Poslední výkřik - rozloučení s blogem a čtenáři


- Pořád žiju =) I když je to už dlouho, co jsem tady zavítala... ale slíbila jsem, že se budu ozývat, tak se ozývám :3
A jak se daří vám? *,*
Nevím, kdy - asi až bude o trochu více času a více předepsaných kapitol - začnu přidávat další z povídek =) Ale to má ještě čas :3

Samota

23. září 2018 v 8:50 | Jenny |  Básně
Bolest srdce.
Jediné, co si pamatuji, je to děsivé ticho.
A co mne trápí více...?
Můj křik nedolehne ke světlu.
Opouštím realitu, přednějším se stává mé nitro...
Uzavírám se ve vzpomínkách,
Stavím si iluze z naší lásky...
Necítím, nevidím, jenom přežívám.
Přežívám v tobě...
Ač již nejsi vedle mě.
Ani dál na tomto světě.
Žiješ dál v naší lásce.
V naší dobrovolné samotě.
 

Shánějí se sponzoři!

26. července 2018 v 12:50 | Jenny |  oznámení
Dětičky moje drahé! :3 Jenny pořád žije ^,^
A jak jsem slíbila, ozývám se vám s novinkami v mém životě plném stresu a práce.
Nebudu vás zatěžovat tím, že Albert je nejhorší obchod, který jsem stačila poznat a utíkám odtamtud pryč ( díky bohu, že už mám podepsanou výpověď ), ale hlásím se k vám s úplně jinou věcí a také prosbou.
SHÁNÍM SPOZNOZY!
O co jde?
Můj sen se před asi měsícem začal stávat zkušeností, když jsem oslovila jedno z nakladatelství. Mou první knížku přijali, ale sama nemám dostatek sil našetřit takovou sumu - knížka jde na vlastní náklady. Jakožto začínající autor jsem odkázána sama na sebe a nikdo nic nevydá bez zaplacení.
Tak jsem si teda řekla, že se ponížím na úroveň švába a zkontaktuju vás - moje čtenáře, kteří mě vždy podporovali.
Byli byste ochotní pomoct mi ve vydání sto výtisků mojí prvotiny, kterou jsem nazvala Les?
Částka je dobrovolná. Nežádám po vás milióny. Já jen, jestli je tu někdo ze čtenářů, kdo by mě chtěl finančně podpořit =)
Máte zájem? Ozvěte se na e-mail ( v menu ), nebo na facebook do zprávy.
Předem děkuji všem za ochotu, nebo jen přečtení tohoto článku.

Nikdy bych se tak daleko nedostala, nebýt vaší podpory.

Dostat to své

30. června 2018 v 19:33 | Jenny |  Originální povídky - jednorázovky
Aum :3 Ahojte, děti ^^ Jenny stále žije a pořád píše ;3
Dnes mám pro vás jednu krátkou jednorázovou povídku :) psala jsem ji v mobilu, takže nemohu přesně odhadnout kolik má stránek ... celkově... píšu na mobilu i tady a teď x,D je to nezvyk, řeknu vám...
Obě postavy jsou také vedlejšími postavami z novely, kterou píšu pro kamarádku ( ano BLko x,D ) a pokud ji někdy vydám, tak si zatleskám a až pak se propadnu x,D
Každopádně... Povídka je věnována mojí sestřičce Nioru (Lilith), která si ji vyžádala... ^,^
Tak snad jsem nezklamala tvoje očekávání... x,D

Jo, a... Už mi opravdu docházejí nápady, co se názvů týče... Takže to vysvětluje ten wtf název povídky ;D

Tak se tu zase mějte :3 já se zase někdy ozvu ^,^ buď to s novinkami v mém životě, nebo s další povídkou :3

Varování: 18+!!!!!

 


Ze života Jenny - Kde mám sakra chlapa?

16. června 2018 v 12:48 | Jenny |  oznámení

Jenny má pro vás neuvěřitelný příběh jejího života x,D A je čerstvý ;D snad si ho užijete stejně jako já... Ano, zní to vtipně, teď už se tomu taky směju... Ale když se to stalo, do smíchu mi opravdu nebylo x,D


Démoni

15. června 2018 v 19:50 | Jenny |  Básně
Je to opravdu nezvyk, žít bez toho, aniž bych vám tady přidávala povídky na pokračování... Ale postupně si zvykám. Nemůžu říct, že ne. Stejně tak bych lhala, že mi blog nechybí, ale já osobně tu změnu ve psaní vidím... Když není nucené...
Jak jsem slíbila, jednou za čas něco zveřejním ^,^ a dnes to je básnička, kterou mám sepsanou uz nějaký ten pátek v mobilu ;D
Kdo ví, příště to může být nějaká povídka :3 krátká jednorázovka...nebo delší :3
Co se týče mojí knihy, jde to pomaleji, než jsem předpokládala x,D ach, ta lenost xD ale už jen sedm stránek a je přepsaná. Pak už na ni nesáhnu... Čtyřikrát to po sobě celé předělávat stačilo... Na popáté bych na to neměla nervy xD už bych to pak asi skutečně vzdala a zahodila někam pryč xD
A pak nezbude nic jiného, než už jenom čekat na odezvu různých nakladatelství ^,^ prozradím, že pár jich již vyhlídnutých mám ;D
Teď vážně. Dost bylo o mém momentálním životě bez blogu :3 krátká básnička na vás čeká v celém článku :3 Tedy pro ty, kteří se tu stále vracejí a nezavrhli mě kvůli mému rozhodnutí pohnout se kupředu :)

Ten pocit, když je tenhle výkec delší, než to, co jsem pro vás zpatlala xD


Poslední výkřik

21. května 2018 v 12:58 | Jenny |  oznámení

Dlouho jsem přemýšlela, jak tenhle článek nazvu. První, co mě napadlo, bylo: "Poslední výkřik do tmy," jenomže takhle už jsem pojmenovala něco jiného. A tak jsem název jenom o trochu zkrátila.


Kde začít?
Neříká se mi to vůbec lehce. Vy víte, že mi na blogu vždy záleželo. Pár z vás zůstalo mými věrnými čtenáři víc než dlouho. Ale každý musí jít dál… a já, ač to říkám nerada, vím, kde jsou moje hranice. Pravda, mnohdy jsem je pro vás překonávala. Snažila se pro vás.
Ale víte, tohle nemělo být nikdy o vás, ale o mně. Měla jsem psát pro sebe, nikoliv pro druhé. Ale neudělala jsem to.
Možná se mi teď budou mnozí z vás smát. Ale já to umím daleko lépe. Lépe, než jsem tady předváděla… jen na psaní potřebuju svůj klid, který na blogu jednoduše nenajdu.
Pokaždé jsem povídky odflákla. A ano, šlo to vidět. Odflákla jsem vše jen proto, že jsem chtěla mít pro vás nové a nové pokračování. Nehledě na to, jak hrozné to bylo…
Ale to musí skončit. Takhle se dál neposunu ani za milión let. A vy víte, že já vpřed prostě musím - protože chci.
Zvažovala jsem to už dlouho. A věděla o tom jenom Majo. Byla mou oporou v krutých časech, kdy jsem stála mezi volbou - zůstat a nelepšit se, nebo zatnout zuby, snést jak moc to bolí a jít prostě za svým snem.


Pokud stále nevíte, na co tímto článkem narážím, řeknu to tedy na plnou pusu. Rezignuju.
Blog byl v chodu od roku 2009 do teď. A tak jako mnozí, které měl v přátelích, se stejně tak žene do hlubin zapomnění.
Povídky, které se zde budou objevovat, budou jednou za čas. A budou to jen společné povídky, které vyhasnutí mého tajného života ještě o trochu opozdí. Ale i to nakonec dříve či později skončí. I když jsem se s tím ještě zdaleka nevyrovnala.


Nechtěla jsem nikomu nic říkat ohledně toho, že povídka Nikdy neříkej nikdy, byla tou poslední, kterou jsem byla schopná sepsat. Sama jsem se s pravdou, že blog musím odložit stranou, vypořádávala velice těžce.
A ne. Nevrátím se. To opravdu ne.
Budu se snažit sama pro sebe. Budu pracovat tak tvrdě na zlepšení, že jednou budu moct jít a říct: "jsem na sebe pyšná."
Protože právě teď momentálně nejsem. Chci si dokázat, že na to mám. Chci jít a ukázat všem, kteří nevěřili, že se dovedu zlepšit natolik, že bych vydala knížku, že se ve mně spletli.
A na to potřebuju čas. Svůj klid. A žádné rozptylování v podobě, že právě teď na mé povídky někdo čeká.
Stávám se tedy, jako mnozí přede mnou, jen pouhopouhým stínem, který do nějaké doby zmizí bez jediné stopy…
A nikdo si ani nevzpomene. Což bude asi nejsmutnější.


A teď bych chtěla říct pár slov, které se netýkají mě, ale vás =)


Ivi-chan - jsi prostě úžasná osoba, která mě vždy jako jedna z mála držela nad vodou, když jsem ztrácela čtenáře. Protože, ať už tu bylo pusto prázdno sebevíc, tvé komentáře to zachraňovaly. A já uznávám názor, že pokud máš třeba jen jediného člověka, který ti dokazuje, že tady je, neměla bys nic vzdávat. A už vůbec ne snahu :3
Děkuji ti za to.


Sak-chan - Sakurako… my musíme jednou dopsat to naše… i kdyby to trvalo sto let… nechci to nechat zakopané… jsem opravdu ráda, že ses na blog vrátila. Už jsem se bála, že se na něj nevrátíš :3 Hlavně to nevzdávej =)


Mei - víš, co mi bylo opravdu líto a sžíralo mě to tak moc, až jsem to skoro ani nemohla vydržet? Že poslední jen mnou sepsaná povídka byla tebou komentována s takovým nadšením, aniž bys věděla, že je to povídka, kterou se s vámi snažím rozloučit… a já měla pocit, jako bych tě tím podvedla… ale nešlo to jinak… jsem ráda za každý tvůj komentář, protože pro mě moc znamená :3
Piš dál… i kdyby nebyl čas… prostě si jen počkej, až to bude lepší a piš tak dlouho, jak to jen bude možné :3


Eris - Neboj se, jednou tu povídku dopíšeme =) Ale zrovna nyní mám na seznamu něco, co je přednější a pokud to nedokončím, zakopu to jako mnohokrát předtím... ale tentokrát to prostě dodělat musím... tak si ještě chvíli na můj návrat k naší povídce počkej =) Myslím na to :3


Majo - =) tebe jsem si nechala jako poslední ^,^ myslím, že řeč k tobě bude nejdelší. Protože je toho tolik, co bych ti chtěla říct...
Opravdu ti děkuji za vše, co jsi kdy pro mě udělala. A to nemyslím jenom nervy, které jsi se mnou měla. Ale také rady. Ryješ do mě hned, co vidíš náznak nedostatku, který potřebuju vypilovat - a že jich je.
Ano, někdy jsem z toho nešťastná, kdo by nebyl? Ale beru to stylem, že mě to učíš, i když mi to jde opravdu pomalu.
Děkuji, že stojíš při mě a ještě jsi to se mnou nevzdala =) také děkuji, že jsi tu byla se mnou, když jsem dostala odvahu alespoň jedinému člověku říct o tom, co mě tížilo. A že jsi mě podpořila a můj konec neodsoudila.
Moc pro mě znamenáš jako sestra, učitelka, tak jako moje spoluautorka :3
Ale příště budeme dávat větší pozor na to, co píšeme, dobře? ;D Protože další těžké téma a už mě asi opravdu zakopeš =)
A poslední věc =) Tak jako Mei a Sak, i tobě chci říct - piš tak dlouho, jak ti to jen situace dovolí =) Protože pro nás to je přece náš život, nebo se snad pletu? :3


Tak to bylo rozloučení s těmi, na kterých mi nejvíce záleží z mých SB-ček =) taky rozloučení s nejaktivnější čtenářkou :3 opravdu, Ivi-chan, s tebou by bylo zlo se nerozloučit ;D A také s mou dlouholetou spoluautorkou Eris, která mě doprovázela na blogu déle, než kdo jiný =)


Mějte se tedy krásně, děti… Jenny potápí loď a doufá, že všichni pochopili mou situaci, která nebyla vůbec lehká vyřešit….


Pro uklidnění: Neumírám ;D Mnozí z vás na mě mají kontakt - a kdo ne, najde ho (pokud chce) v menu. Stačí napsat =) Budu ráda…


Tak sbohem, děti… bude mi to tady chybět.

15.Díl - THE END

18. dubna 2018 v 0:00 | Jenny a Majo |  V hlubině


Tentokrát přinášíme další díl ve středu, ale myslím, že ty dva dny zpoždění nikoho nezabijou xD
Pak už se můžete těšit jenom na epilog :3
Co myslíte? Dovede Naruto Sasukemu odpustit? Nebo ho trest nemine?
Toť otázka ;D




Nikdy neříkej nikdy - Epilog

13. dubna 2018 v 10:28 | Jenny |  Nikdy neříkej nikdy
Takže, epilog je tu :3 Sice s jednodenním zpožděním, ale to víte - práce, práce a práce xD
Zkrátka jsem nestíhala, no xD

Tak schválně, kdo čekal závěr, který jsem si pro vás přichystala? ;D


Nikdy neříkej nikdy - Díl třináctý - THE END

5. dubna 2018 v 0:00 | Jenny |  Nikdy neříkej nikdy
Takže další díl…
Jak jsem psala u minulého dílu - opravdu rychlý konec.
Příští týden se můžete těšit na epilog - to je vše, co můžu prozradit :3

Jinak, prosím, kameny nechte doma, Jenny netouží být ukamenovaná - děkuji za pochopení x´D

Užijte si tedy "poslední díl," který vyšel na tři a půl stánky :3

A teď to nejdůležitější... pokračování příště - a to v epilogu ;D

Nikdy neříkej nikdy - díl dvanáctý

29. března 2018 v 0:00 | Jenny |  Nikdy neříkej nikdy

Mojí milí čtenáři. Přináším další dílek povídky. Dnes s omezením 16+ :3
Opět jsem díl psala na tabletu, proto se za případné chyby omlouvám, ale myslím, že tak moc jich tam nebude :3
Povídka se pomalu blíží ke konci a s dalším dílem se její konec urychlí... tak buďte připravení. Protože nic netrvá věčně... =)



Kam dál