Poslední výkřik - rozloučení s blogem a čtenáři


- Pořád žiju =) I když je to už dlouho, co jsem tady zavítala... ale slíbila jsem, že se budu ozývat, tak se ozývám :3
A jak se daří vám? *,*
Nevím, kdy - asi až bude o trochu více času a více předepsaných kapitol - začnu přidávat další z povídek =) Ale to má ještě čas :3

Protiklady se přitahují - 8.Díl

31. prosince 2011 v 9:00 | Jenny a Tokiko |  Protiklady se přitahují

Za dlouhou dobu další dílek...když je ten silvester ;D Užíjte si šťastný nový rok =)

Jenny - Shin - Píše Oranžovou
Tokiko - Tokiko - Píše Černou




Přejdu až k němu, když se snaží utéct, zatarasím mu cestu tím, že se rukama opřu o dveře, každou ruku mám u jeho jedné strany hlavy. Dívám se mu zpříma do vyděšených očí. Bez jediného slova ho chytím, ovšem vzpírá se, no nikdo by se nehodlal jen tak vzdát, že? Nemám sílu k tomu, abych se přemístil, musím ho tam dopravit pěšky. No co, tak se trochu projdeme. Když ho táhnu za sebou domem, stále se mi snaží vyvléct, ale já jsem silnější. Venku na nás čeká celkem nepříjemné překvapení. Vlkodlaci, jsou poblíž a blíží se rychle. Asi bych si měl pospíšit. Vykročím jedním směrem, ovšem to jak Tokiko na mě řve a nadává, přiláká ty prašivé psy. Jeden z nich na mě ihned zaútočí, jen zvednu ruku, abych si obránil obličej, v tu chvíli mi rozsekl a nenávratně zničil náramek, jenž mě měl chránit, jeho kouzlo se zrušilo. Stojím na místě a nezná se mi, že by mi to nějak vadilo.
,,Pusť mě!Do hajzlu sakra!Pusť mě!!"šiju sebou asi jako ty malž potvůrky žížaly, které mimochodem nesnáším.Zastavil se.Psy okolo nás výhružně vrčí, ale ani se nepohnou.Hlavou mi opět projede pichlavá bolest.Vypadá to že moje schopnost cítit enerigii magických tvorů se vrátila.Všechno se najednou rozmazalo až jsem skončil na stromě.,,Co se to-?!"nechápu.Při pohledu za sebe uvidím jednoho z vlkodlaků,,Jste v pořádku pane?" ,,Jo jo.."chytnu se za hlavu a znovu se pokusím zvládnout vlny energií.
Uhnu jednomu útoku, pak dalšímu. Nakonec jedním máchnutím ruky zabiju polovinu smečky, no snad to vadit nebude. Objevím se za jedním z vlkodlaků, jenž chce Tokikovi pomoct, ubohé, mě neuteče nikdo. Bez výjimky a kousku citu ho hryznu do krku. Jed z mých tesáků pustím do jeho těla. Ani ne do minuty je ochrnutý a čeká na smrt, spadne ze stromu, já na něm zůstanu stát, samozřejmě i s ním, kdybych mohl mluvit a jakože umím, jen mluvit se zajatci mě nějak neláká, určitě bych tomu vlkodlakovi poděkoval, že mi ho pohlídal za tu chvíli, co jsem se staral o jiné. I pro něj se však pozdě, jed kolující v jeho těle ho do pár sekund zabije. ,,Jdeme." Řeknu chladným tónem, když seskočím ze stromu. Dál už s ním nepromluvím. On se snad vzpírat nepřestane, že ho to pořád baví, musí vědět, že proti mně nemá sebemenší šanci.
,,Shine ksakru co je s tebou?!Pusť mě!!"jakkoli se snažím vytrhnout ze sevření.Ale zdá se to zbytečné.A při mém dalším pokusu o přeměnu selžu.Sice vnímám energii ale přeměnit se ještě nedokážu.Chvíli to pokračuje způsobem jako do teď.Mezi mými sprostými - No, sprostými je dooost slabé slovo- sebou šiju a snažím se vyprostit.Dokud nedojdeme před veliký dům.Trošku strašidelný dům..Takže veliký strašidelný dům...I když je možná i veliký, velikánský strašidelný!...
Zatáhnu ho dovnitř. Smůla, fakt nás čekali, když jsem rozrazil dveře, zasáhly jednoho "upíra." Dalo by se spíše říct, otvírače dveří. Došel jsem až k velkému sálu, kde na trůně seděl bělovlasý muž, no muž…byl mé dvojče, ke všemu rozumu moc nepobral, ne že já bych ho měl, ale i tak…
S Tokikem praštím o zem, před mého bratra.
Místností se začne rozléhat pomalé tleskání. ,,Nevěřím svým očím, Shine, ty jsi ho fakt přivedl." Vstal a přešel tři kroky k nám.
,,Poslouchám vaše rozkazy, pane." Ukloním se. Amulet na mém čele začne modrat.
,,Jsem rád." Uchechtl se. ,,Až amulet zčerná, tvá duše bude jen má." Řekl mým směrem. ,,Do té doby se drž mých rozkazů!" Přikázal.
,,Nemám právo zradit svého pána." Řeknu směrem k Niovi.
,,Fajn, tak můžeš začít s tím, že ho zavřeš do vězení, rozhodneme co s ním uděláme, do té doby ti nařizuju hlídat ho."
,,Ale pane, co když-"
,,Věřím mu, nenechá se tím ubožákem oklamat." S tím pohlédne na Tokika.
,,Rozumím." Přikývnu a vytáhnu Tokika na nohy. Opět začal vyvádět.
,,Dám ti takového ubožáka ty svině hnusná zubatá!Až najdu svůj sekáček-!"začnu vyhrožovat.Ale než stačím dopovědět můj velkolepý proslov jsem vyveden do strašidelné chodby.Proč je to tu všechno strašidelné?..Tak moment..Měl bys přemýšlet vážně Tokiko, tohle je vážná situace, takovéhle krávoviny ti nepomůžou.,Dal bych si banán...' bleskne mi hlavou a dostanu chuť na banán.V té chvíli bych si nejraději jednu švihl,Ale Shin mě předběhl a vhodil mě do jedné z cel.,,A já myslel, že strašidelnější místnost, než ta s upírama nebude.."zabručím si pro sebe.
,,Tak to neznáš celé sídlo." Hodím po něm zamračený pohled, když zamykám mříže. Sednu si na zem před mřížované dveře, které jsem právě zamkl a propaluju toho kluka pohledem.
,,Dívej se na mě třeba psíma očičkama, já se tě neleknu ani za milión let!"pronesu nebojácně a sednu si naproti němu do tureckého sedu.,Koukáme..Zíráme..Napětím skoro nedýcháme!...Bože Tokiko zbláznil si se?!!' okřiknu se v duchu a nadále propaluji Shina pohledem, stejně jako on mě.,,Přestává mě to bavit.." zmíním se a důležitě zvednu ukazováček ,,Bude jim to trvat ještě dlouho? Nejedl jsem, mám hlad!.."začnu si stěžovat.Tomuhle se u nás říká změna taktiky...!
Zavrčím. Hmatně ho chytím pod krkem, no co? Sice je za mřížemi, ale seděl příliš blízko. Dokázal jsem ho snadno chytit. ,,Tak poslouchej." Zavrčím. ,,Buď zticha!" Vyštěknu na něj a pustím ho. Amulet začne mít barvu nezkrotného moře, tmavá a přes to světlá. Tyto dva odstíny…mění se…jako by se něco ve mně chtělo chovat jinak. Znova si sednu. Chytnu se za čelo, tam kde mám amulet, on mě pálí! Pálí jako čert! Au! Jen se bolestně zatvářím. ,,Kdo vlastně jsi?" Já vím, kdo je, jenom…nevím…nemůžu si vzpomenout! Co to se mnou je!
Protáhnu si záda.Už mě z toho neustále házení mnou začíná bolet kostrč.Přejedu ho zvědavým a zároveň nechápavým pohledem.,,Ty to nevíš?"optám se a s tím nakloním hlavu mírně doleva.Zase má ten bolestný pohled.Nechci se na něj jen tak koukat.Kdybych mohl něco udělat..Cokoli...,,Jsem Tokiko!..Ty si vážně nevzpomínáš?"zeptám se s beznadějí v hlase a chytnu mříže.Ten barevný amulet vypadá čím dál tím víc podezřele.Jde z něho cítit zvláštní síla.Síla která mi nahání husí kůži.
,,Tokiko." Šeptnu s vytřeštěným zrakem. ,,To jméno." Chytnu se za hlavu. ,,Odkud ho znám? Koho mi připomínáš?" Kouknu na něj. On mě jen sleduje a nic neříká. Přiblížím se k němu trochu blíž. Už mě to nebaví, ten jeho pohled, jako by nad něčím přemýšlel. Vztekle chytnu mříže. ,,Odkud mě znáš?!" Vyjeknu rozčíleně. ,,Zasranej vlkodlaku…co jsi na mě použil?!" Vycením své tesáky. ,,Určitě nějakou magii, abych ti nebyl schopen ublížit, co?" Zavrčím. ,,Kdy se ti to povedlo?!" Mé oči začnou šedivět. Jediným škubnutím vyrazím mříže z pantů, odhodím je. Zuřivě oddechuju, při tom ho propaluju pohledem.
Odskočím pár metrů od něj.,,Proč bych na tebe měl používat nějaké kouzlo?!Za normálních okolnosti.."zarazím se a sklopím pohled k zemi.Achjo...Vždy se něco stane.Něco jako tohle.Shin je opět jako smyslů zbavený.S rozdílem toho že teď jsem na nepřátelském území.Byla by hloupost snažit se z toho dostat.Nejspíš vážně skončím jako rohožka...Při té představě mi přejede mráz po zádech.Néé na to mám svůj kožíšek až moc rád!...Znovu se na něj podívám.Propaluje mě pohledem těch jeho šedých očí.Vlkodlaci prostě nemůžou mít normální život.,,I když ti to teď řeknu, tak mi nebudeš věřit, tuším.Já nejsem David Caperfield abych tu čaroval.Krom toho my vlkodlaci moc kouzel neumíme...A vůbec!Neměl jsem, nemám a snad ani nebudu mít důvod použit jedno z těch kouzel na tebe!"snažím se ho jakkoli uklidnit, protože se ještě necítím na to, abych se ze mě stal koberec!
Fajn, něco na jeho slovech bude. Cítím, že má pravdu. Kleknu k zemi. ,,Proč se každou chvíli chovám jinak?" Zavrčím, když se chytím za hlavu, do dlaní sevřu pár vlasů. Jediným škubnutím si je vytrhnu. Začnu křičet, pálí to…zase….ten zasranej amulet!
,,Právě jsem se tě chtěl zeptat na to samé..."podotknu spíše pro sebe a opatrně se k němu přiblížím.,,Co je to ksakru za amulet?"zakleju a ze vzdálenosti pár desítek centimetrů ho sleduju.Blíže si netroufnu.To že je ochotný mě vyslechnout neznamená že mi hned padne kolem krku.A to by neudělal ani kdyby byl v normálním stavu.Uslyším zaskřípání dveří a následné kroky několika lidí.Je pozdě...

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 yoshikistories yoshikistories | E-mail | Web | 2. ledna 2012 v 18:20 | Reagovat

supr dil akce,necekane prevraty,
jen tak dal

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama