Poslední výkřik - rozloučení s blogem a čtenáři


- Pořád žiju =) I když je to už dlouho, co jsem tady zavítala... ale slíbila jsem, že se budu ozývat, tak se ozývám :3
A jak se daří vám? *,*
Nevím, kdy - asi až bude o trochu více času a více předepsaných kapitol - začnu přidávat další z povídek =) Ale to má ještě čas :3

7.Díl

7. srpna 2013 v 8:00 | Jenny a Eris |  Tajemství Zatracených






Takže v dnešním díle Jenny píše za dva...bohužel, když je blbá, tak je blbá xDDD
Užíjte si dnešní dílek a zkuste nás nezabít ( hlavně mě xDD )










Kaiso: *To si piš, že si kopeš hrobeček!!! Tohle mě ranilo!! Brečím a krev teče z očí (fňuk)*
Prosím, ať mi tak neříká. Prosím u sebe v hlavě, abych mohl vypnout. Prosil bych, abych všechno vrátil, ale nejde to. Poslouchal jsem jeho slova, která do mého srdce dělala hluboké rány, z kterých se nedostanu nikdy. Chtěl jsem mu to vysvětlit, ale jeho oči už nebyly šedožluté, ale temné. Bez kousku bělma. Nemohl jsem se bát, protože to už nebyl on, mohl jsem jen tiše poslouchat jeho příval nadávek, a jak pořád opakuje "Zrůdo!" Tohle slovo mi zůstalo v paměti už před dávnou dobou. Nikdy jsem na to slovo nezapomněl. Nikdy!
Třásl jsem se a bráni slzám aby vyšli na povrch. Ale ať jsem se snažil, jak chtěl, nemohl jsem zabránit své moci a svému prokletí vyjít na povrch. Když ornamenty po mém těle zmizeli jako pára nad hrncem, divil jsem se, ale nevěnoval jsem tomu pozornost, protože zrovna Simon řekl: "Kéž bych tě nikdy nepotkal."
To mě zasáhlo nejvíce. Už jsem nedokázal vnímat, moje oči byly bez života zaplavené vzpomínkami na mé dětství, na mé prokletí, kterého jsem se nedokázal zbavit.
Zrůdo!
Zrůdo!
Zrůdo!
……..tato slova mi zněla v hlavě a taky v ní chvíli zůstane i Simonův hlas.
Ani jsem si nevšiml, že Simon odešel, ale bylo mi to jedno, teď jsem chtěl jedině umřít a věděl jsem, kde je to nejlepší místo. Zvedl jsem se a odešel na opačnou stranu než Simon. Do své skrýše, kde je jediná zbraň, která mě dokáže zabít.



Neznámý: *Jenny by tomu kryplovi měla dát jméno xD*
S úsměvem na tváři sledoval Kaisa až do jeho skrýše. Doprovázel ho jako stín, který ten černovlasý zraněný hoch nevnímal. Když viděl, že otevírá dveře, náhle se objevil před ním.
"Dlouho jsme se neviděli." Pousmál se a v další sekundě Kaisa přirazil ke stěně. Nebránil se, to ho rozesmálo. "Jednou jsem ti slíbil, že dostanu vše, co jen budu chtít." Připomněl mu ne zas tak dávnou minulost. "Nechal sis dát jméno, jsem mile překvapen, Kaiso." Pustil ho a popošel od něj dál. "Nemůžu tě nechat, aby ses zabil." Koukne mu do očí. "Měl bys svou moc využít, ne ji zničit." Moc dobře věděl, že nyní ho může přimět na svou stranu. "Stačí jít se mnou, odejít od všech vzpomínek, donutím tě zapomenout." Pousmál se. "Stačí se mi jenom podřídit, přece víš, že jsem jeden z nejlepších mágů vůbec, stačí se mi vzdát a darovat mi jak tvou sílu, tak i tvojí mysl. Od prvního okamžiku víš, že bys mohl stát při mém boku, nyní máš šanci, nenech si ji utéct, Kaiso."



Kaiso: *No to bys měla xDD začala bych mu možná říkat. Sanquin =DD nevím, proč mě to napadlo xDD co myslíš, Jenny?? (když tak navrhnu něco jiného xDD )*
Otvíral jsem dveře a v další sekundě jsem byl připláclý na zeď. Bylo mi to jedno a taky mi bylo jedno, kdo mě drží. Život už byl k ničemu, když mě odvrhl i ten poslední, co mi dával naději na lepší život.
Mluvil na mě a já ho ani nevnímal, ať řekne cokoli, přikývnu, je mi to jedno. Když však řekl mé nové jméno, trochu jsem se probral a poslouchal.
To co mi navrhoval, bylo sice lákavé a já bych to hned vzal, ale bránila mi v tom jedna vzpomínka a slib, který jsem složil jemu…tomu, který mě odvrhl. Ale to bylo vedlejší, byl to slib a já nenechám nikoho, aby mu ublížil. Proto jsem mu navrhl.
"Budu tvůj služebník, ale nech mi volnou mysl, bez ní ti budu k ničemu."
Jestli mi to nedovolí, odmítnu. A jestli mě bude chtít zabít, tak ať, ale nenechám se tak snadno. *měla jsi své plány a já je zbourala, jak domeček z karet. Jsem na tebe zvědavá. Teď si totiž kopu hrobeček já xDD*



Sunquin: * Bože to je jméno ani napsat jsem to pořádně nemohla, ale budiž, necháme to tak, nebudem to zbytečně hrotit xDDD *
Povytáhne jedno obočí a prohlíží si Kaisa s tak velkým zájmem. "Volná mysl? Služebník?" V tu chvíli ho srazil na zem. "Ne, žádný služebník, i služebník má více života než máš ty." Chytil ho za tvář a namířil ji svým směrem. "Tak co s tebou?" Zajímám se. "Staneš se mým otrokem, pro mě budeš pracovat, mě budeš poslouchat. O cokoliv si řeknu, to splníš." Pověděl, při čemž mu na ruku cvakl stříbrný náramek, který označoval dotyčného nositele za otroka. "Pro nic jiného by ses ani nehodil." Probodl ho pohledem. "Teď už pojď, mám spousty práce." Odešel ze dveří a počkal na Kaisa venku. Věděl, že ho bude následovat.



Kaiso: *Jenny!! Uškrtím tě, až tě potkám!!! Toto ne! Nenechám se jen tak ovládnout tebou ani tím Sunquinem!! =PP*
Chvíli jsem se s tím náramkem pral o svou mysl. Nedokázal jsem však dlouho odolávat. Kouzlo v něm bylo silnější než má vůle přežít. Což jsem moc velkou vůli neměl. Budu čekat. Na vhodnou příležitost, kdy se probudím a zvládnu boj s tím stříbrem. Kouzlo dlouho nevydrží a bude slábnout, už teď tomu tak je. Zůstanu a budu si připomínat, co jsem a kým jsem. To jediné mi náramek dovolí. Proto budu čekat a doufat, že do té doby Simona nezabiju. Slíbil jsem mu, že ho nenechám samotného, i když mě nazval zrůdou. Teď….tohle bylo lepší, než o tom přemýšlet. Bylo to stokrát lepší, jen poslouchat rozkazy a nemyslet. Jen zabíjet a nenést vinu.
Vzal jsem svůj meč a vyšel ven, kde na mě čekal můj pán.
*S tímto už nic moc nenaděláš…..Jenny!!*



Simon: Odešel jsem do velké vzdálenosti, při čemž jsem cítil, jak mi dochází síly. Zachytil jsem se o strom a vydychával se z toho, co jsem provedl. Mé srdce těžklo. Bolelo, protože ublížilo. "Kaiso…" Kouknu okolo. Doufám, že je poblíž, doufám, že neodešel…nemohl odejít. "Já…co jsem to provedl…co jsem to udělal!" Chytnu se za srdce, při čemž pocítím, jak mi z očí stékají horké slzy. Nemohl jsem nic. Jenom vnímat tu bolest.
Instinktivně se otočím směrem, odkud jsem odešel. V dálce se týčila jedna zvláštní věž, kolem které se držela temnota. Nasucho polknu, ale něco mě tam láká. "Co tam můžu najít?" Sklopím zrak. "Nezasloužím si zemřít, nezasloužím si nic…jenom zatracení." Vzlyknu bolestným hlasem. "Našel bych ho tam? Našel bych tam zapomnění?" Ptám se sám sebe. Lehce se usměju. "Ano, ano, najdu tam to, pro co jsem přišel, najdu tam věčné zatracení, cítím to. Musím ho tam najít…"



Sunquin: Přistoupil ke mně a já si všiml meče v jeho ruce. Ušklíbnu se. Možná by bylo na čase ho informovat o tom, že za to, co se stalo, vlastně nesu plnou zodpovědnost. "Nechal jsi mě čekat dost dlouho." Zamračím se. "Tohle už nedělej." Varuju a vedu ho směrem do temného paláce, ve kterém žiju.
Cestou jsem ho hlídal, stále jsem bedlivě pozoroval, jestli mně chce zabít, nebo si svůj meč nese s sebou pro jinačí účely.
Konečně jsme se vyhnuli všem nástrahám, prošli jsme přes trnité bludiště, až jsme nakonec spočinuli u vrat mého domova.
"Pojď dál, ihned tě zavedu do tvého pokoje." Řeknu a jdu do patra mého služebnictva, kde odemknu volnou komnatu. "Prozatím tě potřebovat nebudu, protože jsem se snažil se svým služebnictvem vycházet dobře, zjistil jsem, že se snaží utéct svým povinnostem, proto každého bez výjimky zamykám a pouštím ven jenom tehdy, když potřebuju jeho služby." Řeknu mu výstražně. "Kdybys chtěl utéct, nepomůže to, každý pokoj má bariéru, kterou nepřekoná nic." S tím čekám až vejde do pokoje, abych za ním mohl zamknout dveře.



Kaiso: Dosedl jsem na postel a chvíli koukal do zdi. Čekal jsem a čekal. Na pánův další rozkaz.
Kdy budu moci zabít? Kdy mě bude potřebovat? Kdy vyjdu ven? Potřebuju les. Ale co je v něm? Proč mi tohle běhá hlavou? Jsem jen otrok, bez myšlení, tak proč mi tohle víří v hlavě? Jaký má smysl přemýšlet o lese a o hloupostech? Jediné co vím, je sloužit svému pánovi a to je celé.
Myšlenky vyženu z hlavy a lehnu si na postel. Zavřel jsem oči a spal. Už tak jsem byl unavený z věčného bloudění po lese s…počkat, jak se jmenoval?
Prudce jsem otevřel oči a chytl se za hlavu.
"Kdo to byl? Jak se jmenoval? Kruci! Proč to nevím? Proč si nemůžu vybavit jeho ani nikoho jiného? Kde jsem žil? Jak se jmenuju? Kdo jsem?"
Ne nad tímhle nepřemýšlej, jsi jen otrok a jméno nepotřebuješ. Minulost nech za sebou a nevšímej si okolí, jen svého pána.
Uposlechl jsem svůj hlas, teda doufám, že byl můj a zavřel oči v domnění, že usnu, dokud jsem nezaslechl křik z labyrintu, kterým jsme prošli.
Prudce jsem vstal a začal mlátit na dveře, aby mě pustil ven a mohl toho dotyčného zabít. Dovolil si vniknout do míst, kam má přístup jen málo která bytost.



Simon: "Čekal jsem tě." Pousmál se a párkrát si mě prohlédl. "Proč jsi tady?" Nasadil nadřazený výraz.
"T-Ty?" Zajímám se. "C-Co…ty…" Vytřeštím zrak. Chvíli jenom třesu hlavou ve smyslu, že to nemůže být pravda. "Ne…"
"Zvláštní." Uchechtne se. "Kaisovi jsi zničil celý život a ani nevěděl, nepoznal, že jsem tě ovládal, tobě stačil jediný pohled a hned víš, že za tím vším vězím já. A nakonec jsi přece jenom přišel za mnou? Z jakého důvodu? Chceš se mstít?!"
Zakroutím hlavou. "Chci splatit své činy." Šeptnu tiše.
"Jsi ubohý!" Křikl a vrazil mi facku na levou tvář. "Kaiso už si na tebe ani nepamatuje, zařídil jsem to." Šeptl mi do ucha, při čemž jsem se začal chvět po celém těle. Držel jsem slzy, jak to jen šlo. Po té se mi podíval do tváře a položil mi ukazováček na čelo. Mé oči se začaly klížit, moje síla…
"P-Přestaň." Šeptnu, při čemž mu padnu do náručí. Vyzvedne mě a vrací se zpět, jen s jediným účelem.
Nezamířil tam, kde byli jeho otroci a služebníci, mířil dolů do kopek, kde věznil ty, kteří pro něj byli nebezpeční.
Švihl se mnou o zem, já ani bolest necítil, protože to, že mi zablokoval veškerou sílu, se mnou seklo. Mé ruce po chvíli zdobily těžké a studené okovy. Těžké mříže zavrzaly a zámek cvakl. Ještě jednou na mě hodil vítězný pohled, pak opustil tohle chladné místo. Vracel se za Kaisem, už dole v hale slyšel jeho křik, jak nadával a prosil, ať ho pustí. Šel za ním jen z jediného důvodu.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 HyunKi HyunKi | Web | 7. srpna 2013 v 13:47 | Reagovat

Dokonalý díííl''' Už chci dalšííí!! TT_TT

2 nika-chan nika-chan | 11. srpna 2013 v 9:22 | Reagovat

Peknééé ale aj smutné, ony sa nemôžu navzájom zabiť :( Ďakujem :)

3 Yukiš Yukiš | 13. srpna 2013 v 11:50 | Reagovat

prosím další část! ^^ Tohle je úžasná povídka!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama