Poslední výkřik - rozloučení s blogem a čtenáři


- Pořád žiju =) I když je to už dlouho, co jsem tady zavítala... ale slíbila jsem, že se budu ozývat, tak se ozývám :3
A jak se daří vám? *,*
Nevím, kdy - asi až bude o trochu více času a více předepsaných kapitol - začnu přidávat další z povídek =) Ale to má ještě čas :3

Kostky jsou vrženy - 5.Díl

24. prosince 2011 v 9:00 | Jenny a Tereki |  Kostky jsou vrženy
Šťastné a Veselé xDDD Zas a znova k vám přichází ježíšek s dalším dárečkem pod...pod...do pc xDDDD
Příjemné čtení =)
Jenny - Akio - barva blogu
Tereki -Yoshi - oranžová


,,Akio!" zařve přes celé město. Je vážně hlučný. Každý se na mě otáčí a něco si šeptá. Proč to jen neřeknou nahlas? Chci se také pobavit.
,,Co se děje?" Stojím ve dveřích kanceláře. ,,Máš fakt příšerný ječák." Jsem takový jako vždy ignorujíc všecky a všecko beze zájmu k okolí. Takový jakého mě znají.
,,Kde je ten malý bastard!" Vyjekne.
,,O kom to zase mluvíš?" Zamrkám nechápavě.
,,O tom andělovi kterého jsi sem přivedl, vzpomínáš?!" Nepřestává ječet.
Já jen přikyvuju. ,,Jo,jo..."
,,Vážně?" diví se otec.
,,Ani trochu." Vrátím ho zpět do kruté reality.
,,Tse! Kdes ho schoval?!" Ne nepřestane řvát ani za zlaté prase.
,,Koho zase?" Dělám že nevím o koho jde, rád ho rozčiluju.
,,Fajn, nebudu si s tebou špinit ruce." Řekne ledově klidným hlasem. ,,Odveďte ho do žaláře možná si vzpomene později." Nakáže dvěma poskokům.
,,Neobtěžuj se otče zavřu se tam s klidem sám." Zavrčím a otočím se k odchodu. Bohužel ty gorily jdou všude kde se hnu.
,,Tak dobře. Shrnu si to ještě jednou. Před chvílí jsem byl někde tam a teď jsem tady.. někde.." řeknu nechápavě a chytnu se za hlavu. ,,Ne, to už vážně nejde! Co se tu krucinál stalo?!" vyjeknu ze sebe, až vyplaším nějaké tvorstvo za mnou. ,,Čí je ten hlas?" povzdychnu si a opět si lehnu na trávu pode mnou.
Kráčím si jako pán. Pomalinku, pomalinku, v klídečku. Dokud samozřejmě do mě nestrčí jeden z těch dementů. ,,Bacha, mám novou bundu, dříve než mi jí upalcuješ tak bych si jí mile rád užil." Odfrknu.
,,Jsi zvláštní Akio, myslíš si že když máš otce ďábla že ti to nějak pomůže?" Zamračil se jeden z nich. Zvláštní, přisahal bych že ještě včera se mnou kamarádil.
,,Aha, o to tu jde…vy jen žárlíte." Musel jsem se zasmát. Po chvíli jsem zvážnil. ,,Není to můj otec." Uchechtl jsem se.
Do cely jsem vlezl v pohodě sám, nebaví mě věčně utíkat. Kdybych utekl znamenalo by to že před svým trestem utíkám. ,,Nezapomeň zamknout, nemehlo." Povzdechnu si když se svalím na postel. Dnešní poskoci jsou k ničemu člověk aby si fakt udělal všecko sám.
,,Nebe jako při zapadajícím slunci.. To jsem snad v pekle?" zašeptal jsem sám pro sebe a dá pozoroval naoranžovělou oblohu s mraky. ,Tam to vypadá jako při západu slunce, červené mraky.' prolítlo mi hlavou. ,,Co to.." sedl jsem si a rozhlídl se kolem. ,,Kdo to byl?" řeknu vyděšeně a postavím se na vlastní nohy, když v tu chvíli syknu bolestí. ,,Sakra.." zaklel jsem a chytl se za lopatky. ,,Něco je s křídly." Zavrčel jsem vystrašeně a podíval se směrem, kde obloha byla čím dál tím červenější. ,,Leží snad má odpověď tam?" šeptnu a nespouštím zrak z města.
Byl jsem zavřený ani ne pět minut a už jsem se začal nudit. ,,Nuda, nuda, nuda…" Šeptám, mluvím hlasitěji, asi budu křičet. Sedím v tureckém sedu, ruce složené na prsou a pořád mluvím to samé slovo dokola. ,,Je tu nuda!" Ozve se přes celé patro věznice. ,,Váš vězeň se nudí co takhle mu udělat radost aby se zabavil?!" Ječím jako šílený, celou dobu si však dělám ze stráže srandu.
,,Zmlkni." Přejde ke mně jeden ze stráží.
Pořádně si ho prohlédnu. Poté vyprsknu smíchy. ,,Ne, to ne, děti se tu nezaměstnají nebo jo? Kolik ti je? Osm?"
,,Je mi víc než tobě Akio." Zavrčí.
,,No jasně." Uchechtnu se. ,,Nudím se." Povzdechnu si.
,,a co já s tím mám jako dělat? Mám tě snad mučit?" Pozvedl obočí.
,,jen tak mezi námi ten můj spolubydlící toho moc nenamluví." Ukážu prstem ke stěně.
,,Těžko s tebou bude mluvit nakreslený panáček." Stále víc a víc překvapen mou tvořivostí. ,,To bys měl vědět když jsi ho nakreslil, co? Akio." Uchechtl se.
Hluboce jsem se nadechl. ,,Nuda!" Zaječel jsem jak nejvíc jsem dokázal.
,,Tak se nuď dál, cvoku." Odsekne a jde na procházku po ostatních patrech.
Jen si znova sednu na postel. ,,Hm, znal mě, kdo to sakra byl?" Začnu přemýšlet, ale můj mozek ho zřejmě vymazal z paměti. Asi udělal dobře.
,,Ne já tam nejdu!" okřikl jsem sám sebe, když jsem chtěl udělat tu největší blbost. ,,Ale jo, musím tam!" odhodlal jsem se tak.. na pět vteřin. ,,Ne! Zabijou tě, budou tě mučit ty debile! Ale za to se alespoň zbavím otce! Nebo mě k němu předhodí. Sakra." Zaklel jsem a povzdychnul nad svou blbostí. ,,Musím najít pravdu! Maximálně zemřu to je toho!" v další chvíli si uvědomím zase něco jiného. ,,Ne, maximálně mě tam budou mučit rozpálenýma uhlíkama!" znovu jsem se podíval na město v pekle. ,,Co mi zbývá, chci vědět, kdo za tím vším stojí!" rozhodl jsem se konečně. Svůj osud bych stejně neobešel, tak proč zbytečně čekat?
Jsem ve vězení jen deset minut a hned se mi ho povede přehodit vzhůru nohama. ,,Mám hlad, žízeň, došla mi křída! Sakra to je nuda!" Ječím na celou věznici. Zdá se že mě mají už plné zuby. Konečně. ,,Pustíte mě sami nebo se mám osvobodit sám?" doufal jsem že tu bude zábava ve věznici jsem poprvé. Děsná nuda.
,,Neutečeš." Zavrčel jeden ze stráží. V tu chvílích jich tam bylo deset. Deset stejných. ,,Halucinace?" Zamrkám nechápavě.
,,Hele! Nepoznáš desetirčata!" Křikli všichni najednou. Tedy skoro.
,,No, docela jsem se pobavil ale už musím." Zamával jsem jim. Nechápavě na mě hleděli jako na psychopata, vsadím se že v tu chvíli si mysleli že patřím do blázince ne do vězení. Ozvala se rána. Jen co se prach z tohoto děsně zaprášeného místa usadil zpět na své místo zůstala po mě jen díra ve zdi.
,,Sakra, utekl!" Zaklel jeden z nich. Ovšem, čekali to. Jaká škoda.
,,Chyťte ho někdo!" křičel skoro každý za mými zády. Ani jsem nečekal že vzbudím tak velkou pozornost, hned jak vkročím do města.
,,A mám tě ty andělskej skrčku!" postavil se mi do cesty chlap snad dvakrát vyšší než já.
,,Omlouvám se, ale vás nehledám!" skočil jsem mu na ramena, seskočil z něho a utíkal dál. ,,Kdybych alespoň věděl, jak vypadá!" zaklel jsem si pro sebe, když jsem zahnul do postranní uličky, kterou všichni předběhli. ,,Yoshi, jsi debil." Povzdechl jsem si a po stěně se svalil na zem.
Užíval jsem si útěk z vězení. Celkem mi to připomínalo dětské chvilky. ,,Stůj!" Křičel jeden přes druhého. Celkem legrační vidět bandu bizonů utíkajících snad kilometr za vámi. A to jsem pomalu ani neutíkal. Kdybych chtěl ještě bych si u toho stačil i zpívat.
,,Pomalí, pomalí, to je nuda." Zpomalím krok na maximum. Nakonec se zastavím a zůstávám stát na místě. Kouknu doleva kde sedí kluk jenž se mi dívá zpříma do očí. Nezaskočilo mě že je tady, hlavní je že si mě nepamatuje, ne úplně, teda doufám že vůbec. Pousměju se na něj.
,,Akio!" Zaječí za mnou jeden známý hlas. Jen jedním krokem uhnu doprava a blonďák se rozplácne na zemi vedle mě. ,,Co tu provádíš Zachře?" Zamrkám.
,,Jdu tě odvést!" Křikne radostně když se postaví ze země.
,,Nenamáhej se." Povzdechnu si. ,,Je tam nuda, do toho vězení už nevkročím."
,,Akio!" Zavrčí snaží se mě znova chytit tentokrát udělám krok doleva a on zase mine.
,,To jsou dneska hloupí démoni že ano?" Znova se podívám na vyděšeného anděla. ,,Měl bys jít domů, Yoshi." Řeknu dřív než se otočím a tentokrát Zachra skolím jednou ranou do tváře.
,,Už nikdo jiný neběží?" zašeptal jsem a natočil hlavu z uličky. Najednou se dívám nějakému hnědovlasému klukovi přímo do očí. ,,A ten se tu dostal jak?" řeknu si v duchu a ve stejnou chvíli se přede mnou rozplácl nějaký blonďák, podle jména Zachr. Nechápal jsem, o čem to ti dva mluví, ale když na mě ten hnědovlásek promluvil, něco se ve mně hnulo. ,,K-Kdo jsi? Odkud mě znáš?!" postavil jsem se a podíval se mu přímo do očí. Hlavou mi znovu proběhne ten stejný hlas, jako jeho. ,,Odkud.. tě znám?" zašeptám, když trochu pocítím bolest hlavy.
,,To není důležitý." Řeknu jenom.
,,Támhle je!" Zaslechnu hlasy přibližující se směrem k nám.
Popadl jsem ho za zápěstí a v další chvíli jsem byl zase na útěku. ,,Měl jsi jít do bezpečí ty ňoumo." Zachichotal jsem se. Nevěřil jsem že se vrátí.
,,Do bezpečí?! A to jako kam?!" za chvíli mi došlo, co se teď děje. ,,Počkej, kam mě to vedeš?!" já utíkám s démon pryč od démonů. Jsem normální já nebo on?
,,Co já vím je to legrace." Zasměju se. V další chvíli se otočím zpět. Yoshiho stáhnu za mě. Začnu používat vodní element abych je smetl z cesty. ,,Hups vedle." Podrbu se nervózně ve vlasech. Ani si neuvědomím že dělám blbosti s prsty. Za pár sekund pocítím na ruce studené železo. ,,C-co to?" Zamrkám když se kouknu na zápěstí. ,,Okovy?" V další chvíli vyjeknu. ,,Moje ruka, tvoje ruka….cože?! " Nechápu.
,,Támhle jsou!" Ozývají se hlasy.
,,Dej to dolů!" křikl jsem na něho, ale nebyl čas. Nedaleko od nás se řítili dva stáda splašených démonů. Jedno šlo po tom démonovi a druhé po mě. Než jsme stačili něco udělat, každý jsme chtěli zdrhout jiným směrem, ale okovy nás zadrželi a tak jsem radši přistoupil na démonovu hru. Přeci jen.. zná peklo lépe než já.
,,Sakra tak kudy?" Zeptám se. Hlas se mi začne třást protože se zdá že mě poprvé chytí. ,,Á~" Vyjeknu. ,,Tak jo, promiň Yoshi!" křiknu když ho chytím do náručí a běžím jako splašený…osel? Asi tak nějak. ,,Kudy, kudy, kudy!" Panikařím, ale užívám si hru kočkou s myší. Až na to že my jsme ta myš.
,,Cože?!" vyjeknu, když mě vezme do náručí. ,,Okamžitě mě pusť!" křiknu na něho, když začne pobíhat pořád dokola ve stejné uličce a démoni na nás koukají jak na debili. ,,Zdravíčko, pánové a dámy." Zamávám jim, když si už konečně ten debil všimne že běhá v padesáticentimetrovém kruhu pořád dokola. ,,Omluvte nás, máme docela na spěch, honí nás dvě bandy debilů, víte? Vypadají asi skoro stejně, jako vy." Nahodím nevinnou tvář a chytnu toho démona za zápěstí. ,,Být tebou, tak se držím!" šeptnu k němu. Ve stejnou chvíli roztáhnu svá trochu poraněná křídla a společné s ním vzlítnu na střechu baráku. ,,A teď.. co?" podíval jsem se na hnědovláska, který asi moc lety vzduchem nemusel.
,,Nesnáším výšky!" Křiknu bojácně. ,,Dolů, dolů!!!" Křičím. ,,Říkám dolů!" Rozkážu.
,,Nejdu dolů! Nemám zájem aby mě tam rozdupali!" okřiknu ho. ,,Sundej radši ty okovy!" rozkážu teď já.
Zahihňám se. ,,To nejde." Nevím zda mám brečet nebo se smát. ,,Nevím totiž jak, ani nevím jak jsem je vytvořil." Přiznám.
,,D-Děláš si teď srandu.. že jo?" zakoktám zděšeně. ,,Skvěle. Uvízl jsem s tebou na střeše a ještě k tomu s tebou spoutaný. Mě trefí!" plácnu se do čela.
,,Yoshi." Povzdechnu si. Poté se šibalsky usměju. ,,Má to i lepší stránku, můžem se alespoň lépe poznat." Přiblížím se k němu blíže. Při jeho reakci se musím zasmát. Netušil jsem že škádlení někoho dokáže tak bezvadně pobavit.
Odsunul jsem se od něho jak jen nejvíce to šlo. ,,Hele, víš co? Ty mě možná trochu znáš, já tě neznám ani trochu, ale to neznamená, že se musíme sblížit!" vyhrknu a trochu bojácně se na něho podívám.
,,Klídek Yoshíku." Praštím ho dlaní do zad. ,,Nic bych kamarádovi neudělal." Ujistím ho. ,,Rád bych to sundal, ale asi to zmizí samo, někdy." Zamyslím se.
,,Samo?! N-Někdy?!" při těch slovech mě málem praštilo. ,,Dobře, konec harašení. Co navrhuješ teď? Dole pod námi jsou dvě stáda splašených démonů, napadá tě něco normálního?!" podívám se na něho s vražedným pohledem při posledním slově.
,,Jo." Zamyslím se. ,,No, takže buď se jim vzdáme a při troše štěstí tebe zabijí a já skončím v žaláři nebo ještě hůř, v kopce. Nebo můžeme utéct, což by znamenalo utíkat věky. Tak co si vybereme?" Přemýšlím. ,,Je to na tobě Yoshi. Řekni co podnikneme. Nebo máš jiné názory?"
,,Nebo se nechat rozdupat, to je taky dobrý nápad ne?" pousměju se nevinně a podívám se dolů. ,,Já ti nevím, bojovat asi neumíš s jednou rukou co?" zeptám se ho, když uvidím že pár inteligentních démonů vzalo žebřík a snažilo se vylézt nahoru.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Nioru Nioru | 31. ledna 2012 v 17:56 | Reagovat

No tak tenhle díl byl nepřekonatelnýýý :D moc se mi líbil povedl se vám holky :D to co se tam dělo...pořád něco nového a zajímavého...luxus :D vůbec jsem se nenudila :D a ty hlášky...jak si nakreslil do cely kamaráda...no to jsem nemohlaaa :D dobře holky :D tak jo jdu dál zjistit jak se rozhodnou :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama