Poslední výkřik

 rozloučení s blogem a čtenáři

Poslední výkřik

Včera v 12:58 | Jenny |  oznámení

Dlouho jsem přemýšlela, jak tenhle článek nazvu. První, co mě napadlo, bylo: "Poslední výkřik do tmy," jenomže takhle už jsem pojmenovala něco jiného. A tak jsem název jenom o trochu zkrátila.


Kde začít?
Neříká se mi to vůbec lehce. Vy víte, že mi na blogu vždy záleželo. Pár z vás zůstalo mými věrnými čtenáři víc než dlouho. Ale každý musí jít dál… a já, ač to říkám nerada, vím, kde jsou moje hranice. Pravda, mnohdy jsem je pro vás překonávala. Snažila se pro vás.
Ale víte, tohle nemělo být nikdy o vás, ale o mně. Měla jsem psát pro sebe, nikoliv pro druhé. Ale neudělala jsem to.
Možná se mi teď budou mnozí z vás smát. Ale já to umím daleko lépe. Lépe, než jsem tady předváděla… jen na psaní potřebuju svůj klid, který na blogu jednoduše nenajdu.
Pokaždé jsem povídky odflákla. A ano, šlo to vidět. Odflákla jsem vše jen proto, že jsem chtěla mít pro vás nové a nové pokračování. Nehledě na to, jak hrozné to bylo…
Ale to musí skončit. Takhle se dál neposunu ani za milión let. A vy víte, že já vpřed prostě musím - protože chci.
Zvažovala jsem to už dlouho. A věděla o tom jenom Majo. Byla mou oporou v krutých časech, kdy jsem stála mezi volbou - zůstat a nelepšit se, nebo zatnout zuby, snést jak moc to bolí a jít prostě za svým snem.


Pokud stále nevíte, na co tímto článkem narážím, řeknu to tedy na plnou pusu. Rezignuju.
Blog byl v chodu od roku 2009 do teď. A tak jako mnozí, které měl v přátelích, se stejně tak žene do hlubin zapomnění.
Povídky, které se zde budou objevovat, budou jednou za čas. A budou to jen společné povídky, které vyhasnutí mého tajného života ještě o trochu opozdí. Ale i to nakonec dříve či později skončí. I když jsem se s tím ještě zdaleka nevyrovnala.


Nechtěla jsem nikomu nic říkat ohledně toho, že povídka Nikdy neříkej nikdy, byla tou poslední, kterou jsem byla schopná sepsat. Sama jsem se s pravdou, že blog musím odložit stranou, vypořádávala velice těžce.
A ne. Nevrátím se. To opravdu ne.
Budu se snažit sama pro sebe. Budu pracovat tak tvrdě na zlepšení, že jednou budu moct jít a říct: "jsem na sebe pyšná."
Protože právě teď momentálně nejsem. Chci si dokázat, že na to mám. Chci jít a ukázat všem, kteří nevěřili, že se dovedu zlepšit natolik, že bych vypadala knížku, že se ve mně spletli.
A na to potřebuju čas. Svůj klid. A žádné rozptylování v podobě, že právě teď na mé povídky někdo čeká.
Stávám se tedy, jako mnozí přede mnou, jen pouhopouhým stínem, který do nějaké doby zmizí bez jediné stopy…
A nikdo si ani nevzpomene. Což bude asi nejsmutnější.


A teď bych chtěla říct pár slov, které se netýkají mě, ale vás =)


Ivi-chan - jsi prostě úžasná osoba, která mě vždy jako jedna z mála držela nad vodou, když jsem ztrácela čtenáře. Protože, ať už tu bylo pusto prázdno sebevíc, tvé komentáře to zachraňovaly. A já uznávám názor, že pokud máš třeba jen jediného člověka, který ti dokazuje, že tady je, neměla bys nic vzdávat. A už vůbec ne snahu :3
Děkuji ti za to.


Sak-chan - Sakurako… my musíme jednou dopsat to naše… i kdyby to trvalo sto let… nechci to nechat zakopané… jsem opravdu ráda, že ses na blog vrátila. Už jsem se bála, že se na něj nevrátíš :3 Hlavně to nevzdávej =)


Mei - víš, co mi bylo opravdu líto a sžíralo mě to tak moc, až jsem to skoro ani nemohla vydržet? Že poslední jen mnou sepsaná povídka byla tebou komentována s takovým nadšením, aniž bys věděla, že je to povídka, kterou se s vámi snažím rozloučit… a já měla pocit, jako bych tě tím podvedla… ale nešlo to jinak… jsem ráda za každý tvůj komentář, protože pro mě moc znamená :3
Piš dál… i kdyby nebyl čas… prostě si jen počkej, až to bude lepší a piš tak dlouho, jak to jen bude možné :3


Eris - Neboj se, jednou tu povídku dopíšeme =) Ale zrovna nyní mám na seznamu něco, co je přednější a pokud to nedokončím, zakopu to jako mnohokrát předtím... ale tentokrát to prostě dodělat musím... tak si ještě chvíli na můj návrat k naší povídce počkej =) Myslím na to :3


Majo - =) tebe jsem si nechala jako poslední ^,^ myslím, že řeč k tobě bude nejdelší. Protože je toho tolik, co bych ti chtěla říct...
Opravdu ti děkuji za vše, co jsi kdy pro mě udělala. A to nemyslím jenom nervy, které jsi se mnou měla. Ale také rady. Ryješ do mě hned, co vidíš náznak nedostatku, který potřebuju vypilovat - a že jich je.
Ano, někdy jsem z toho nešťastná, kdo by nebyl? Ale beru to stylem, že mě to učíš, i když mi to jde opravdu pomalu.
Děkuji, že stojíš při mě a ještě jsi to se mnou nevzdala =) také děkuji, že jsi tu byla se mnou, když jsem dostala odvahu alespoň jedinému člověku říct o tom, co mě tížilo. A že jsi mě podpořila a můj konec neodsoudila.
Moc pro mě znamenáš jako sestra, učitelka, tak jako moje spoluautorka :3
Ale příště budeme dávat větší pozor na to, co píšeme, dobře? ;D Protože další těžké téma a už mě asi opravdu zakopeš =)
A poslední věc =) Tak jako Mei a Sak, i tobě chci říct - piš tak dlouho, jak ti to jen situace dovolí =) Protože pro nás to je přece náš život, nebo se snad pletu? :3


Tak to bylo rozloučení s těmi, na kterých mi nejvíce záleží z mých SB-ček =) taky rozloučení s nejaktivnější čtenářkou :3 opravdu, Ivi-chan, s tebou by bylo zlo se nerozloučit ;D A také s mou dlouholetou spoluautorkou Eris, která mě doprovázela na blogu déle, než kdo jiný =)


Mějte se tedy krásně, děti… Jenny potápí loď a doufá, že všichni pochopili mou situaci, která nebyla vůbec lehká vyřešit….


Pro uklidnění: Neumírám ;D Mnozí z vás na mě mají kontakt - a kdo ne, najde ho (pokud chce) v menu. Stačí napsat =) Budu ráda…


Tak sbohem, děti… bude mi to tady chybět.
 

15.Díl - THE END

18. dubna 2018 v 0:00 | Jenny a Majo |  V hlubině


Tentokrát přinášíme další díl ve středu, ale myslím, že ty dva dny zpoždění nikoho nezabijou xD
Pak už se můžete těšit jenom na epilog :3
Co myslíte? Dovede Naruto Sasukemu odpustit? Nebo ho trest nemine?
Toť otázka ;D




Nikdy neříkej nikdy - Epilog

13. dubna 2018 v 10:28 | Jenny |  Nikdy neříkej nikdy
Takže, epilog je tu :3 Sice s jednodenním zpožděním, ale to víte - práce, práce a práce xD
Zkrátka jsem nestíhala, no xD

Tak schválně, kdo čekal závěr, který jsem si pro vás přichystala? ;D

 


Nikdy neříkej nikdy - Díl třináctý - THE END

5. dubna 2018 v 0:00 | Jenny |  Nikdy neříkej nikdy
Takže další díl…
Jak jsem psala u minulého dílu - opravdu rychlý konec.
Příští týden se můžete těšit na epilog - to je vše, co můžu prozradit :3

Jinak, prosím, kameny nechte doma, Jenny netouží být ukamenovaná - děkuji za pochopení x´D

Užijte si tedy "poslední díl," který vyšel na tři a půl stánky :3

A teď to nejdůležitější... pokračování příště - a to v epilogu ;D

Nikdy neříkej nikdy - díl dvanáctý

29. března 2018 v 0:00 | Jenny |  Nikdy neříkej nikdy

Mojí milí čtenáři. Přináším další dílek povídky. Dnes s omezením 16+ :3
Opět jsem díl psala na tabletu, proto se za případné chyby omlouvám, ale myslím, že tak moc jich tam nebude :3
Povídka se pomalu blíží ke konci a s dalším dílem se její konec urychlí... tak buďte připravení. Protože nic netrvá věčně... =)



14. Díl

26. března 2018 v 0:00 | Jenny & Majo |  V hlubině

Takže, předposlední díl je právě vypuštěn na svobodu ;D
Už nás čeká jenom díl patnáctý a epilog a máme tady úplný konec téhle povídky :3

Nikdy neříkej nikdy - Díl jedenáctý

22. března 2018 v 0:00 | Jenny |  Nikdy neříkej nikdy
Tak a sblížení je před námi ;D
Nebo už jsme v něm? xDD
Těžko říct xDDDD


13.Díl

19. března 2018 v 0:00 | Jenny a Majo |  V hlubině

Nikdy neříkej nikdy - díl desátý

16. března 2018 v 9:21 | Jenny |  Nikdy neříkej nikdy


Další kapitolu přináším o něco pozdeji. Popravdě, včera jsem ji dopisovala s vědomím, že ji stihnu večer zveřejnit, ale přepracovanost mě donutila jít spát.
Takže jsem naspala zhruba 15 přerušovaných hodin a už je mi lépe :3
Také chci upozornit, že jsem kapitolu psala na tabletu... protože se učím s klavesnicí v pouzdře na tablet, tak jsem se rozhodla učit se pořádně...
Je možné, že tam budou menší chyby, ale kontrolovala jsem to po sobě třikrát... až bude více času a méně bolesti hlavy, kouknu na to ještě na notebooku a případně upravím :3

12.Díl

12. března 2018 v 0:00 | Jenny a Majo |  V hlubině

Tak děti, a s Majo vám přinášíme další dílek =)
Nebýt jí, tak tady už nějakou dobu tahle povídka nevychází - Jenny nestihá, bohužel... - takže ji teď už i veřejně děkuji, že mi povídku přednastavuje když může :3

Taky předčasně prozrazuji, že povídka se žene pomalými krůčky do zdarného konce... ^.^


Kam dál