o tom něco?" Zeptám se ho, ale jeho nesmělé zakroucení hlavy mi stačí. "Chápu, ty bys přece nikdy pánovi nelhal, viď?" Zvednu mu jeho tvář. "A nikdy bys mi neodporoval, že ano?" Připomenu, když se jeho roztřesených rtů dotknu těmi svými. Odtáhnu se od něj a zakřením se nad jeho nechápavým výrazem. Odvrátím pohled na černovlasého otroka, který měl za úkol kontaktovat mě o tom divném klukovy.
"Můj pane." Uklonil se a na mé svolení začal mluvit. "Ten kluk, kterého jste před dvěma týdny zadržel, se probral." Šeptne.
"Takže už je konečně vzhůru, hm?" Kouknu na čtrnáctiletého roztřeseného chlapce. "Dobře tedy, přiveď ke mně Lourise!" Přikážu a už se jenom dívám, jak mladík cupitá pro mého služebníka, který nebyl otrok, ale ten, který chodíval krmit vězně v podzemí.
"Volal jste mne?" Ozve se do deseti minut dvaceti-pětiletý zrzek.
"Ano, doslechl jsem se, že se ten divný zajatec probral, dones mu trochu jídla." Přikážu.
"Ovšem pane." Pokloní se.
"A Lourisi-" Kouknu na něj. "Dohlédni na to, ať je stále bez své děsivé síly, nemůžeme si dovolit jeho útěk."
Mladík se znova poklonil a pak nám zmizel z dohledu.
"Tak, kde jsme to skončili?" Kouknu ke Kaisovi, který celou dobu bedlivě poslouchal. "Nyní tě doprovodím do tvé komnaty, budu tě muset zamknout, musím si jít něco důležitého zařídit, nemůžu si dovolit nechat tě zde pobíhat bez mého dozoru." S tím nařídím, ať sklidí veškeré nádobí, pak uskutečním, co jsem před chvíli řekl.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Asaru Asaru | 15. srpna 2013 v 14:43 | Reagovat

Prosím další dílek ^^

2 Yukiš Yukiš | 16. srpna 2013 v 10:27 | Reagovat

Tak tohle chce další dílek...Úžasný díl :-)

3 Kelsy Kelsy | 17. srpna 2013 v 12:20 | Reagovat

Tak dojemný :/ Prosím prosím,další část :)

4 Azumi Azumi | 18. srpna 2013 v 22:57 | Reagovat

uááááá ať už je středa!!! :D

5 Naru Naru | 19. srpna 2013 v 16:05 | Reagovat

Oh god...peckové! :))

6 HyunKi HyunKi | Web | 19. srpna 2013 v 19:27 | Reagovat

potřebuju další díííl TT_TT

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama