Poslední výkřik

 rozloučení s blogem a čtenáři

4.Díl

20. prosince 2011 v 9:16 | Jenny |  Snaha začít znova
Další dílek této krátké kapitolovky...jak jsem říkala...měla to být jednorázovka na +/- 10 stránek....proto to vypadá, že už chybí snad jen dva díly do konce =) Více to asi už rozepsat nedovedu =)
V tomhle díle se dozvíte konečně pravdu o tom, co Eidži skrývá...tajemství, které vysvětluje jeho chování...ale...budete si muset počkat na konec =) Nikomu neprozradím jak tohle celé skončí xD Ani tobě Neko! xDDD =)
Užíjte si další díleček =) Je kratší, ale nebojte, brzy snad přibude další díl =) * Plánuje, plánuje, všecko důkladně naplanuje! xD - Radši končí! xD *






,,Tak?" Promluvil k němu znova, když mladík nehodlal mluvit. ,,Co se stalo?" Zeptal se klidně.
,,C-co by se mělo stát?" Snažil se hrát na klidného, Hiro ho však prokoukl dříve, než se vůbec začal snažit přetvařovat.
,,Co máš za problém?" Zamračil se. ,,Je to kvůli mně?" Zeptal se.
Eidži nevěděl zda mu to říct, mohl by ho vyděsit, mohlo by se stát, že by s ním Hiro v životě nepromluvil. ,,Já…nejsem ten pravý, co by ti to měl říct." Sklopil hlavu.
,,A kdo jiný, než ty, by to měl být?" Zvedl jeho hlavu ke své, jemně projel prsty po jeho tváři.
,,Nevím." Odpověděl popravdě, zamyslel se. ,,Doktor, psychiatr?" Přemýšlel. Kdo z nich by mu to jen lépe vysvětlil?
Hluboce si povzdechl. ,,O čem to zase mluvíš?" Ten černovlasý kluk ho mate čím dál víc.
,,Ale." Odmávl to rukou. ,,To nic." Pousmál se. Zase byl klidný, na jak dlouho ale? Postavil se ze země. Pohled upřel na Hira. ,,Co?" Musel se zeptat, když viděl jakým pohledem se na něj dívá.
,,Proč musíš být tak složitý." Chytil ho za ruku, v tu chvíli se Eidži začal vzpírat. Objal ho. ,,Mě to můžeš říct, můžeš mi říct vše." Snažil se ho uklidnit, on však nechtěl. Zdálo se, že má z něj strach, ale blonďák se mohl zmýlit.
,,Hiro, pusť." Zakňučel. Zase ten jeho hlas.
Oddálil se od něj, ale nepouštěl ho. Musel to udělat. Bylo to rychlé? Možná, ale Hiro to jednoduše nevydržel. Dalo by se spíše říct, že to nezvládl. Políbil ho. Mohl ho varovat, možná by se tak nezachoval.
,,Hiro." Zamrkal. Když mu došlo, co udělal, vrazil staršímu chlapci facku. ,,Tohle už víckrát nedělej!" Začal vyvádět. Dost na tom, že on má co dělat, aby si zanechal odstup. Vytrhl se z jeho sevření, utekl od něj pryč. Zpátky do školy. To měl alespoň v plánu. Ale skoro nikdo ve třídách nebyl. Všichni se procházeli. Proč zrovna chlapecká škola? Proč škola, kde ani jeden z kluků není normální?! Proč zrovna mu museli vybrat školu, kde je na každém kroku chlapec hezčí než ten druhý? V hlavě měl však jen Hira. Hira a to jeho neovladatelné chování. Ani neví, jak mu tím ubližuje. Nemá to vůbec jednoduché. Nikdo, ani lékaři, neví co s tím. Doporučili mu však jediné a to je něco, co jen tak nedokáže ovlivnit. ,,Proč?!" Vzlykl, když se zhroutil na zem, bouchl pěstí do hlíny, co je na tom, že kolem procházely davy lidí?
Po chvíli kolem něj prošla skupinka holek. Ano, teď si zřejmě říkáte, kde se tu vzaly holky, když je to klučičí škola? Odpověď je jednoduchá, první den se u nich většinou potulují holky z vedlejší školy, jsou to většinou ty, které zde mají své kluky. Jen na první školní den to mají dovolené, stejně jako kluci můžou navštívit holčičí školu. Zvláštní co? Ale jednou to jsou pravidla, tak proč to tak nenechat.
,,Eidži." Zaslechl za sebou zase ten hlas, který ho všude dnešní den pronásleduje, a to toho kluka nezná ani dvě hodiny!
,,Co tu chceš?" Koukl se chlapci do očí, když vycítil, že si k němu přidřepl.
,,Pojď." Podal mu ruku. Divil se, tentokrát bez námitek přijal.



,,Tak? Povídej." Seděl na lavičce, vedle něj seděl černovlásek. Konečně se mu podařilo přemluvit Eidžiho, aby mu řekl pravdu, pravdu o sobě a jeho divném chování.
Z povzdálí je sledovala skupina místních frajírků. Kluci, kteří vládli škole. Ne doslova, ale každý měl respekt, jen co je viděl.
,,Ono…" Nevěděl jak mu to říct, co když to nepochopí? Nikdy se s tím nechtěl svěřovat. Ale…nemá cenu zapírat, je v tom až po uši. ,,Já, mám takovou vadu." Začal ze začátku.
Blonďák jen poslouchal. Myslel si, že to bude něco na ten způsob. ,,V čem je problém?" Zajímal se.
,,V tobě." Koukl na něj zklamaným až zoufalým pohledem. Po chvíli si schoval obličej do dlaní. ,,Promiň, nemůžu se s tebou přátelit." Chtěl utéct, ale Hiro ho chytil pevně za ruku.
Podíval se mu do očí. Proč se mu zdá, že by se měl černovlásek rozbrečet? ,,Udělal jsem ti něco?" Zeptal se zklamaně, když sklopil pohled, ale nepřestával ho držet.
,,Bojím se spíše toho, že já udělám něco tobě." Povzdechl si. ,,Nechci ti ublížit."
,,Ubližuješ mi právě v těchto chvílích, uvědomuješ si to?" Koukl mu do očí.
,,Mohl bych ti ublížit ještě víc, tím že by ses každou chvíli díval, jak se hroutím a bylo by to horší a horší." Stekla mu slza po tváři. Tohle nikdy nikomu neřekl. Najednou si přicupitá blonďatý frajer a přinutí ho, aby mu to řekl, jaká nespravedlnost.
,,Proč?" Nechápal, žádal vysvětlení.
Černovlasý to vzdal, sedl si zpět k němu. ,,Nevím jak ti to říct, Hiro, já…jsem…" Nasucho polkl. ,,Moje orientace je trochu jiná než u normálních lidí." Zavřel oči, myslel si, že ho odsoudí.
,,Chceš říct-"
,,Jo." Povzdechl si. ,,Jsem na kluky." Stále upínal zrak do země.
,,Nejsi jediný, v téhle škole je osmdesáti procentní šance, že se kluk zamiluje do kluka, protože celé čtyři roky tu vidí jenom kluky a nikoho jiného." Musel se tomu zasmát. ,,I já jsem na tom stejně, právě jsem si vyhlédl jednoho chlapce, je zvláštní a okouzlující, má černé vlasy a ještě černější oči, když se na mě dívá, cítím že žiju. Když ho vidím odcházet, láme mi to srdce." Začal mluvit, zvláštně se u toho usmíval. ,,Víš, je to legrační, znám ho necelý den." Musel se zasmát.
,,Hiro." Poznal to. On poznal, že mluví o něm. Ale tohle se stát nemělo, tohle neměl nikdy slyšet. ,,J-Já…" Prudce se zvedl z lavičky. Byl k němu zády. ,,Vím o kom jsi mluvil a musím tě zklamat, já se můžu jen z povzdálí dívat na štěstí druhých, nemůžu s nikým být." Blonďák slyšel v jeho hlase vzlyky. Brečel. Štěstím z jeho slov, ale smutkem, že se to nikdy nemůže stát skutečností. ,,Nesmím se zamilovat…bojím se, že na to už je stejně pozdě." Šeptl. Jako by to říkal sobě, ale chlapec sedící kousek od něj slyšel jeho slova perfektně. ,,P-Promiň, bude to tak lepší." Vzlykl a rozběhl se pryč. Vběhl do budovy, do budovy, kde měl zpočátku namířeno, šel najít svůj pokoj. Ani netušil, že se ho Hiro nedokáže jen tak vzdát a že s ním bude častěji, než si sám myslel. Kéž by se mu jen podařilo tomu blonďákovy vyhýbat.
Oba se do sebe zamilovali v jediný okamžik…a pak že láska na první pohled neexistuje!
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 neko-love neko-love | 20. prosince 2011 v 9:25 | Reagovat

grrr ty mě týráááš co se mu stalo že se tak chová???? Víš že mi v hodně věcech připomíná tebe?? mno nic bylo to úžasný ....až to celé dopíšeš vytisknu s to a budu si to číst večer pod peřinou XD moc ti za tuhle pováídku děkuju :*

2 ElenEstel ElenEstel | 20. prosince 2011 v 19:06 | Reagovat

wow

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama